Alternativní terapie

Konec letní doby a začátek zimy, zvláště přelom října a listopadu, byl již od pradávna opředen mystikou. Pro nás, středoevropany, jsou významné první dva dny v listopadu. A to svátek Všech svatých - 1. listopadu a Památka zesnulých, lidově Dušičky - 2. listopadu.

Svátek Všech svatých

Papež Řehoř III. dal roku 731 v Římě v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých a nařídil, aby na den 1. listopadu byla slavena slavnost všech svatých. Toto nařízení se původně vztahovalo pouze na Řím. Když však císař Ludvík Zbožný roku 837 vydal rozkaz, aby se tento svátek slavil i v Německu a ve Francii, byla nakonec tato slavnost zasvěcena celé církvi. Slavnost všech svatých vychází z historické události, zasvěcení římského Pantheonu Panně Marii a všem svatým mučedníkům a to 13. května 609. V 8. století ho ale papež Řehoř přesunul na 1. listopad. Z tohoto důvodu lidé někdy mylně spojují vznik svátku Halloween (předvečeru Všech svatých) slavenému především v Americe s křesťanstvím. Svátek Všech svatých je vzpomínkovou slavností na zemřelé, kteří již dosáhli věčné blaženosti.

Dušičky

Původ tohoto svátku je starobylý a astronomický. Už v pátém století př. Kr. se tento den slavil jako čtvrtící den (cross-quarter day), tedy den v půli mezi rovnodenností a slunovratem. Historie Dušiček je také ve svém vzniku svázána s anglosaským svátkem Halloweenu a sahá až k dávnověkým Keltům. Tehdy se rok dělil na dvě období - období hojnosti a období zimy a hladu. V listopadu pro Kelty začínala doba temna, konec období hojnosti, tepla a světla a začátek doby tmy, zimy a nejistoty. To byl ideální okamžik k předělu celého roku a k oslavám a hodováním. Vedle oslav a hodování byl ovšem také čas na duchovní složku svátku. Bylo zapotřebí obětovat bohům před nastávající temnou částí roku, aby se Slunce vrátilo, aby se člověk dožil nového jara, aby nebyl hladomor a vydržely zásoby přes zimu … těch strachů a obav bylo prostě moc. Jejich hlavním bohem byl Samhain, což lze přeložit jako Pán mrtvých. Právě 31. říjen byl hlavním svátkem uctívání Samhaina a bohyně Beltane („Velké matky Země“). Je to předvečer 1. listopadu, kterým začínala zimní polovina roku a zároveň keltský nový rok. S koncem roku se také vzpomínalo na ty, jejichž život již skončil - na padlé a zemřelé. Keltové, vzhledem ke své víře, dodržovali ve vztahu ke smrti a k pohřbu velmi přísná rituální pravidla a obřady. Ve starověku obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka a věřili, že se tuto noc prolíná náš svět se světem mrtvých a že se jedná o noc, kdy předěl mezi světem živých a královstvím neživých je nejmenší. Věřili, že té noci se domů vracejí duše zemřelých z předchozího roku a vyhledávají pomoc příbuzných, aby jim pomohli překročit hranici do Země mrtvých. Proto zapalovali ohně, aby se duše mrtvých mohly přijít ohřát, strávit noc se svými pozůstalými a vyráběli svítilny z vydlabaných řep, aby duchům posvítili na cestu. Sami se převlékali do starých hadrů a malovali si obličeje, aby se sami uchránili před vracejícími se zlými duchy. Je to podle keltského náboženství nejmagičtější noc v roce, která končí úsvitem. Mrtví se vrací do svých příbytků, temná moc pozbývá sil. Začíná další rok.

Během dalších asi 500 let se ke stále větší moci dostávala katolická církev. V 16. století už byly oba svátky prolnuty tak, že se slavil jen jeden - All Hallows Day, čili Den všech blahoslavených. Uvádí se, že památka všech věrných zemřelých křesťanských duší byla zavedena benediktýnským opatem Odilonem z Cluny a tento zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Důvodem, proč následuje hned za svátkem Všech svatých, je údajně vnitřní spojení církve vítězné na nebi, církve trpící v očistci s církví bojující na zemi. Jak je vidět, keltský svátek mrtvých plynule přešel do „křesťanského“ svátku zesnulých. Církev, s odvoláním na některé biblické texty, nazývá toto konečné očišťování "očistcem", jakémsi prahu, kde se rozhoduje o jejich dalším bytí a duše se na tuto cestu připravují. Je to tedy vzpomínka na zemřelé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti, kteří věčné blaženosti zatím nedošli a jsou ve fázi "očišťování". Proto se 2. listopadu živí modlí za tyto zesnulé, aby jejich hříchy byly odpuštěny či alespoň zmírněny. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Dříve se také na Památku zesnulých peklo zvláštní pečivo, které připomínalo jednu či dvě přes sebe přeložené kosti a sloužilo k obdarovávání pocestných, žebráků nebo lidí u kostela mezi sebou. Pečivu se říkalo ,,dušičky". V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název "Vzpomínka na všechny věrné zesnulé", protestanti tento den označují jako "Památka zesnulých". Tento pojem vešel i do ateistických kalendářů. Památka zesnulých se rozšířila do celého křestanského světa a dnes tento den uznává velká část Evropy a přeneseně i USA, kde se slaví svátek mrtvých jako Halloween.

Bez ohledu na to, zda věříme v ,,kouzelnou noc", jak se také noci Dušiček říká, zapalme svíčku jako vzpomínku na ty, kteří již nemohou být mezi námi. Je to den, kdy si připomínáme ty, z nichž jsme vzešli, všechny nám drahé. Jak to však již v dnešní komerční době bývá, z „Dušiček“ se stává pro někoho zdánlivě jakási povinnost, pro někoho hlavně příležitost dobrého obchodního tahu s věnečky, svíčkami atd. Dušičky u nás bývají také každoročně impulsem k tomu, aby národ vyrazil zapečovat hroby svých blízkých. Přeplněné hřbitovy, silnice, nervozita a časté nehody na silnicích i s těmi nejhoršími následky. Vyvarujme se tedy toho, aby o příštích Dušičkách přišli příbuzní či známí s květinou, svíčkou a vzpomínkou na náš hrob.

Zdroj: www.pohreb.cz , www.esoterika.cz, www.druidova.mysteria.cz, www.juda.cz,