Alternativní terapie

Vzdělání, klient, psovod a pes? Ten kdo bude schopen takto seřadit důležitost, tak jistě bude mít proti sobě různé odpůrce. Klient by měl být vždy na prvním místě. Ten, kdo vykonává činnost je pes, ale bez svého vůdce nemůže pracovat. Vzdělání, lékařské, sociální, rehabilitační, psychologické, psychiatrické, pedagogické a další jsou při této činnosti velice důležité, jinak lze klienta ještě více poškodit. I když ale bude mít psovod mnoho titulů, tak při canisterapii bude stále jen psovod, který se stará o správné výkony psa. Špatný psovod třeba s titulem, se na tuto činnost nehodí. Dobrý psovod, který ale nemá zájem a odmítá odborníka, nebo se neřídí jeho názory případně příkazy (zde je nutná domluva), tak takový psovod se také nehodí k ničemu. Zbývají nám klient a pes. Klient je takový jaký je, pes musí mít pevnou povahu, mít rád lidi a alespoň tolerovat jiná zvířata - psy. Nepíši o zooterapii, ale o její části canisterapii, která pomáhá zlepšit život klienta. To vše dohromady tvoří canisterapeutický tým.

CÄNTES řeší tento problém tak, že celkový canisterapeutický tým je skupina složená z odborníka, zaměstnance zařízení kde se canisterapie vykonává, který je o canisterapii poučen a výkony dojednává s psovodem. Ten musí dobře znát svého psa a vědět, co je jeho pes schopen vykonat. Psovod se psem tvoří neoddělitelnou skupinu. Ale základem je vždy klient. Musí-li jeden ze skupiny odejít i na krátkou dobu je nutné canisterapii přerušit. Výjimkou je canisterapie v rodině s postiženým. Zde většinou není přítomen odborník. Zásadou by mělo být vyjádření odborného lékaře, který klienta ošetřuje, a který určí postup výkonů. Právě do rodin by měli proto chodit zkušení psovodi canisterapie, kteří se podíleli několikrát na výkonech při přítomnosti odborníka, ale sami se nesmí za odborníka považovat. Často se sice hovoří o odbornosti, ale myslí se odbornost podle vzdělání určitého směru a zapomíná se přitom na odbornost KYNOLOGICKOU.

Je nutné se vžít do života a „duše psa“. Pochopit jeho vnitřní i vnější potřeby. Podpořit psa při dotváření povahy počátkem života. Jen pevná povaha, bez bázlivosti a agresivity je správná pro canisterapii. Když slyším, že si někdo udělá kurz na canisinstruktora a ještě nemá a neměl psa, tak si mohu jen něco pomyslet o zodpovědnosti. Žádné kurzy, ať jsou pod jakýmkoliv názvem, nenahrazují vzdělání a dokonce nenaučí nováčka vykonávat kynologii zaměřenou na canisterapii. Dám příklad z praxe. Majitel nebo nastávající majitel psa zdárně ukončí kurz a dostane potvrzení o zdárně vykonané zkoušce účastníka kurzu. Do CANTESu se hlásí „canisterapeuti“, kteří říkají : "Máme složenou zkoušku, ale pes nesmí mezi děti, protože se bojí a mohl by něco udělat". Zkoušku má tedy s omezením. Jiný zase má omezení na práci s jinými psy, protože je agresivní. Adept kurzu, nedočkavý se zapojit a ukázat co umí, si sežene psa, za další peníze udělá zkoušku s omezením a mohou začít problémy. PENÍZE !! Dříve než začne takový „odborný tým“ vykonávat canisterapii, vloží do činnosti i 15 000,-Kč a chce je dostat co nejdříve zpět. To ale znamená vykonávat canisterapii za peníze a je tu další problém. Klient se takto dostává daleko za priority, které uznává „canisterapeut“. Jelikož si někteří říkají i 100,-Kč za hodinu a klienta, tak často nenacházejí porozumění. Cena potom musí dolů a záchranou je zvýšení počtu klientů. Podle způsobu výkonů canisterapie se dá počítat nejvíce 2 - 10 klientů za den na psa. Je ale rozdíl vykonávat canisterapii polohováním asi hodinu týdně, nebo procházky a besedy, kdy pes deset klientu dokáže pobavit a chvilkami se jim věnovat.

Snad klient, pes a ostatní ze skupinky. Možná, že se někteří urazí a budou mít jiné názory. Tento je z mých zkušeností . Více jak půl století pracuji v kynologii a šest let se o canisterapii zajímám. Přes tři roky aktivně vychovávám jako psovod psa, který má canisterapeutické zkoušky (testy povahy). Prošel jsem od těžce postižených dětí v ústavu, dětí s různým postižení ve ZvŠ, ÚSP pro dospělé, Charity - denní stacionáře a zařízení pro seniory. Pes nemá jen dvě zkoušky ze 6ti testů ZŘ CANTESu a to pro mladé psy, nemocnice (LDN) a hospice. Já jsem však stále jen psovod canisterapeutického psa, i když jsem prošel 4x školením psovoda canisterapie. Bohužel je velice málo lidí ochotných něco pro jiné udělat a vymlouvají se na nedostatky psů. Případně na nevhodnost plemene. V CANTESu máme různé psy, od chrta, přes Čínského chocholatého psa, až po čivavu. Proto třeba v ÚSP, kde jsou těžce postižené děti a mládež, se provádí převážně polohování a pro nedostatek psů vykonává pes činnost u dvou klientů po 30 minutách. Případně v přestávce mezi polohováním ještě utlumování agresivity jednoho chlapce.

1.příklad:

Dívka - 14 let, kvadruparetická forma, mentální retardace. Leží v postýlce, nepohybuje se, pouze se překulí na bok. Při posazení do ortopedické sedačky udrží chvilku hlavu, ale po chvilce ji sklopí. Nic neuchopí, dlaně jsou sevřeny v pěst ( spastické držení). Reaguje na své jméno. Řeč - vydává pouze slabé hrdelní zvuky. Hygienické návyky žádné. Krmená a přebalována. Canisterapie začala před 18 měsíci. Apatie a oboje končetiny ve spastickém stavu. Oči i ústa jakoby v křeči. Tělesná teplota měřená v místě přenosu energie - tepla ze psa (podkolení jamky) se pohybuje mezi 31,1 - 31,4°C. Měření se provádí u všech klientů před a po polohování. Nasazování jsou tří psi na šest klientů. Golden, NO a labradorka. Tělesná teplota u dívky se od počátků zvyšuje o několik desetin °C. Přesto se uvolňují spastické stavy HK i DK, stejně jako oči i ústa. Později se ukazuje úsměv a broukání. Již po několika měsících stavy pohody vydrží po zbytek odpoledne. Teplota těla se canisterapii zvyšuje každým měsícem.Přecházíme na měření tělesné teploty na více místech. Chodidla 24 - 26°C, podkolení jamky kolem 31°C a hlava 36,2°C to vše před polohováním. Po canisterapii jsou teploty 28/37,2/36,4°C. Z důvodů rychlejšího prohřátí chodidel se přikládají plátěné sáčky s ohřátou soli. Poslední dobou je prováděno měření teplot v časových intervalech po polohování. Za několik hodin klesla teplota o 0,2°C, která se udržela ještě dlouho.

2.příklad:

Chlapec 18 let DMO kvadruparetické forma, psychomotorická retardace. Obdobné projevy jako u dívky, ale chápe žertování a jednoduché příkazy. Lépe reaguje na podněty. Zde se po polohování zvýšila teplota od začátku o více jak 3°C (před 33 - 34°C a po polohování 36 -36,8°C) po několika měsících byla teplota před polohováním kolem 35°C a nárůst již jen několik desetin.

3.příklad:

V jiném ústavu se začala provádět canisterapie u klientky s postižením DMO, Imbecilita, Epilepsie a praktická slepota. Nesnáší kolem sebe nikoho, kdo ji pravidelně neošetřuje. Velice silným nesrozumitelným křikem a tlučením kolem sebe vše odhání. Nemůže být v kolektivu ostatních klientek. Před měsícem byl nasazen canisterapeutický tým. Sedící ženě byl o nohy opřen pes NO. Okamžitá reakce křik a tlučení do psa i kolem sebe. Další návštěva jakoby vše zlomila. Žena v klidu nechala o nohy opřeného psa, po dobu jedné minuty si položila sama ruce na hřbet psa. Po chvíli psa v klidu odstrčila. Doufali jsme, že je vyhráno. Následná canisterapie byla v klidu, dokud zdravotnice nevzala klientku za ruce, aby je položila na psa. Znamenalo to výbušnou reakci jako na začátku s ještě zuřivějším útokem do psa. Po půl hodině byl znovu využit pes u klientky, ale již se ji mimo psa nikdo nedotýkal. Vše proběhlo v klidu. Další canisterapie byla v naprosté pohodě. Žena si přitiskla ruce na bok psa. Když jej potom odstrčila, tak byl pes od ženy odváděn a žena natáhla po psovi ruce. Pes byl navrácen k postižené a i při olíznuti psem zůstávala v klidu. Zatím poslední canisterapie byla úspěšná a po dobu 15 minut přijímala opřeného psa bez záporných reakcí. Přítomny byly další dvě klientky, odborná pracovnice ústavu a psovod. Tato skupina věří, že se za několik měsíců podaří, aby mladá žena mohla být ve společnosti ostatních klientek. Tím, že pes má pevnou povahu, tak při útoku s pocitem nepříjemných podnětů neutíkal, ani nebyl agresivní.

Takto se provádí záznamy u všech klientů, kteří jsou vybráni pro canisterapii. Záznamy se vyhodnocují a graficky zaznamenávají. Jako hromadná zpráva jsou výsledky, připomínky a návrhy zaslány z ústavu výboru CANTESu. Takto vyhodnocovaná canisterapie přináší pomoc pro další činnost. CANTES provádí školení psovodů a testování psů 1 - 2 ročně. Při akci školí aktivní psovodi canisterapie s VŠ a SŠ vzděláním se zaměření na canisterapii. Provádí se ukázky a při besedách předávání zkušeností. Certifikát psovod canisterapie dostávají jen členové CANTESu. Pokud jejich pes je přezkušován, je mu vystaven další certifikát. Na certifikátech jsou fotky psovoda a na druhém psa. Jeden certifikát bez druhého je neplatný. Nečlenové CANTESu, kteří se školení zúčastní, dostanou potvrzení o účasti a jejich pes bude otestován bez certifikátu. CANTES nechce „vyrábět“ tak zvané „volné canisterapeuty“.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku Zdeněk Tauer