Alternativní terapie

Hiporehabilitace jako metoda léčebné rehabilitace s pomocí koní je v České republice prováděna intenzivně více jak 30 let. Tento název zastřešuje aktivity a terapie s koňmi pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním, speciálními potřebami. Jedná se o nejvíce známou hipoterapii, dále aktivity s využitím koní, psychoterapii pomocí koní a parajezdectví. Jak se jednotlivé obory liší, v čem je jejich podstata a jaký účinek?

HIPOTERAPIE (HT)

Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda využívající trojrozměrný pohyb koňského hřbetu jdoucího koně. Terapie je vedena fyzioterapeutem nebo ergoterapeutem – specialistou pro hipoterapii na základě písemného souhlasu lékaře. Terapeut určuje pro klienta polohu na koni, délku a intenzitu terapie podle jeho aktuálního zdravotního stavu, schopností a rehabilitačního plánu. Kůň je vždy veden plnoletým vodičem.

Od jakého věku se hipoterapie může aplikovat?

Hipoterapie je jednou z rehabilitačních metod vhodných k rehabilitaci dětí od věku 2 měsíců, protože jejím principem je stimulace globálního lokomočního vzoru obdobně jako u Vojtovy metody. Jedná se o aktivaci pohybových vzorů, se kterými se již narodíme. V případě postižení centrální nervové soustavy jsou narušeny centra nebo dráhy, které jsou nutné především k vykonání určitého pohybu, ale i k nastavení svalového napětí či ke správnému vývoji řeči a smyslových funkcí. Význam hipoterapie je především v bohaté stimulaci, která je dána krokem koně, jeho balanční plochou v 3D rozměru a správném načasování v pravidelném rytmu. Pro úspěšnost léčby je vždy nutná motivace, a tu nám kůň přináší automaticky. Zároveň s aktivací limbického systému („pocitový mozek“) je motivace hlavním spouštěčem pro daný pohybový program. Například pokud stimulujeme dítě v poloze primárního vzpřímení (vleže na bříšku s oporou o předloktí směrem k zádi koně) má výraznou motivaci ke zvednutí hlavičky během hipoterapie i přesto, že toho není ve spontánní aktivitě zatím schopno. Intenzivním opakováním vzniká možnost k fixaci tohoto vývojového stupně. Hipoterapie jako forma fyzioterapie je vždy zařazována do komplexní rehabilitační péče, a čím dříve je započata, tím je její efekt výraznější z důvodu využití plasticity mozku, která s věkem klesá. Česká republika patří mezi světové průkopníky v aplikaci hipoterapie u kojenců ve věku 2 – 3 měsíců, u kterých existuje podezření na opoždění psychomotorického vývoje nebo poruchu řízení pohybu a rovnováhy. Takové problémy mívají nejčastěji miminka s komplikovaným porodem v termínu, nebo ta, která se na­rodila podstatně dřív, než měla. Dále děti s ortopedickými problémy a v neposlední řadě jsou to děti s různými vrozenými genetickými vadami, které postihují psychomotorický vývoj dítěte.

Má hipoterapie přínos pro starší děti a dospělé klienty?

Hipoterapie je účinná i pro starší děti a dospělé se širokou škálou koordinačních poruch, posturálních nebo pohybových problémů. Trojrozměrný pohyb koňského hřbetu aktivuje vzpřimovací mechanizmy, hluboké stabilizační systémy a navozuje střídavé pohybové stereotypy plazení, lezení a chůze. Navíc kůň má o 10C vyšší teplotu těla a tak přímý kontakt s ním příznivě působí na uvolnění svalů se zvýšeným svalovým napětím. Kůň může být veden rychlým nebo pomalým krokem po různém terénu a povrchu, proto můžeme normalizovat svalové napětí klienta – zvyšovat nebo snižovat. Člověk na jdoucím koni se rytmicky pohybuje vpravo-vlevo, a tím zapojuje symetricky obě poloviny těla - to je důležitá složka pro jedince po centrálních mozkových příhodách a úrazech. Trojrozměrný pohyb koňského hřbetu aktivuje vestibulární systém, který s navozením pohybu v prostoru je důležitou rehabilitační složkou u lidí s poruchami sluchu a zraku. Samozřejmě i tady platí informace o zapojení limbického systému, a tím motivace a radost z pohybu.

Na koni se i leží

Na koni se může jezdit vleže na břiše hlavou směrem k zádi koně, pozadu i popředu s oporou o horní končetiny, s madly i bez nich, s oporou o overball, rehabilitační válec, atd. Poloh na koni během hipoterapie je mnoho a jejich správný výběr pro klienta záleží jen na zkušenostech a znalostech terapeuta. U malých dětí se polohy často vybírají v souladu s dosaženým lokomočním stádiem, tzn., že fyzio/ergoterapeut zkvalitňuje spontánní motoriku dítěte a motivuje ho do vyšších motorických dovedností.

AKTIVITY S VYUŽITÍM KONÍ (AVK)

Aktivity s využitím koní patří mezi metody speciální pedagogiky, sociální pedagogiky a práce, využívající prostředí určeného pro chov koní a práci s nimi, kontaktu s koněm a interakce s ním jako prostředku k motivaci, aktivizaci, výchově a vzdělávání lidí se zdravotním postižením a specifickými potřebami. Pokud má například dítě problém najít si kamarády, je nesmělé, neprůbojné, může mu kůň pomoci najít ztracenou sebedůvěru a zvýšit sebehodnocení. Lekce je vedena instruktorem s pedagogickým, sociálním nebo psychologickým vzděláním, uživatel pracuje s koněm ze země, nebo na něm jezdí ve skupině nebo individuálně.

Jak to funguje?

Na jaké problémy se AVK zaměřuje?

Cílem lekcí AVK je rozvoj sociálních schopností a dovedností, snížení rizika sociálního vyloučení, rozvoj psychické kondice, pozitivní ovlivnění chování, zlepšení zdraví a fyzické kondice, usnadnění edukačních procesů formou zážitkové pedagogiky a pozitivní a smysluplné trávení volného času.

Pro koho je určena?

AVK je účinná metoda pro děti a dospělé s mentálním, smyslovým, fyzickým a kombinovaným postižením, ale i uživatele s disociálním chováním, s problémy v sociální komunikaci a se specifickými potřebami. Děti z běžné populace mohou využít AVK při zážitkové pedagogice a volnočasových aktivitách.

PSYCHOTERAPIE POMOCÍ KONÍ (PPK)

Stále se málo ví, že koně mohou pomoci i lidem s psychickými potížemi. Toto odvětví se jmenuje psychoterapie pomocí koní, kdy je léčba založena na působení psychologickými prostředky s využitím koně a jeho specifických vlastností jako koterapeuta v psychoterapeutickém procesu k pozitivnímu ovlivnění duševního stavu člověka, například při depresivních a úzkostných příznacích, závislosti na psychoaktivních látkách, poruchách poznávacích funkcí u seniorů, při dětské hyperaktivitě nebo při poruchách autistického spektra atd. Jednotka PPK je vedena terapeutem ve spolupráci s klinickýmpsychologem nebo lékařem, klient s koněm pracuje ze země nebo na něm jezdí individuálně, nebo v rámci skupiny.

Nepřiměřené chování klienta

Při práci se zvířetem se můžeme zaměřit na změnu nepřiměřeně submisivního nebo naopak nepřiměřeně agresivního chování. Díky práci prostřednictvím koně se terapeut snadno vyvaruje kritiky klientova neadekvátního chování, protože kůň nekritizuje, ale má své jasné potřeby. Využívají se techniky, které vyžadující dominantní nebo naopak podřídivý projev ze strany klienta. Klient pak může reflektovat svou zkušenost se vztahem ke koni a práci s koněm, může objevovat své skryté rezervy či alternativy chování. Svým stabilním jednáním kůň usměrňuje nepřiměřené jednání klienta. Toho se využívá např. u dětí s poruchami chování. Pokud si dítě přinese „zlobení“ do stáje, nemůže lekce proběhnout, protože kůň to jednoduše nedovolí.

Zlepšení pozornosti a emotivity

Při intenzivním kontaktu s koněm je klient nucen k soustředění pozornosti na koně, je velmi emočně angažován, jeho chování je neustále konfrontováno s jednoznačnými a okamžitými reakcemi koně. V takové situaci se často „ztratí“ problémový příznak (např. bolesti hlavy, koktavost, úzkost, stereotypní stesky atd.). Při psychoterapeutickém ježdění dochází k významnému oživení emotivity u většiny klientů, kteří mají emotivitu plošší nebo jsou laděni subdepresivně. Kůň také díky své emoční neutralitě, nezaujatosti a nepřítomnosti předsudků umožňuje člověku získat emočně korektivní zkušenost. Důležitou roli hraje strach a jeho překonávání při práci s koněm, čímž se podporuje zvyšování sebehodnocení klienta a získávání pocitu jeho vlastní kompetence.

Pro koho je určena?

PPK je vhodnou terapií pro klienty s duševní poruchou nebo onemocněním dle MKN-10 (organické duševní poruchy včetně demencí, duševní poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek, schizofrenie a jiné psychotické poruchy, poruchy nálady, neurotické poruchy, poruchy příjmu potravy, sexuální dysfunkce, poruchy osobnosti, mentální retardace, poruchy psychického vývoje, poruchy chování a emocí u dětí).

PARAJEZDECTVÍ

Pro lidi, kteří nemohou chodit, se kůň stává jejich dopravním prostředkm a může jim třeba nabídnout procházku do míst, kam by se jinak se svým invalidním vozíkem těžko dostali. Všichni (nehledě na náš zdravotní stav) máme chuť ve svém životě něco dokázat. A opět je tu kůň, kterému je celkem jedno, jak moc se od sebe lišíme, a nabízí partnerství ve sportovní kariéře  – parajezdectví. V ČR je nejvíce rozšířena paravoltiž a paradrezura, během roku se pořádají závody včetně mistrovství. Při paravoltiži cvičenci na neosedlaném koni provádějí gymnastické cviky, a to buď samostatně, nebo ve dvojici. Koně vede lonžér na lonži ve voltižním kruhu. Paravoltiž je v základech shodná s voltiží, je však přizpůsobená jedinci se zdravotním znevýhodněním. Paradrezura vychází z drezury, což je klasická jezdecká disciplína, kdy jezdec předvádí se svým koněm předem danou úlohu na obdélníku 20×40 nebo 20x60m, po jehož obvodu je umístěno 8-12 písmen. Drezurní úloha obsahuje určitý počet cviků a jejich obtížnost je daná stupněm postižení jezdců. Někteří parajezdci používají tzv. kompenzační pomůcky - např. úchopné kličky na otěžích, poutka u sedla, speciální úpravy sedla, použití hlasové pomůcky, u očních vad signalizátor písmen, apod.

DŮLEŽITÉ INFORMACE

Ověřujte odbornost

Jak se pozná kvalitní hiporehabilitační středisko?

Základním ukazatelem kvality a bezpečnosti střediska je vždy odborný personál – terapeut, instruktor a dobře připravený kůň. Personál musí mít požadované vzdělání a zkušenostmi dle nabízeného oboru hiporehabilitace, včetně cvičitelů koní. Koně by měli mít složenou specializační zkoušku, na jejímž základě jim je udělena licence ČHS - kůň má na svém boxu cedulku. Indikátorem je také přijímací proces formou vstupního pohovoru nebo vyšetření a doložení písemného souhlasu lékaře nebo psychologa. Terapie a lekce jsou vedeny dle potřeb klientů a koně jsou jim vybíráni dle léčebného cíle. Důležité je bezpečné a bezbariérové prostředí, vybavení a zázemí pro klienty – středisko disponuje písemnými pravidly bezpečnosti a provozním řádem. Vlastní hiporehabilitace probíhá v kryté nebo otevřené jízdárně, jezdí se i v terénu. Důležitým vybavením je nástupní rampa.

Je pro hiporehabilitaci vhodný jakýkoliv kůň?

Obecně se nedá říct, které plemeno koní je pro tuto práci nejvhodnější. Obecně je doporučováno zařazení klisen a valachů (ne hřebců) starších 5ti let.  Dalším hlediskem je charakter koně a jeho zdravotní stav. Jedním z kriterií, je tolerance koně k dotykům po celém těle a tolerance k různým zvukovým projevům atd. Při výběru do HT je hlavním hlediskem výborná mechanika pohybu, pravidelné chody a funkční hřbet. Kůň, který nesplňuje tyto základní požadavky, do HT nepatří. Pryč jsou doby, kdy se zařazovali koně vyřazení z různých zdravotních důvodů (kulhání, bolavý hřbet atd.) a na důchod. Pro výběr koně do PPK a AVK jsou rozhodující charakterové vlastnosti koně. Musí to být kůň, kterému nebude vadit střídání lidí kolem něj, musí být schopen přizpůsobit se méně pohyblivému člověku, atd. Více informací o speciální přípravě a licenci koní se můžete dočíst na  http://www.hiporehabilitace-cr.com/co-je-hiporehabilitace/hiporehabilitacni-kun/.

Jak dlouho se jezdí na koni?

Délka jedné jednotky hipoterapie se pohybuje od 10 do 20 min na koni a může být obohacena kontaktem s koněm, např. hlazením a krmením. Hipoterapie se jezdí v ambulantní formě nebo formou intenzivních týdnů a je vždy individuální, tzn., že pro jednoho klienta je k dispozici jeden kůň a terapeut. Oproti tomu AVK a PPK můžou být jak ve skupinové tak individuální formě v délce 30 – 120 min. Intenzita ambulantní docházky je 1 – 3 týdně po dobu minimálně 3 měsíců.

Co když hiporehabilitaci nabízí náš soused, který nám chce pomoci a má „hodného“ koně?

Odborná práce patří odborníkům. Neadekvátní a nesprávná aplikace, byť provedená v dobré víře, může člověka se zdravotním, psychickým nebo sociálním problémem hodně poškodit. Můžeme podpořit nechtěné pohybové stereotypy, přetížit tělní systémy, fixovat deformity, zhoršit zdravotní stav jedince, podpořit nechtěné vzorce chování, zhoršit psychický stav, atd. Při práci s koněm, který nemá speciální výcvik, a tudíž není připraven na všechny možné varianty zvuků, pohybů, manipulace s ním a na jeho hřbetě, se může stát nabízená „hiporehabilitace“ hrou o zdraví a někdy i život. Více o rizicích nesprávné hiporehabilitační praxe si můžete přečíst na http://www.hiporehabilitace-cr.com/co-je-hiporehabilitace/hipoterapie/muze-hipoterapii-provadet-kazdy/.

Na kolik to vyjde?

Ambulantní hiporehabilitaci prozatím bohužel zdravotní pojišťovny nehradí. Hradí se přímo z plateb klientů a sponzorských darů, grantů a dotací. Cena za jednu individuální terapii/lekci se pohybuje mezi 150 – 300,-Kč, což dopovídá 1/4 – 1/2 z celkových nákladů. Na každou individuální lekci je třeba zapojit kromě speciálně připraveného koně minimálně dvě další vyškolené dospělé osoby.

Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů podle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com 

Zpracoval S. Flanderka, autorka článku Ing. Věra Lantelme, DiS., předsedkyně České hiporehabilitační společnosti a vedoucí fyzioterapeutka Hiporehabilitačního střediska Svítání

Odkazy na další články:

http://www.hiporehabilitace-cr.com/media-2/media/
http://www.equichannel.cz/pribehy-z-hiporehabilitacni-praxe