Alternativní terapie

Canisterapie je metoda, při níž je využíváno kladného působení psa na zdraví člověka. Lze ji označit nejen jako podpůrnou léčbu pohybového aparátu, ale i léčbu psychiky, tzn. že se jedná o celostní léčbu, zabývající se nejen fyzickou, ale i duševní stránkou člověka. Své uplatnění nachází zejména u klientů se zdravotním a mentálním postižením, u nevidomých, neslyšících, psychiatrických pacientů, revmatiků, kardiaků i autistů. Pomáhá však i u skupin sociálně znevýhodněných, jako jsou děti z dětských domovů, výchovných ústavů i etnických menšin, domovy důchodců, stacionáře atd. U nás se s jejím využíváním začalo poměrně nedávno, ve světě se těší velké oblibě a její kořeny sahají až do 9. století v Belgii.

Pacient se zdravotním, nebo sociálním handicapem, je mnohdy nedůvěřivý, úzkostný a navázat kontakt s druhými lidmi je pro něj velmi složité. Jak potvrzují výzkumy, navázat kontakt se zvířetem je pro něj mnohem snazší. Navíc nevyžaduje nutně verbální kontakt, což je ohromná výhoda především u pacientů s postižením, které jej vylučuje. V těchto případech pes plní funkci prostředníka mezi pacientem a ošetřující osobou. Podle chování postiženého vůči psu lze odvodit skrytá přání, nebo odpozorovat známky citového strádání a podle toho postupovat v terapii. Mnohdy se stane, že mentálně handicapované dítě začne poprve s okolím komunikovat právě prostřednictvím psa.a začlenění postižených dětí do kolektivu dětí zdravých je výrazně snazší za přítomnosti psa.

Tato terapie se vždy musí odvíjet ve velmi srdečné, až vřelé atmosféře. Je nutné, aby se pacienti i psi na sebe těšili. Každé jejich setkání je zahájeno přátelským přivítáním, pomazlením, popřípadě i pamlskem. Významnou roli hraje dotykový kontakt pacienta se psem, při kterém dochází k uvolňování spasmů, procvičování jemné motoriky atd. Při canisterapii je hodně využíváno tzv. polohování, při němž je pes přikládán těsně k tělu pacienta tak, aby účinek jeho tělesného tepla, které je o jeden stupeň vyšší než teplota člověka, byl na organismus pacienta co největší. V této poloze setrvávají přibližně deset minut. Pes musí ležet klidně a bez hnutí, tzn. že nároky kladené na canisterapeutického psa jsou velmi vysoké. Jako naprosto zásadní je ochota k práci a kontaktní povaha. Musí být naprosto neagresivní, vyhledávající přítomnost a doteky člověka. Výhodou bývá krátká srst a střední velikost.

Léčba psem je léčba laskavostí, která má pacienta nasměrovat na radostnější cestu životem. Existuje pestrá paleta plemen i jejich kříženců stejně jako pestrá paleta pacientů, kterým canisterapie pomáhá. Hlazení a mazlení se psem je velmi cenným medikamentem, který snižuje i odstraňuje pocity úzkosti, osamělosti a zbytečnosti, snižuje krevní tlak, normalizuje krevní oběh... ale canisterapie zároveň může poskytnout i radost z pohybu, ze sportu, dětem i dospělím s těžkým postižením, jako je paraplegie a nevidomí.

Üsilí členů canisterapeutických organizací, většinou fungujících na dobrovolné bázi, obětavosti a nadšení pro věc, je proto obdivuhodné a zasluhuje si velké uznání široké veřejnosti.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle časopisu Regena.