Alternativní terapie

Rozdělení svátků, slavností a obyčejů v průběhu roku úzce souviselo s vnímáním času a původním kalendářem. Ústřední postavení ve slovanském světě mělo Slunce. Jeho pohyb po obloze určoval rozložení čtyř základních slunečních svátků - zimního slunovratu jakožto začátku roku, jeho protipólu letního slunovratu a dvou rovnodenností, jarní a podzimní, oddělující od sebe tmavou a světlou část roku. Druhým významným světlem pohybujícím se na obloze, byl Měsíc. Jeho pohyb po obloze určoval v návaznosti na solární cyklus začátek a konec vegetačního období, čas setí a sběru. Většina z původních významných staroslovanských svátků se nám dochovala pod překryvem křesťanství. Jejich tradice a síla byla tak silná, že je nebylo možné účinně nařízeními odstranit a zakázat. Bylo proto pro křesťanské misionáře mnohem jednodušší stanovit ve stejná období původních pohanských svátků svátky křesťanské. Téměř každý člověk nějak prožívá křesťanské svátky. Pro někoho jsou něčím nenahraditelným, neboť si jimi připomíná život a dějiny církve, pro jiné jsou dnem volna či hektickou dobou, ve které musí stihnout nakupování dárků dekoračních předmětů, vaření speciálních jídel a důkladné uklízení bytu.

Jedním z nejvýznamnějších faktů je jejich rituální charakter – jsou většinou ve stejný den, probíhají vždy stejným způsobem, provází je velké množství různých zvyků... I když si to ve své touze po svobodě, nezávislosti a nespoutanosti těžko připouštíme, mají pro nás rituály velký význam. Zkuste si někdy všimnout všech opakujících se rituálů, které během každého dne děláme. Mají vždy stejnou podobu, stejné prvky, vykonáváme je někdy úplně automaticky. Pomáhají nám strukturovat den, pomáhají nám ohraničovat své činnosti, jejich začátek a konec, usnadňují nám přechod mezi různými činnostmi, pomáhají nám orientovat se v denním programu. Podobně je to s rituály během roku – i ročnímu cyklu dávají strukturu, i v něm nám pomáhají ohraničovat jednotlivá období, umožňují nám přecházet od jednoho k druhému. Rituály nám pomáhají poznat a prožít čas určený určitým událostem, které náš život ovlivňují a zasahují do něho.  To je samozřejmě jen jedna část daného zvyku, rituální předměty a pokrmy. Další část tvoří samotný rituál. Jedná se o různé říkačky, písně, zaříkávání, koledy, lidové hry.... Zvyk si takto můžeme rozdělit na část duchovní a fyzickou. Duchovní prvek zahrnuje čas, kdy se svátek slaví, vysvětlení, proč se slaví, jaké se k němu vážou pověsti... a fyzická část obsahuje již konkrétní předměty, pokrmy, tance a říkání, která se o svátku provozují.

Úplně nakonec jedna úvaha odpočinková získaná ze stránek internetu, s kterou se shoduji, a proto si ji dovoluji v tomto úvodu použít:

Znám dost lidí, kteří před různými svátky a oslavami vypadají lehce uštvaně, naštvaně a vůbec - už aby ty svátky byly za námi. Je jisté, že dnes svátky a oslavy znamenají velké citové vypětí a také vypětí finanční a existenční. Je to trošku škoda, protože to úplně postrádá původní záměr oslavy - rituál za účelem např. prosby za úrodu, poděkování za úrodu, poděkování za pěkné počasí o žních, apod. Druhý účel rituálu byla ovšem samotná oslava. Oslava přírody, Boha, lidské práce, odpočinutí od těžké dřiny v zemědělství... bývalo právem lidu slavit tyto svátky. Právem, za které byli lidé ochotni i bojovat. Dneska to spíš vypadá, jako když nás s těmi svátky kdosi otravuje... Ano. Otravují nás megareklamy, přesvětlené a blikající výlohy, otravuje nás konzum. Otravuje nás nezdravý styl života. Svátky za to nemohou. Určitě nás spousta lidí napadne, že mícháme dohromady křesťanské a pohanské svátky tak, jak jdou za sebou v kole roku. Na to je jediná odpověď - my to víme a děláme to schválně. Máme k tomu totiž své důvody. Hlavním důvodem hodným zveřejnění je ten, že takto se svátky slavily a dosud slaví na venkově a my jenom můžeme litovat, že po našich prarodičích, rodičích... tyto oslavy nepřevzali naše děti, vnoučata, příbuzní... Snad přijde doba kdy pochopí, protože vzpomínky z dětství na tyto chvíle jsou nádherné!. Staré zemědělské svátky jsou oblečené do tenkého křesťanského civilizovaného kabátu. Ale pořád to jsou staré zemědělské svátky. A slavit by se měly  tak, jak bylo po staletí zvykem v příslušném kraji. Co na tom, že občas někdo na oslavu sklizně přinese namísto jablkových koláčů chlebíčky s rajčaty. Důležitý je vlastní akt - výroba pohoštění pro všechny, ale především pohoda, dobré vztahy všech zúčastněných a upřímná radost ze vzájemného setkání, což, bohužel, v současné společnosti často chybí.

Zpracoval S.Flanderka s pomocí internetu