Co tedy Indie prostřednictvím svého hlavního náboženství, hinduismu, nabízí k tomu, aby lidé učinili svůj život dokonalejším, plnějším, univerzálnějším a opravdově lidským?

Hinduisté se domnívají, že lidé si přejí čtyři základní věci:

• nejprve vyhledávají potěšení, což jepřirozené, protože naší první přirozeností je reagování na rozkoš a bolest. Hledáte - li potěšení, svou touhu nepotlačujte, je však potřeba hledat s rozmyslem, v rozumné míře
• potomsi uvědomí, že chtějí od života více než jen příjemné pocity a obracejí se k druhému velkému životnímu cíli, totiž k pozemskému úspěchu v podobě bohatství, slávy a moci. Ty jsou však určeny pouze pro vyvolené jedince, proto jsou předmětem soutěživosti, tudíž i nejisté. Navíc touha po úspěchu je nenasytná a lidé, kteří tyto věci v životě kladou na první místo, nemohou být nikdy nasyceni.

Tyto dva cíle tvořítzv. „stezku touhy“, protože určují běh života. Neměli bychom se od nich odvracet, dokud nás neopustí samy. Ani velikost bohatství, ani výše postavení nemohou zakrýt nepatrnost jejich vlastníka - omezeného lidského „já“. Světský úspěch je pomíjivý i v tom, co skýtá. Jak se říká „to si člověk stejně do hrobu nevezme“ a tímto zjištěním jeho lesk hodně bledne.

Jaké cíle by nás tedy mohly uspokojit více?

Podle hinduistů jsou dva a tvoří tzv.“stezku odříkání“. Hinduismus na ni vytyčil dva milníky:

• Společenství - dává oporu našemu vlastnímu životu i životu druhých, přesahuje význam, který může mít jakýkoli individuální život. Měli bychom přenést svou oddanost na ně a dát přednost jeho zájmům před svými vlastními. Toto odevzdání tvoří třetí cíl života - povinnost. Splnění povinnosti skýtá velkou odměnu, jejíž docenění vyžaduje zralého člověka, protože přináší úctu, vděčnost druhých i úctu k sobě, lidský duch však zůstává nenaplněn, takže ani jakákoli odměna není dostatečná. Jestliže to, co je pomíjivé nás nemůže uspokojit, zbývá druhá možnost:
• Nekonečno. Podle hinduismu potěšení, úspěch a povinnost nejsou našimi skutečnými přáními. Našim skutečnými přáním je být, vědět a být šťasten. Potěšení, úspěch a odříkání jsou přání pomíjivá, proto nemohou uspokojit. Jediné, co může uspokojit a umožní být šťastným, je pouze nekonečné, nesmrtelné, nevyčerpatelné bytí obdařené neomezeným vědomím a blažeností. Toto „skryté já“ je samo Bůh-brahmán. Je však skryté pod neprostupnou vrstvou sebeklamu, falešných představ a egoistických pudů, které tvoří naše „povrchové já“.

Cílem života je uniknout pokud možno vlastním nedokonalostem, které podle hinduistů může člověk přesáhnout. Je možné je shrnout do tří typů odpovídajícím základním lidským přáním, tzn. to, co omezuje radost, poznání a bytí:

• nedokonalost omezující radost, tzn. tělesná bolest, zmařená touha, nuda chápaná jako prázdnota, která plodí netečnost a deprimovanost, pocit marnosti života. Tělesná bolest nepotřebuje vysvětlení. Psychická zklamání vznikají, pokud člověk nedostane to, po čem touží a přestane, jakmile přestane vyžadovat splnění svého přání. Pocit prázdnoty zmizí, obrátíme-li od svého já zájem ven, ke strhujícímu kosmickému dramatu.
• nevědomost, tzn. nejen faktické znalosti, ale hluboký vhled odhalující smysl věcí.
• omezené bytí, kdy každý jednotlivý život se skládá z okamžiků, kdy naše „já“ přítomného okamžiku umírá a nikdy se již nenarodí znovu a stejně tak se v hinduistickém hodnocení lidské podstaty skládají i po sobě jdoucí životy.

Hinduismem objevená metoda, jak probudit možnosti dřímající v člověku se nazývá „jóga“. Jejím cílem je sjednocení s Bohem. K tomuto cíli vedou čtyři cesty, protože lidé mají k tomuto cíli různá východiska, která v podstatě odpovídají čtyřem lidským typům.

O nich si povíme příště.

Zpracovala ng. Tatiana Flanderková