Tajemství zdraví a naděje

Úspěch současné civilizace jde na úkor celé planety.

V současné době se nacházíme v dosti paradoxní situaci. Zdraví nám nabízejí nejen reklamy stále nových a stále zázračnějších léků, ale o totéž zdraví a vyřešení všech potíží vedou boj všechny alternativní podoby medicíny. Vše je zaručené a pravé!

Dovedeme ještě rozpoznat co je správné a pro nás vhodné?

Období marxistického materialismu nás hluboce poznamenalo a zkreslilo nám pohled na svět. Utvrdilo nás totiž ve vědomí, že existuje jen jediná pravda a to je myšlení stejně tak nebezpečné jako jednostranné. Pohled na svět, ale i na nás samotné se nám tak značně zdeformoval. Vše nehmotné, vše nezměřitelné a nepopsatelné pro většinu z nás přestalo existovat, náboženství bylo pokládáno za opium lidstva a náboženské myšlení bylo projevem zaostalosti a privitimismu, stejně jako veškerá idealistická filozofie. Dodnes jsme nedokázali sečíst všechny materiální a duchovní škody, které nám totalitní systém způsobil a vědomě či nevědomě přenášíme toto neblahé dědictví do dnešní doby. Jednou z jeho součástí je naprostá netolerance k odlišným názorům. Nové, neortodoxní myšlenky jsou nadále odsuzovány, vše jiné vzbuzuje až hysterickou nenávist. Je to postoj nebezpečný a doslova nezdravý. Ale stejně nebezpečným může být pravý opak, nekritické přijímání všeho nového a neobvyklého. Výsledkem může být jen naprostý chaos, ztráta jakýchkoli jistot, zklamání. S určitostí však víme, že pohled z jedné strany nemůže být jediný! Čím více pohledů připustíme, tím více se budeme blížit skutečnosti, tím blíže budeme pravdě...

Postoj člověka k vlastnímu zdraví je v příkrém rozporu s jeho starostí o zdraví planety. Soustavnou činností proti Naše planetazákladnímu řádu planety dosáhlo lidstvo něčeho nevídaného, něčeho nedávno ještě jen stěží představitelného. Dnes totiž existuje reálné nebezpečí, že jeden z mnoha obyvatelů planety, člověk, tuto zemi svévolně a pouze pro svůj okamžitý prospěch dovede k zániku. Pro tuto nepochopitelnou činnost má člověk množství vcelku logických omluv a zdůvodnění, to ale na samotném faktu nic nezmění. Zásadně porušil prastará pouta vážící ho k Zemi, která sice pevně svazují každého tvora nezbytnou poslušností, ale zároveň mu darují pocit vesmírné sounáležitosti, vyššího řádu a nejvyšší harmonie. Z těchto přírodních pout se člověk svévolně "osvobodil", což mu sice přineslo nezkrotný pocit radosti, ale následovalo plundrování přírody, netečnost vůči jejím principům, ohrožení vlastní existence, vratká představa jakékoliv budoucnosti a výsledkem je cosi nečekaného - strach, totální skepse, cynické vnímání vlastní existence, nedůvěra v jakýkoli řád. Z budoucnosti se stává noční můra. Dějiny naší civilizace se na jedné straně staly dějinami nesmírného pokroku, ale na druhé straně to jsou dějiny hrubě materialistické, plné násilí, touhy po moci a bezmezného drancování přírodního bohatství. Ve jménu jakého pokroku? Není tento pokrok jen závratně stoupajícím pohodlím, prázdným a bezobsažným cílem?

Ale tak tomu dříve nebylo!

Do popředí zájmu se v současné době dostávají ezoterické vědy a nauky, které nejsou produktem naší současnosti, spíše naopak. Byl radikálně přehodnocen vztah k našim počátkům, začíná nám být jasné, že člověk u zrodu svého bytí nebyl jen primitivním individuem na počátku vývoje, ale patrně několikrát stanul na vrcholu zcela jiného vývoje, než je ten náš. Existují o Jeskynní malbatom i důkazy - geniální jeskynní malby, gigantické kresby viditelné pouze z výšky, megalitické stavby, řada tajemných realizací neznámých kultur... - kladoucí před nás otázky, na které neumíme odpovědět. Jsou to jen fragmenty pro nás nepochopitelného světa, který tu byl před námi, a který byl vybudován na zcela odlišných základech než náš současný svět. To vše však staví naši civilizaci do podivného světla a zpochybňuje to naší pohodlnou a jednoduchou víru v technický pokrok a materiální rozvoj lidstva. Všechny své problémy chceme řešit jedinou cestou, tou jednoznačně hmotnou, zatímco naši "primitivní" předkové hmotné překonávali duchem. Člověk kdysi dokázal sloučit hmotný svět se světem duchovním. Boha, nebo bohy, promítal do přírody a přírodu do Boha o čemž svědčí řada mýtů. Právě v přírodě a v sounáležitosti s ní spatřoval člověk cosi posvátného a nedotknutelného. Tím vším získával i úctu sám k sobě, což se projevovalo např. kultem předků, jenž byl základním znakem pravěkých civilizací. Naši předkové nechápali svět jako pohodlné místo pro ještě pohodlnější existenci. Jejich cíl nebyl materiální a snad proto jej také mohli i dosáhnout. Naše materiální a konzumní snění nemůže být nikdy naplněno a na tom je založen i současný ekonomický systém. Po dosažení nějakého snu, cíle, nám ohromné množství reklam nabídne další nový cíl, většinou stejně nicotný jako ten předešlý. Ovšem vše, co nám naše rozvinutá civilizace přináší, je vždy na něčí úkor. To je velice tvrdé pravidlo, protože za všechno se totiž musí platit, nejen penězi. Úspěch současné civilizace jde na úkor celé planety. Platit budeme za svou pýchu, za svou lenost, za neúctu k předkům a vlastním dějinám, za své pohodlí, za ztrátu víry. Za to vše již dnes platíme - zdevastovanou přírodou, znečištěným ovzduším, civilizačními chorobami, trvalým stresem...

Přes tuto katastrofální situaci hýří svět návody na zdravý život. Není to absurdní? Je, protože se jedná o nesmírně dobrý obchod. Obchod s iluzemi, obchod se lží. Vše nás každodenně přesvědčuje o tom, že správně a zdravě žít je velice jednoduché, stačí jen zaplatit. Ale nikdo nám již dlouho nepoložil otázku - proč vlastně žijeme? Má náš život nějaký smysl? A v těchto otázkách se ukrývá nejen potřebná, věky nahromaděná moudrost, ale i náš osobní vztah ke světu, k naší planetě. To, co chybí nám, chybí i celému světu. I ti zdánlivě nejzdravější se totiž pohybují v chorém světě. Musíme tedy léčit nejen sebe, ale i celý svět. Tady nám nepomůže žádná složitá chemoterapie, ani nákladné chirurgické zákroky, tady by měl být lékem i léčitelem každý z nás. Léčit znamená pomáhat! Pomáhat bližním, pomáhat světu, chtít něco změnit! V tom spočívá velká pozitivní síla jednotlivců i síla světa a mělo by se to stát naší každodenní, běžnou praxí.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle článku MUDr. Miroslava Pekárka v časopise Phoenix.