Alternativní terapie

Svatý Mikuláš je opředen mnoha legendami, ale historicky doložených dat však známe  pouze velmi málo. Údajně se narodil kolem roku 280 v křesťanské rodině. Jisté je to, že byl milovaným a uctívaným biskupem v Myře, dnes v Demre v Turecku. Podle legendy přijal kněžské svěcení od svého strýce biskupa. Mnohé legendy o něm vyprávějí, že se nejvíce staral o lidi, kteří se ocitli v nouzi. Když mu zemřeli rodiče, prý rozdal veškeré své dědictví chudým a pro sebe si nenechal nic. Své dobré skutky prý konal potají, podle Ježíšova doporučení: "Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice.“

Lidé, kteří věřili v Ježíše, byli panovníky v té době pronásledováni a vězněni. Biskup Mikuláš křesťany utěšoval a snažil se jim pomoci. To se však Římanům nelíbilo, proto jej nakonec uvrhli do vězení a poslali do vyhnanství. Biskup však snášel všechna mučení statečně a trpělivě, což mělo vliv i na jeho věznitele a nakonec jej propustili. Celé město ho prý vítalo před branami vězení. Biskup Mikuláš zemřel okolo roku 350. Všichni ho oplakávali a říkali, že byl nejlepším biskupem, jakého si mohli přát. Jeho hrob v Myře prý pokryli celý růžemi. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág můžeme ještě dnes vidět v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v Demrel/Myře na jihozápadním pobřeží Turecka. Antická Myra je ovšem už jen městem zřícenin.  Italští námořníci, nebo piráti uloupili v r. 1087 Mikulášovy ostatky  ze sarkofágu náhrobního kostela v Myře a přenesli je do Bari v Apulii.  Zde byly umístěny nejprve do kostela proroka Eliáše, později do nově vystavěné baziliky sv. Mikuláše. Tam spočívají dodnes a jsou každoročně cílem statisíců věřících a turistů. V sarkofágu, kde je pochován, se údajně dodnes shromažďuje zázračný olej, který ma léčivé účinky. 

Mikulášův kult se rychle šířil do mnoha zemí. Původně byl svatý Mikuláš uctíván pouze ve východní křesťanské církvi. Od desátého století se jeho kult šířil po západní Evropě a stal se nejpopularnějším světcem křesťanů vůbec. Příběhy z legend o něm jsou znázorňovány na mnoha pravoslavných ikonách východní církve i na obrazech západního ritu, na mozaikách a nástěnných malbách evropských i mimoevropských kostelů. Jde o desítky příběhů a motivů, které mají ilustrovat světcův ctnostný a příkladný život. V Byzantské říši byl uctíván jako obránce ortodoxní víry proti nevěřícím. V Kyjevské Rusi pak jako obránce proti Tatarům. V pravoslavné církvi, která uctívá kolem dvanácti tisíc světců, patří nejčastější místo právě svatému Mikuláši. Ikonka s jeho podobou nechyběla dříve snad v žádné ruské domácnosti.V pozdním středověku se sv. Mikuláš dostal mezi čtrnáct svatých pomocníků. Jeho popularita trvá dodnes a jediné, co ji může ohrozit, je zprofanování a komercializace této církevní postavy.

Jak se z biskupa Mikuláše stal náš Mikuláš, který v předvečer pátého prosince obdarovává děti nebo plní punčochy sladkostmi?

Podle legendy prý Mikuláš i po své smrti každý rok o Vánocích procházel svým městem. V přestrojení obcházel obydlí chudých a kladl jim přede dveře pozlacená jablka a ořechy. V  Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem a je doprovázen anděly  a čerty jako kontrast černé a bílé, boj světla a tmy, dobra a zla, který nikdy neskončí. Tato skupinka obchází v noci z 5. na 6. prosince. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, punčochy nebo holinky postavené přede dveřmi jsou  naplněny sladkostmi, čerti se starají o symbolické „trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí. Vždy však nebyl Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Někdy s ním chodil třeba i obecní policajt, čeledín atd. Anděl je ze všech společníků nejmodernější verzí. Na obrazech a plastikách se sv. Mikuláš objevuje v biskupském rouchu s berlou a jeho nejčastějším atributem jsou tři zlaté koule (případně měšce zlata) nebo kotva. Kdysi byla oslava Mikuláše jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávaly příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky, nebo malé dárky pro štěstí.  V době, ze které tento zvyk pochází, tedy v době, kdy byly podobné laskominy a některé druhy ovoce méně dostupné, byly oceňovány více než dnes. Ve všech dobách v této tradici však šlo především více o zážitek než o dary. Oslava sv. Mikuláše se obrací  především k dětem a v mnoha případech dokonce splynula s vánočními zvyky a Mikuláš potom, jako anglosaský Santa Claus, nebo francouzský Noel, osobně naděluje vánoční dárky.

Legendy

• Mezi nejznámější legendy patří samozřejmě příběh zchudlého šlechtice z Myry, který se rozhodl prodat své tři dcery do veřejného domu. Když se to Mikuláš dozvěděl, vhodil po tři za sebou následující noci tajně do jejich pokoje hroudu zlata, aby si mohly opatřit věno a řádně se provdat. Právě připomínka tohoto dobročinného skutku dala vznik pozdějšímu zvyku dávat před svátkem svatého Mikuláše dětem nadílku.
  
• V jiném příběhu zachránil sv. Mikuláš tři muže před popravou, eventuálně tři generály, nespravedlivě odsouzené k smrti.
  
• Další legenda vypráví, že v době velikého hladu se sv. Mikuláš ubytoval u hostinského, který podřezal tři malé hochy a jejich rozsekaná těla naložil do soli, aby měl co podávat hostům. Svatý Mikuláš všechny tři děti opět probudil k životu. Na obrazech pak často vidíme tři malé nahé postavy v dřevěné bečce. Hospodský pak obvykle klečí a prosí za odpuštění, nebo prchá ze dveří.
  
• Když jeho domovskou obec Myru postihl velký hlad, poprosil biskup Mikuláš lodníky, aby obyvatelům dali sto měřic pšenice z nákladu určeného císaři. Lodníci sice jeho prosbu splnili, avšak obávali se hněvu císaře. K svému údivu později zjistili, ze při vykládce u panovnického dvora nechyběl ani jeden pytel. Na obrazech ilustrujících tuto legendu vidíme anděly, jak doplňují odnášené obilí zpět do lodi.
• Moře i námořníci hrají hlavní úlohu i v další legendě, která vypráví, že za velké bouře se světec objevil mezi lodní posádkou a účinnou pomocí pomohl zachránit jejich loď.
• Za svého života bojoval sv. Mikuláš rovněž proti pohanským kultům a uctívání model. Legenda Aurea nás zpravuje o tom, jak nechal pokácet strom zasvěcený bohyni Dianě. Ta na oplátku vytvořila olej planoucí na kamenech a na vodě a pod falešnou záminkou jej předala námořníkům, aby jím pomazali stěny kostela, kde biskup Mikuláš kázal. Mikuláš se však včas objevil, vylil olej do moře a to ihned vzplanulo vysokými plameny.
  
• Jiný zázrak je naturalisticky znázorněn na obraze od Gentile da Fabriano ve Vatikánu.
• V jiných legendách vrací život zloději na přímluvu okradeného, zachrání mladíka před utonutím, vyžene démona ze studny, vrátí rodičům syna uloupeného do ciziny nebo oživí syna, kterého se zmocnil ďábel a zardousil ho.
• Svatý Mikuláš konal zázraky i po smrti a vyzvání jeho jména prý zachránilo mnoha veřícím život. Jeho svátek  6.12. se od středověku spojoval s vírou v bohatství. Proto obchodníci uzavírali toho dne rádi složité obchody.

Sv. Mikuláš je patronem

• Ruska, Lotrinska
• dětí, panen, ministrantů, poutníků a cestujících
• obchodníků, advokátů, soudců, notářů, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů
• zajatců, za šťastnou plavbu, proti nebezpečí vody a na moři, ke znovuzískání ztracených předmětů, proti zlodějům.