9070175
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Nelékařská homeopatie před soudem - 2. část

Lékové právo

Homeopatické přípravky se právně smyšleně považují za léčivé přípravky podle lékového práva. Platí pro ně zvláštní veřejnoprávní režim. Zvláštní režim mají i tradiční rostlinné léčivé přípravky. Homeopatické farmaceutické pojetí je vitalistické, nikoli pozitivistické. Setkáváme se ale v praxi se třemi problémy:

  1. Je zřejmě světovou anomálií, že některé homeopatické přípravky jsou u nás dostupné pouze na lékařský předpis. Je-li něco neúčinné, není rozumné, aby bylo prodejné jen na lékařský předpis. Anebo se to má s neúčinností homeopatie ve skutečnosti jinak? Má pravdu Církev římskokatolická, varující před účinností homeopatie?( viz níže). Existuje rozpor mezi lékovým a zdravotnickým právem? Zřejmě ano. Jedno je totiž po evropsku, druhé po česku.
  2. Homeopatika nepatří mezi tzv. vyhrazená léčiva, která by byla prodejná mimo lékárny. Proč? Jaký věcný důvod brání tomu, aby konvenčně přírodovědecky neúčinné látky nesměly být prodávány mimo lékárny? A proč mají být vůbec prodávány v lékárnách? Rozsah mimolékárenského prodeje stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Otázky proto nutno směřovat na tento správní úřad.
  3. Ministerská vyhláška o registraci léčivých přípravků (vyhl. č. 228/2008 Sb.) používá veřejnoprávní pojem „odborník na homeopatii“. Nikoli „lékař“, který je pojmem vedle toho. Lékař přitom žádným odborníkem na homeopatii ve smyslu českého veřejného zdravotnického práva samo sebou není; viz výše. Zřejmě se jedná o vliv evropského práva, které tím možná zohledňuje různé právní úpravy členských států EU.

V praxi se můžeme setkat s právním názorem, že lékové právo nepřímo mění (rozuměno „oslabuje“) zdravotnickoprávní pojem „náležité odborné úrovně“ zdravotních služeb ve vědeckém smyslu. A to tím, že lékové právo rozmělňuje či dokonce v určitých druhových případech vylučuje používání konvenční vědecké medicíny, resp. poskytování zdravotních služeb podle „pravidel vědy“ jako součásti postupu lege artis medicinae. Má se tak dít legální úpravou tradičních rostlinných léčivých přípravků nebo homeopatik, pro které platí zvláštní lékový režim mimo konvenční farmakologii. Srov. „tradiční používání“ apod. Rozšiřujícím výkladem podle podobnosti bychom museli tento pohled vztáhnout i na antroposofika a spagyrika, resp. ta z nich, která se podobají homeopatikům, pakliže by již nebyla pod nimi zařazena. České lékové právo sice mlčí o antroposofikách, která ani nejsou v Česku úředně registrována, nicméně pro ně platí legální uznávání zahraniční lékové registrace v EU (ovšem s jistým tuzemským obchodním omezením). Kupř. spagyrika bývají v Německu lékově podřazena pod homeopatika. U nás si může každý zakoupit spagyrika třeba z německých lékáren pomocí internetu. Jinak řečeno, nestačí říci, že „homeopatie patří lékařům“, protože homeopatika se považují za léčiva, aniž bychom totéž řekli o antroposofické medicíně nebo spagyrii anebo o tradiční rostlinné medicíně.

Slabé místo uváděné právní argumentace spočívá v tom, že by se jednalo o odstranění kogentnosti právní normy zdravotnického práva, a tudíž o dotčení soukromého subjektivního práva pacienta na plnění závazku péče o zdraví podle „pravidel vědy“. Souvisí to i s očekávatelností „vědecké“ zdravotní služby ze strany veřejnosti, která je zároveň slabší stranou. Změnil by se totiž způsob plnění závazku, který by už nemusel být pokaždé podle „pravidel vědy“, popř. by zdravotněprávní pojem vědy byl obsahově chápán ve významu metodologického pluralismu. Otázkou ale zůstává, zda by byl ještě zachován účel zákona o zdravotních službách, zjevně sledující používání konvenční vědecké medicíny. Srov. výslovný „vědecký“ parlamentní zásah do vládního návrhu tohoto zákona (viz výše), jakož i odlišné obsahové vymezení péče řádného odborníka podle občanského zákoníku, které u péče o zdraví není nutně vázáno na „pravidla vědy“, nýbrž pouze na „pravidla svého oboru“; ovšem věcně použitelně jen mimo zdravotní služby. Zdravotnické vzdělávání by tomu rovněž neodpovídalo, což by platilo i pro odbornou způsobilost, resp. spíše lékařskou „nezpůsobilost“ (viz výše). Dotčena by zároveň byla mimoprávní  lékařská doktrína evidence-based medicine, mocensky výslovně prosazená Českou lékařskou komorou, pokud bychom tuto doktrínu chápali ve formalizovaně strukturovaném epidemiologickém důkazním smyslu science-based medicine přírodovědeckého typu: „není důkaz jako důkaz, osobní zkušenost je vyloučena“, „rozhoduje vědecká pravda, a ta je přírodovědecká“.

Zřejmé je, že lékové právo nás z právních pochybností nevyvede. Spíše naopak. Nicméně, musíme učinit dílčí právní závěr o tom, že rozsah činnosti nelékařského odborníka na homeopatii je legálně omezen v tom, že nemůže vydávat lékařský předpis na ta humánní homeopatika, která tomuto veřejnoprávnímu režimu podléhají podle českého lékového práva. Nic více, nic méně.

Hermeneutický obraz homeopatie

Věcně řečeno, homeopatie (a podobně antroposofická medicína či spagyrie) přes svá veškerá specifika a příznačnosti významově spadá do hermeneutického ideového rámce a kvalitativního obrazu světa a jeho vlastností. Nikoli do uvažování vědotechnického, čímž se homeopatie liší například od klinického inženýrství. V našem případě se jedná spíše o hermetické lékařství tradičního nebo přírodního rázu. Srov. pojem medicina hermetica. Spagyrická léčiva mohou mít povahově blíže k tradiční alchymii, nežli k současné biochemii. Slučuje se léková spojitost mezi alchymií a lékařskou ambulancí s účelem zákona o zdravotních službách? Do podobného kvalitativního rámce spadá i tisíciletá astrologie (bez pouťových atrakcí). Astrologie, včetně zdravotní astrologie, přitom veřejnoprávně výslovně patří mezi volné živnosti. Tak nařídila česká vláda. Mimo zdravotní služby proto spadá i astromedicína jako aplikovaná astrologie. Pastorální medicína, včetně klinické pastorační praxe, je zase praktickým bohoslovím, rovněž tak mimo zdravotnickoprávní výhradu. Stát nežádá, aby astromedicínu nebo pastorální medicínu směl praktikovat pouze lékař; např. formou konzultační služby podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách. Něco takového by se zřejmě vymykalo konvenční přírodovědecké medicíně, na které je vybudován uvedený předpis, jakož i českému zdravotnickému vzdělávání a garanci Českou lékařskou komorou. Proč by ale měla homeopatická konzultace podléhat zdravotnické výhradě a obchodní výsadě, zatímco astromedicínská nebo pastorálně medicínská konzultace nikoli? A co konzultace individuálního léčebného postupu podaná u nás amazonským curandero nebo sibiřským šamanem? Globalizace pronikla všude. I takováto konzultace se může týkat posouzení medikace; např. tradičním rostlinným léčivým přípravkem podle lékového práva. Zmínit musíme též konzultaci individuálního léčebného postupu odborníkem na antroposofickou medicínu evropského původu. Půjde i zde o biomedicínu podle „pravidel vědy“ ve smyslu zákona o zdravotních službách? Tedy i o neoprávněné poskytování zdravotních služeb? Dlouhodobá poptávka veřejnosti po rozmanitosti způsobů zdravotní péče i léčiv je jasná. Úmysly státu již ale nikoli.

Homeopatie a náboženství

Vedle ústavně zaručeného hospodářského práva podnikat přináší námi sledované téma další možný ústavní aspekt. Je jím náboženská svoboda. Některé otázky podobného rázu se totiž bezprostředně dotýkají nejen světonázoru, třeba i světského, ale i víry či náboženského přesvědčení. Ostatně, máme u nás úředně registrovanou náboženskou společnost, Společenství Josefa Zezulky, tzv. léčitelskou církev. Zaměřena je na biotroniku a na památku léčitele Zezulky. Ostatně ani pastorální medicína, včetně klinické pastorační praxe, není „medicínou“ ve smyslu zdravotnické veřejnoprávní výhrady. Léčebná pedikúra také patří mezi živnosti. Léčebná pedagogika bývá u nás zase skryta pod speciální pedagogikou podle školského práva mimo zdravotnictví. Homeopatika doznávají určitých podobností s antroposofiky. Antroposofická medicína, patřící mezi tradiční evropské medicíny, zohledňuje křesťanský světonázor. Otázkou je, proč by měl léčebnou eurytmii používat pouze lékař, který se navíc o antroposofickém lékařství a světonázoru z české školní medicíny nic nedověděl. Navíc by mohlo jít třeba o ateistu nebo římského katolíka, který má odlišnou představu o křesťanství. Srov. též Obec křesťanů v České republice. Jak známo, z některých křesťanských kruhů, včetně u nás nejrozšířenější Církve římskokatolické, plynou zásadní výhrady proti homeopatii. Nikoli snad pro její neúčinnost. Právně naopak, pro její účinnost, ovšem od „zlého“. Na druhé straně ale kupř. sv. Matka Tereza používala v Indii homeopatii. Historicky byla homeopatie církevně dílem používána i u nás. Nemluvě o některých papežích nebo o současné hlavě anglikánské církve, královně Alžbětě II. Někteří lidé homeopatii odmítají pro neúčinnost. Jiní ji odmítají naopak pro účinnost. Třetí zase musí homeopatii nebo fytoterapii přednostně používat u zvířat v ekologickém zemědělství. Státu nevadí, že veterinární homeopatii v ekologickém zemědělství svěřil do rukou nelékařů – chovatelů; třeba chovatelů včel nebo krav.

A do tohoto světonázorového a ideologického prostoru, plného emocí, slovní agrese, zesměšňování a protikladů, vstoupilo Ministerstvo zdravotnictví a Krajský úřad Zlínského kraje svým správním trestáním.

Závěr

V letech 1991, 1993, 1994, 1996, 2000 a 2005 (a možná i v letech jiných) u nás proběhly různé právně-politické pokusy, které tak či onak sledovaly právní bezpečí na hospodářském trhu služeb. Snažily se zákonem vyjasnit potenciálně sporné právní otázky přímo nebo nepřímo souvisící s naším tématem či léčitelstvím. Všechny pokusy skončily bezúspěšně. Některé ani nepronikly do Parlamentu. Hovoříme zde o homeopatii (a trochu také o antroposofii a spagyrii). Ve skutečnosti se ale jedná jen o dílčí výseč z celého věcného komplexu. Podstata věci spočívá ve státem dlouhodobě neřešeném veřejnoprávním problému tradičních nebo přírodních lékařství či komplementární a alternativní (integrativní) medicíny samé, resp. přírodního léčitelství. Státu se podařilo tyto otázky vyřešit soukromoprávně, a to přijetím občanského zákoníku roku 2012. Výslovné řešení veřejnoprávní (tržně regulační) ale nenastalo ani není v současnosti připravováno. Muselo by také ctít ústavně zaručenou svobodu.

Vedle homeopatie musíme podobně mluvit přinejmenším  o autopatii a též o již zmiňované antroposofické medicíně, která má částečně blízko právě k homeopatii. Nemluvě o mnoha jiných oborech, směrech, obrazech zdraví a nemoci, filozofiích apod. Ostatně, podobně půjde též o problém tradiční čínské anebo třeba japonské nebo peruánské medicíny. Celkově se jedná o právní problém „zvláštních směrů působení na zdraví“ vyžadovaných veřejností. Eventuální mocenské snahy o podřazení těchto či dalších způsobů působení na zdraví pod zdravotnickou výhradu podle zákona o zdravotních službách vyvolávají další, možná politicky nechtěný, právní efekt. Na mysli mám ústavně zaručené sociální právo na bezplatnou zdravotní péči z veřejného zdravotního pojištění. Takovéto právo je sice vymezitelné obyčejným zákonem, nicméně zákon o veřejném zdravotním pojištění nestanoví žádnou výluku či omezení úhrad „nekonvenčních“ zdravotních výkonů z veřejného zdravotního pojištění (vyjma akupunktury od dubna 1997). Pokud by např. klinické vyšetření ve všeobecném lékařství bylo provedeno po homeopaticku (nebo po antroposoficku), jednalo by se o zdravotní výkon hrazený z veřejného zdravotního pojištění podle ministerské vyhlášky. Způsob klinického vyšetření (použitá diagnostická metoda) není rozhodná. Vzhledem k tomu, že by se apriorně jednalo o zdravotní péči podle „pravidel vědy“, jinak bychom zůstávali zcela mimo zdravotní služby, nebylo by možné vyloučit splnění obecných legálních předpokladů úhrady klinického vyšetření z veřejného zdravotního pojištění.

Otázkou je, zda Krajský úřad Zlínského kraje a Ministerstvo zdravotnictví si jsou vědomy všech přímých i nepřímých důsledků svého správního trestání. Spor o pohledávku týkající se úhrady služby z veřejného zdravotního pojištění by ostatně rozhodoval soud v civilním soudním řízení, nikoli správní úřad. Říkají-li ale správní úřady „a“, musí říci i „b“, resp. sociálně si představit všechny právní dopady. Závěrem, s ohledem na právní a věcný stav nelze dovozovat omezení hospodářského práva podnikat či jinak hospodařit, pokud se jedná o poskytování homeopatických služeb mimo obchodní výsadu zdravotních služeb na trhu; tzn. podle živnostenského zákona. (Dílčí výhradu ale viz výše u homeopatik „počesku“ na lékařský předpis.) Tento závěr platí pro celou hermetickou medicínu, včetně antroposofie, spagyrie nebo astromedicíny. Podobně to platí pro pastorální medicínu. Zároveň nelze tyto „zvláštní“ medicíny zakázat, protože tomu brání lidská svoboda. V občanské a ústavní rovině se správní kriminalizace nelékařských odborníků na homeopatii proto jeví jako nemístná. Jestliže ministerstvo nechce nebo neumí uplatňovat veřejný zájem na jakosti a bezpečnosti zdravotních služeb na trhu anebo dokonce jedná proti tomuto veřejnému zájmu (zrušením subkatedry homeopatie a nezařazením homeopatie do zdravotnického vzdělávání podle zdravotnického práva), nemůže se domáhat ochrany zájmu, který není. Může být proto s podivem, že namísto koncepčního zdravotně-politického a zákonodárného řešení, které u nás stále chybí, se v praxi opakovaně setkáváme se správní kriminalizací lidí, kteří se svobodně chovají na volném hospodářském trhu. Aniž by tím snad někomu ubližovali. Podaný závěr je poměrně vážný. V neposlední řadě má svůj ústavní význam. Správní úřady si toho musí být vědomy přinejmenším již 27 let.

Poznámka:

Po výjímečném shlédnutí diskuzního pořadu ČT uváděného moderátorkou Jílkovou o čínské medicíně se nelze divit již ničemu (běžně se na tento pořad nedívám, protože v něm vyhrávají většinou křiklouni a moderátorka navíc vstupuje do diskuzí necitlivým způsobem). Argumenty oponentů TČM  v čele s prezidentem České lékařské komory M. Kubkem pouze ukázaly na to, že není oficiální zájem o legalizaci alternativních terapií ve světě zcela běžných také v ČR, že jim nejde o nabídku  jiného způsobu léčby, prevence... nežli nám nabízí tradiční medicína pomocí chemie, protože jde o konkurenci. Jde jim  především o  zachování funkcí a postů jako lékařských úředníků.

Zpracoval S. Flanderka podle článku Prof. JUDr. Ivo Telece, CSc.

Vytvořeno 21.5.2017 19:06:48 | přečteno 356x | S.Flanderka
 
load