Alternativní terapie

Vodní lázně

Nejvlastnějšími hydroterapeutickými procedurami jsou vodní lázně (koupele). Podávají se nejvíce jednak studené lázně o teplotě 12-26°C, jednak teplé lázně o teplotě 36-38°C. Aplikují se buď dílčí v menších, končetinových vanách, nebo celkové ve velkých, celotělových vanách. Celkem tedy známe lázeň horních končetin, lázeň dolních končetin resp. bérců, lázeň nohou, šlapací, poloviční, sedací a celkovou lázeň. Tyto lázně se podávají v rozmanitých indikacích, podle potřeby různě studené, horké nebo střídavé, se stupňovanou, případně snižovanou teplotou nebo v kombinaci s další procedurou.

Podvodní masáž

Jde o proceduru, kterou je kvůli protřebnému prostoru pro masáž třeba provádět v dostatečně velké vaně, případně ve speciální Hubardově vaně. Tlak vzdušného proudu při ústí masážní trysky obnáší 2-4 atmosféry (cca 200-400 kPa), vzdálenost ústí trysky od povrchu těla je 10-15 cm, teplota vody je 35-37°C. Při masáži se postupuje na končetinách nejprve krouživými pohyby dostředivě (od nohou ke stehnům, od rukou k ramenům) a pak dostředivě, na břichu se postupuje po směru tlustého střeva, na hrudníku a na zádech se dělají ležaté "osmičky". Oblasti srdce, ňader a genitálií se vynechávají. Tato procedura je vhodná při různých obrnách, otocích a chronické zácpě, nebezpečná hlavně při hlubokém zánětu žil a dekompenzaci krevního oběhu.

Vířivá lázeň

Je to buď celotělová lázeň s náplní vody do poloviny až tří čtvrtin vany, nebo končetinová v končetinových vanách. Voda z vany je nasávána čerpadlem a smíšena se vzduchem hnána tryskami zpět do vany. Mechanický účinek vířící vody je vlastně mírnější formou podvodní masáže. Při perličkové lázni se vhání do vany kompresorem přes perličkový rošt vzduch, který pouze jemně stimuluje kůži.

Uhličitá lázeň

je velmi oblíbená. Je formou léčebné aplikace oxidu uhličitého na povrch kůže. Oxid uhličitý se do vody nejčastěji vpravuje v tzv. saturátoru, pod tlakem z bomby tak, aby 1 kg vody obsahoval nejméně 1000 mg volného plynu. Uhličitou lázeň je možno připravit také chemicky. Do vany s vodou se dá nejprve kyselý uhličitan sodný (NaHCO₃) a pak se přidá síran hlinitý (AlSO₄). Konečně existuje také řada přirozených lázeňských pramenů, které oxid uhličitý v dostatečném množství poskytují a kterých lze využít přímo k léčebným koupelím. Teplota uhličité lázně se řídí podle indikace, u oběhových a nervových poruch zpravidla 30-35°C, u žilních poruch spíše 28-30°C, u revmatických onemocnění 36-38°C. Pacient se ponořuje celý do lázně tak, aby jen hlava zůstala nad okrajem vany. To proto, že bezprostředně nad hladinou vody se hromadí oxid uhličitý, který je těžší než vzduch a tudíž vzduch vytlačuje a mohl by tak pacientovi způsobit dechové nesnáze, v krajním případě i udušení. Lázeň obvykle trvá 15-30 minut, při některých oběhových poruchách (alespoň zpočátku) ještě méně. Terapeutická série uhličitých procedur sestává např. z 12 jednotlivých koupelí, podávaných 3x týdně.

Uhličité lázně jsou vhodné zejména při lehčím nebo středně těžkém zvýšení krevního tlaku, tzv srdeční neuróze, poruchách prokrvení, vegetativní dystonii (porušení vyváženosti vegetativního nervstva, vegetativní funkce organismu probíhají mimovolně), alei při různých dalších poruchách krevního oběhu nebo poruchách nervového systému podle lékařské indikace. Všeobecně nevhodné nebo zakázané jsou uhličité procedury při dekompenzovaných srdečně-cévních onemocněních (tj. selhání mechanizmů, které chorobu udržují v přijatelných mezích), těžké dechové nedostatčnosti. horečnatých stavech. rozsáhlých mokvavých ekzémech, sklonech ke kolapsu atd.

Kyslíková lázeň

je sice oblíbená, ale její účinek je sporný. protože kyslík se ve vodě, na rozdíl od oxidu uhličitého, rozpouští jen minimálně a kůží se vstřebává jen nepatrně.

Přísadové lázně

jsou lázně s přidavkem anorganických látek nebo rostlinných přísad. Přísadové lázně s anorganickými látkami se uplatňují hlavně v následujících indikacích:

Využití rostlinných přísad do lázně je následující:

Příznivé vlivy hydroterapie

Souhrnně lze říci, že vhodně volená a správně dávkovaná hydroterapie má následující příznivé účinky, ovlivňující tyto systémy:

• Tepelné hospodářství: vyrovnává poruchy prokrvení a trénujeregulační systém.
• Nervový systém: zlepšuje fukci, napomáhá správné fukci vegetativních reflexů (neovládaných vůlí) a vyrovnání základního napětí obou složek vegetativního nervového systému (sympatického a parasympatického). Povzbuzením parasympatického systému dochází k uvolnění bolestivých stahů (spasmů) hladkého svalstva různých orgánů a tím k tlumení bolestí.
• Látková výměna: podporuje regulační procesy a podporuje vylučování škodlivých látek z lidského těla kůží.
• Krevní oběh: zlepšuje periférní prokrvení, mírným snižením krevního tlaku a ulehčením srdeční práce.
• Dýchání: příznivý účinek při některých obtížích dýchacího systému, napomáhá uvolnění křečovitých stahů průduškového svalstva.
• Žlázy s vnitřní sekrecí: tlumí zvýšenou a povzbuzuje sníženou sekreci.
• Kůže: velmi významný vliv na kůži. Zlepšuje nejen prokrvení, alei trofika kůže (tj. výživa a přeměna látek v kůži) a současně dochází též ke zlepšení imunitních vlastností kůže ve smyslu posílení obranyschopnosti proti infekcím.
• Měkké tkáně: má příznivý vliv na systémové poruchy vaziva, napomáhá zlepšovat krevní a lymfatický oběh v měkkých tkáních, ale i jejich trofiku, turgor (nitribuněčný tlak), tonus (tkáňové napětí) a elasticitu.
• Imunitní systém: povzbuzován a aktivován je imunitní systém celého těla.

Důležitou podmínkou příznivých účinků hydroterapie je její volba a dávkování. V nevhodně volenýchz případech může hydroterapie klienta poškodit (zvláště např. horké lázně u poruch srdce). Proto je třeba, aby nemocní lidé přistupovali k jäkékoliv větší hydroterapii jen po poradě s odborníkem, který určí vhodný způsob i dávky procedury.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, zdroj časopis Moje zdraví, autor článku doc.PaedDr.Dagmar Pavlů, Csc.