Alternativní terapie

Letní slunovrat nebo také Alban Heruin, Litha, Midsummer, Meán Samhraidh... je svátkem počínajícího léta, dobou, kdy Slunce dosahuje vrcholu své síly, země je zelená a slibuje bohatou úrodu. Ve skutečnosti byl letní slunovrat prastarý přírodní svátek, který byl s radostí slaven všemi lidmi pocházejícími ze stejného duchovního prostředí. Letní slunovrat se slavil k uctění přírody, Slunce, života a síly. Byl ale i hluboce magickým dnem a noc o letním slunovratu byla plná magických sil. Magická moc slunovratu byla vnímána již předkřesťanskými kulturami a ke dnům zimního a letního slunovratu se vázala řada oslav, zvyků a obyčejů. Obřady praktikované o slunovratu se příliš nelišily od těch beltinových a jak dokazují lidové zvyky, nepoužívali je pouze Keltové, ale i většina tehdejší evropské populace. Lidé věřili, že v tento čas mohou nahlédnout do budoucnosti, že se mohou dostat ke skrytým pokladům nebo také získat nadpřirozené schopnosti. Den, kdy se objevují poklady, kdy vykvétá zlaté kapradí a také kdy se otevírají brány mezi naším světem a zásvětím. Do ohně z devatera dřev se před půlnocí vhazovaly snopky magických bylin, věnečky květů panen a kořínky lesních rostlin vykopané mladíky. Léčivé rostliny sbírané tuto noc mají prý nejen výraznou uzdravující, ale především magickou moc. Kořenářky a ranhojiči v plamenech čistili a posvěcovali své nástroje, stříbrné srpy, měděné kotlíky a kamenné tlouky. Březová větvička, kterou má člověk při oslavě slunovratu na holém těle, mu prý ukáže cestu k pokladu ze zlata a drahých kamenů. Dívka, která natrhá kytičku z devatera kvítí a bez pronesení jediného slova ji položí pod polštář, bude snít o svém budoucím manželovi. V době kolem letního slunovratu se lidé konečně mohli těšit z první úrody, ale jelikož je přízeň bohů nestálá, bylo třeba vztah s bohy neustále posilovat. Bohové úrody nebo také vegetační duchové byli vnímáni jako personifikace rostlin a stromů. Proto se lidé na jejich počest a také, aby se jim co nejvíce přiblížili, zdobili květinami a listy. Také domy byly zdobeny rostlinami a zelenými větvemi. V některých krajích se dochovala tradice pálení figurín vyrobených z vrbového proutí, které snad měly zastupovat vegetační duchy a symbolizovat proces jejich znovuzrození, kdy jejich popel posloužil ke zúrodnění země a tím k započetí nového cyklu. Důležitým okamžikem je také vnímání letního slunovratu jako triumfu slunečního boha Mabona, který se zrodil o zimním slunovratu a o jarní rovnodennosti porazil temnotu a nyní neomezeně vládne. Na základě podobnostní magie bylo sluneční světlo podporováno světlem a silou ohně, proto byly při západu slunce na vrcholcích kopců zapalovány posvátné hranice, aby byla moc světla udržena i po celou noc. Jelikož oheň byl zpodobněním slunce, měl také stejné očistné a obnovující síly, proto skákání přes oheň chránilo před nemocemi, zajišťovalo prosperitu a odhánělo neštěstí. V pravěku, a také u mnoha primitivních kmenů, je slunce znázorňováno kruhem, protože kolo připomíná svým otáčivým pohybem pohyb slunce. Proto byla hořící kola pouštěna z kopců nebo kutálena po polích, nebo se hořícími větvemi točilo, aby vznikl dojem ohnivého kola. Prvotním úmyslem bylo napodobit pohyb slunce po obloze, a podle principů napodobující magie, ho tak posílit.