9094346
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Čarodějnice

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Tradice čarodějnic

Filipojakubská noc z 30.dubna na 1.května bývala jednou z magických nocí, kdy prý měly zlé síly větší moc než jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt četné poklady. Aby se hledající před silami bránil, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a další předměty. V raných dobách naší historie byly ve velké oblibě kolektivní rituály, které se samozřejmě, jak jinak, točily kolem sexu a dosažení pocitu extáze.

Zajímavé rituály se odehrávaly na pohanský svátek Beltain, který podle dnešního kalendáře připadá na 30. dubna.  Pálení čarodějnicPůvodní zvyky byly docela zajímavé. O půlnoci se sbíraly větve a květy, kterými se zdobily domovy, chlévy a stáje. Strážní duchové, kteří sídlili v bylinách, ochraňovali domácí zvířata před predátory a nemocemi. Večer se zapalovaly ohně, do proláklin a puklin v kamenech se lilo mléko. Byl to prastarý zvyk uctívání národa malých lidí, kouzelných skřítků a čarovných trpaslíků, nemocné děti se provlékaly otvory v kamenech (symbol sexuálního spojení a porodu), tančily se kruhové tance nebo se z kamenů vytvářely labyrinty, kterými se procházelo. Beltain je svátek ohně a bylin. Pro Beltain je typické skákání přes oheň. Je to symbol probíhající očisty. Skákající přitom byli obvykle nazí. Je to naprosto jednoduché, stačí se svléknout, skočit a přitom si něco přát. Pokud ve zdraví přežijete případnou depilaci ohněm a dopadnete na druhé straně na zem, aniž byste si pohmoždili kotník, tak se vám vaše přání splní. Minimálně do vás krátké setkání s plamenným živlem vleje novou životní sílu. Oheň souvisí s komunikací a s plodností, jeden z nejstarších symbolů ohně je pyramida (pyr = oheň).

Lidé také věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na sabat. Proto se této noci říká "noc čarodějnic" a pálení čarodějnic patří doposud k velmi živým zvykům.Čarodějnice se prý před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci - "čarodějnickému kolu" - to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit. Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, že jsou ve spojení s ďáblem a před jejich uhranutím se venkované bránili rozmanitými praktikami, např. před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula, nebo se stavení  kropilo svěcenou vodou. Před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce atd. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem dobyBaba Jagga z Mrázika se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi. Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě.

Lidé, kteří se na tento svátek shromažďovali kolem ohňů, tvořili shromáždění neboli sabat. Pokud něco popili a pustili se do menších orgií, dali tak základ pro představu průběhu sabatu čarodějnic, což byla voda na mlýn křesťanské církvi, která byla doslova nadržená na mučení žen. Stačilo prohlásit ženu za čarodějnici a už si s ní ochotní a nadšení pracovníci inkvizice mohli dělat, co je zrovna napadlo. Čarodějnice však nebyly jen zlé. Těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Pro církev samozřemě představovaly vědmy a moudré ženy velkou konkurenci, která měla být zničena. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice". Člověk si to musí představit v celé té zrůdnosti, jak se na pokyn inkvizice rozeběhla manufakturní výroba mučicích nástrojů, železných židlí a křesel s ostrými bodci, složitých nástrojů na natahování, skřipců, palečnic, soupravy nástrojů na mučení vodou, rošty na pomalé pálení zaživa, vaření ve vodě a na oleji, kádě s vodou na topení, to byl celý průmysl s cílem vyhladit ženské pokolení. Dodnes se přesně neví, kolik žen padlo za oběť církevnímu šílenství. Občas je možné někde slyšet nesmysl, že inkvizice nespadala pod katolickou církev. Inkvizice je instituce, posvěcená samotným papežem a jen tak pro zajímavost - existuje dodnes, nikdy nebyla zrušena. Odborníci na holocaust žen mluví o milionech obětí, které skončily svůj život na mučicích nástrojích.

Následující den je potom 1.máj, Svátek práce. V předvečer prvního máje dosahují sexuální síly celé přírody vrcholu a lidé, Májkai když jsou zkažení současnou civilizací, to zřetelně cítí. Staří (ale samozřejmě i mladí) pohané v tuto dobu stavěli májky, což je symbol pohlavního aktu - kůl pronikající kruhem. Podobnou symboliku má menhir (kamenný penis, zabořený do země) nebo sloup postavený v kašně, v současné době je takovým symbolem i mrakodrap. Ženy a dívky vstávaly brzy, šly si omýt obličej ke studánce a prosily bohyni matku o dar krásy. V některých krajích bylo zvykem, že dívky vybíhaly do lesů nahé, oblečené pouze do věnců na hlavách, sbíraly magické byliny, omývaly se ve studánkách, ale musely být obratné, aby je při tom nikdo neviděl. Sbíraly takzvané sedmero kvítí, které se potom pro svoji magickou moc používalo po celý rok. S přibývající nocí se dvojice vytrácely do lesů, ale hlavně do polí a sexuálním aktem dávaly polím sílu. Tento čas symbolizuje svobodu, proto také není vhodný pro svatby. I statistiky dokazují, že právě v tyto dny se lidé nejvíce rozvádějí. Je zajímavé, že od pradávných dob existuje zajímavý zvyk procházení se po polích, zvláště po obilních polích, a vytváření geometrických obrazců v obilí. Je to prostě tradice, na kterou jakoby se najednou zapomnělo, původně to byl zvyk či rituál, při němž, obrazně řečeno, promlouvala matka země k lidem. Dnes se to chápe spíš jako vzkazy od mimozemšťanů. Do země na polích se pro povzbuzení plodnosti půdy zapichovaly zvláštní sošky, které známe jako venuše. Nebyly to žádné pornografické sošky nebo sexuální pomůcky, byly to rituální předměty, zajišťující plodnost polím. Sexuální pomůcky vypadaly stejně jako dnes, proto je také muzea nevystavují, ale mají je dobře schované, zřejmě proto, aby to v muzeu nevypadalo jako v sex-shopu.

Zpracoval S. Flanderka, zdroj: www.mikii.blog.cz, www.argoni.com a další

Vytvořeno 23.4.2012 12:39:53 | přečteno 4668x | S.Flanderka
 
load