Ve dnech kolem jednadvacátého a dvaadvacátého června dosahuje Slunce při svém relativním pohybu vůči Zemi své nejsevernější polohy – severní konec zemské osy je nejvíce přikloněn ke Slunci. Nadchází letní slunovrat, začíná léto. České slovo slunovrat vzniklo podle ročního pohybu vycházejícího Slunce nad obzorem. Sluneční paprsky v tento den dopadají v poledne kolmo na obratník Raka, na severní polokouli je nejdelší den a nekratší noc. Slunce dospělo k nejsevernějšímu bodu východů a západů a nyní se bude přesouvat - vracet - po obzoru na jih. Na opačný, nejjižnější bod své pouti dospěje za zimního slunovratu. Od letního slunovratu se délka dne krátí a po zimním naopak roste.
Protože svátek Jana Křtitele byl slaven poutěmi a procesími, patřila k němu i pořádná hostina. Oblíbenou laskominou byl svatojánský chlebíček, který se později přestěhoval na vánoční stůl jako chlebíček biskupský. Připravoval se z mouky, másla, cukru, vajec, ořechů, mandlí, rozinek, zavařené dýně nebo čerstvých viční a vanilky. Snad měl připomínat svatojánský chléb, kterým se nejspíše Jan Křtitel živil. Skutečný Svatojánský chléb, jak se říká luskům rohovníku, jedli Židé jen za hladomoru. V dobách dostatků se jím krmil dobytek a jako stálá součást jídelníčku se objevoval jen na stolech těch nejchudších z nejchudších. Od 10. století se o Janově svátku pilo v evropských zemích víno, tzv. svatojánská láska, které se světilo v kostele. Oslavy spojené s popíjením vína si mohli dopřát i absolutní abstinenti, děsící se následné kocoviny. Jan Křtitel je totiž mimo jiné nejen patronem vinné révy, ale pomáhá při bolestech hlavy a pro ty, kteří chtějí přestat s nadměrnou konzumací alkoholu je svatojánská noc správným dnem. Jan Křtitel je i patronem při abstinenci! Kdo dává přednost bylinným čajům, neměl by o svátku Jana Křtitele zapomenout na šálek třezalkového nálevu. Od dob pohanských se právě o letním slunovratu přičítá třezalce zvláštní účinek. V tuto dobu kvete zářivě žlutě a pomáhá nejen při žaludečních potížích, neklidu a nespavosti, ale její květy prý mají i magickou moc ochránit dobrého člověka před zlými duchy a ďáblovými nástrahami. I když křesťanská tradice překryla slunovratové oslavy svátkem svatého Jana, odrážejí se mnohé pohanské rituály v rejích svatojánské noci. Ohně se pálily dál, jen se jim začalo říkat - svatojánské. Ráno se věřící modlili v kostelech ke svatému Janu a večer metali hořící smolná polena k ochraně před zlými mocnostmi. A myslím, že bez pocitu, že by tam či onde činili špatně nebo zle. Protože v srdci a ve svědomí, nikoliv jen v chladu chrámů, s námi rozmlouvá Bůh nebo Universum, chcete-li. V záměru, mysli a směru naší touhy je, či není, naše zbožnost a duchovnost. A i když rozmlouvat s Nejvyšším můžeme všude a vždy, Keltové si za svou svatyni vybrali chrám nejkrásnější - Přírodu.
A jak vypadá Letní slunovrat v praxi dokumentuje alespoň několik fotek z Českého ráje - z místa původního Keltského osídlení.
Zpracoval S. Flanderka, zdroj:www.vykladzive.cz a další