9429770
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Silvestr a Nový rok

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Silvestr a Nový rok

Památka svatého Silvestra se uctívá 31. prosince.

Silvestr

31. prosinec, poslední den roku,  je považován za svátek všeobecného bujarého veselí, oslav, mírné i  větší opilosti (jak kdo), ohňostrojů.... je prostě Silvestr! Kolik pak občanů České republiky, když ho slaví ale ví, co tento svátek  znamená, a kterého významného muže si tím připomíná?

Je to svátek sv. Silvestra I, jednoho z prvních uctívaných světců, jehož kult se rozšířil do celé Evropy, kněze, který přijal křest jako mladík a v době pronásledování křesťanů za císaře Diocletiána  se ukrýval v lesích na Monte Soracte nedaleko Sv. SilvestrŘíma. Odtud podle legendy pochází i jméno, které si zvolil po svém zvolením římským biskupem - Silvestr pochází z latinského slova silva, znamenajícího les, a které označuje i obyvatele lesa. Byl třicátým třetím papežem katolické církve, osmým nejdéle vládnoucím papežem. Na Svatém Stolci se udržel 21 let, 11 měsíců a 1 den. Jeho pontifikát trval od 31. ledna 314 do 31. prosince 335. Památka svatého Silvestra se uctívá právě 31. prosince. Tento den jeho svátku má i symbolický význam. Tak jako 31. prosince končí jeden rok a s nadějí očekáváme příchod nového, tak i pontifikát Silvestra I. označuje konec éry pronásledování křesťanů a začíná zlatý věk církve, především katolické, která si upevnila své postavení na světě a už nikdy nebyla donucena se ho vzdát. Podle legendy Silvestr I. vyléčil z lepry a následně pokřtil římského císaře Konstantina Velikého, který mu z vděčnosti daroval pozemek, na kterém se nyní nachází stát Vatikán. Silvestr I. se stal patronem dobré úrody a domácího zvířectva. Bývá zobrazován v papežském ornátu s knihou a mušlí nebo býkem.

Sv. Silvestr je jedním z prvních uctívaných světců, jehož kult se rozšířil do celé Evropy. Kdysi se jeho sváOhňostrojtek nespojoval se žádnými oslavami ani zvyky. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ve většině křesťanských zemí ustálil kalendář gregoriánský a počátek nového roku na 1. lednu. Lidé navštěvovali kostel, děkovali za dobré prožití uplynulého roku a modlili se za dobrý průběh nového. Veselí a zvyky z pohanských dob však církev nepodporovala. Teprve rozvoj ekonomiky a vědy v 19. století, který předznamenal příchod "nového zlatého věku", dodal silvestrovské noci větší význam. Společnost bohatla a v očekávání ještě lepšího roku slavila Silvestra stále veseleji a okázaleji, s množstvím pokrmů a nápojů. Zejména léta přechodu z jednoho století do druhého v roce 1899 a 1900 a poté 1999 a 2000 znamenala nejbouřlivější oslavy Silvestra a příchodu nového roku. V ulicích, v restauracích i v domácnostech se organizovaly velkolepé zábavy a show, bohaté hody a stále nákladnější a velkolepější ohňostroje.

Na venkově přetrvávaly některé zvyky, jako např. chození tzv. ometaček - chudých žen, které chodily po staveních, symbolicky ometaly plotnu, aby kamna v novém roce dobře hořela a přály všeho dobrého, za což obdržely almužnu. Hospodyně se varovaly toho, aby nechaly sušit prádlo, což znamenalo nebezpečí smrti někoho z rodiny v nadcházejícím roce. Také zvyk jíst o půlnoci ovar a křen s jablky pro štěstí pochází z 19. st. Teprve v poslední době byly nejrůznější pochoutky vystřídány nazdobenými chlebíčky, obloženými mísami a nejrůznějšími slanými a sladkými zákusky. Stoupalo i množství vypitého alkoholu. Od konce 19. st. je běžným zvykem půlnoční přípitek šampaňským s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce.

Ne všichni však slaví svátek sv. Silvestra s takovým nadšením. Např. v historii Židovského národa je Silvestr I. považován za největšího tyrana a pronásledovatele Židů. Křesťanskou víru, na území tehdejší Římské imperie, rozšiřoval za pomocí brutálního násilí a "mečem a ohněm" nutil Židy k nedobrovelné konverzi ke křesťanství. Pod vlivem Silvestra I. také císař Konstantin svolal VIII církevní koncil, kde vyjádřil svou nenávist vůči Židům (přímo je nařkl z odpovědnosti za Ježíšovo ukřižování) a tím dal podnět k dalším pronásledováním a represím v římském císařství i mimo ně. Řada. "silvestrovských slavností" se potom do historie zapsala jako dny protižidovských pogromů. Např. v noci 31. prosince roku 1400 v době silvestrovských oslav, vínem opití křesťané v Anglii, Francii a Německu, vyrazili v prvním organizovaném pogromu proti Židům, v době 2. světové války, 31.12.1941, opilí němečtí vojáci ve Varšavském ghetu stříleli do lidí jako "do "zvěře" atd. Proto Židé uvědomující si svou identitu, se nikdy silvestrovských oslav nemohou zúčastnit. Tento den je natolik potřísněn židovskou krví a utrpením, že den 31. prosinec je pro ně spíše dnem zamyšlení a smutečných vzpomínek na doby, kdy byli příslušníci židovského etnika vražděni a mučeni ve jménu vzpomínaného a oslavovaného papeže Silvestra I.

Nový rok

Kdysi, v římských dobách, začínal nový rok prvním březnem, dnem, kdy přebírali úřad konzulové a měl jen deset měsíců. Novodobý počátek nového roku souvisí se zavedenými kalendáři. Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil JuliánskýNový rok 2013 kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem (do dneška ho používají ortodoxní církve Gruzie, Jeruzaléma, Ruska a Srbska) a potom byl ve většině zemí zaveden nejrozšířenější Gregoriánský kalendář, který je přesnější v porovnání s astronomickým časem. Již podle Juliánského kalendáře byl také prvním dnem roku 1. leden, ale v porovnání s Gregoriánským kalendářem je zde rozdíl 13.dnů, tzn., že např. ve Východní ortodoxní církvi začíná Nový rok 14. ledna. V mnoha zemích, kde převládá pravoslaví, se slaví oba svátky Nového roku, jak Gregoriánský, tak i Juliánský. Gregoriánský Nový rok je civilním svátkem, zatímco Juliánský, nazývaný „Starý Nový rok“, je církevním svátkem. V církevní římskokatolické liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku roku na 1. leden.

V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a Boží požehnání, učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům tzv. minucí - malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo zvykem odpovídat finančním dárkem. Nedělaly se nepříjemné práce - věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý rok - nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani vymetat z místnosti. V obcích chodila ulicemi koledující mládež, pekařští koledníci peroutkami ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku. Většina těchto zvyků byla zapomenuta. Nový rokZákladem oslavy Nového roku dnes je setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí zv. milionová (aby se člověka držely peníze) a většinou se podává vepřové. Nepřípustný je zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé. Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím roce. Často se přání krásného prožití vánoc a novoročního blahopřání spojuje. Na novoročenkách někdy bývá francouzská zkratka P.F. (pour féliciter - pro štěstí). První novoročenku, vlastně omluvenku s obrázkem, poslal v r. 1827 hrabě Chotek, který pro své významné funkce nestačil odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání.

Zpracoval S. Flanderka, zdroj wikipedie a www.zidovskelisty.blog.cz

Vytvořeno 26.12.2012 11:07:38 | přečteno 2359x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load