V dnešní době slovo "dieta" vyvolá nepříjemné představy a duševní utrpení. Veškeré diety a programy, které jsou založeny na počítání gramů tuku, kalo
rií a houževnatém cvičení, jen velice zřídka vedou k trvalému úbytku hmotnosti. Zákaz požívání potravin aktivuje totiž v našem těle tzv. modus hladu, tzn., že když naše tělo pocítí hlad, zpomalí metabolismus, ukládá energii a tuk na "horší" časy a když už nemá k dispozici kalorie, začne spalovat svalovinu. Následky jsou ale zničující i po psychické stránce. Když držíte dietu, nebo se tzv. "hlídáte", dochází také k pozměněnému stavu mysli, kterému říkáme "dietní mentalita". Je to stav mysli, který ovlivňuje nejen způsob pohledu na tělo a jídlo, ale i způsob přijímání celé osobnosti těla, mysli i ducha. Nejhorší na dietní mentalitě je fakt, že obvykle nevymizí s ukončením diety, ale obvykle se stává nedílnou součástí každodenního myšlení dané osoby. Když totiž po dietě uplyne nějaký čas a kila se začnou pomalu vracet bez ohledu na to jak se "hlídáme", dostaví se panika, pocit viny, pak začneme své tělo nenávidět, hladovíme a nebo se naopak přejídáme a tak to jde pořád dokola.
Zabere tedy vůbec nějaká dieta? Ano, skoro všechny, ale jen dočasně!
A jak tedy z kola ven? Změnou přístupu, myšlení a víry toho lze dosáhnout. Všichni jsme se narodili, abychom byli zdraví a přirozeně štíhlí. Skutečnost, že nyní nejsme štíhlí, znamená jen to, že již léta kráčíme životem odchýlení od svých přirozených instinktů. Vzpomeňme si na děti - jedí, jen když mají hlad a přestanou, když jsou syté. Nejí z nudy, z únavy, ze stresu, nebo jen proto, že je navařeno, nebo že jedí ostatní, nebo že je čas k jídlu. Náš současný vztah k jídlu, hladu a jeho ukojení je nepřirozený. Když se zeptáme lidí, kteří jsou štíhlí po celý život s minimálním úsilím, mají většinou jedno společné - uchovali si své přirozené instinkty z dětství. Většinou jedí pravidelně několik jídel denně, porce si dávají malé a jídlu věnují čas. Většinou také mají rádi pohyb, ale žádné "mučení těla", spíše delší procházky nebo cvičení a sport jen tak, pro radost. Tito lidé nemají problém s hmotností také proto, že ji a ani svůj vzhled nikdy nepovažovali za to nejdůležitější v životě. To
uha po tom, aby zůstali zdraví a štíhlí, nebyla jejich hlavní každodenní myšlenkou, pocitem ani konáním. Měli jiné priority! Svůj plný, produktivní a uspokojující život, rodinu, vztahy, aktivity. Když upustíme od posedlosti vlastním tělem a zapomeneme na diety, nezbývá nám než se zamyslet, co se skutečně děje v našem životě. Když lidé říkají, že chtějí zhubnout, co vlastně ve skutečnosti chtějí? Chtějí se cítit lépe, prožívat štěstí, radost, uspokojení, klid. Nadváha je symptomem nerovnováhy a přebytečný tuk v našem těle je pouze viditelným a hmatatelným důkazem naší nespokojenosti. Je to znamení, že v současné době nevedeme zrovna šťastný a blažený život. V tom nás někdy ještě utvrzují naše názory typu: "Jsem moc stará (ý) na to, abych se změnila (l)", "Život mi uniká", "Až trochu zhubnu, tak začnu...něco" atd. Změňme proto své současné priority tak, abychom mohli trávit čas tím, co je pro nás důležité. Držet se svých životních priorit a váha začne klesat sama od sebe!
Zajímavý článek na toto téma byl uveřejněn v MF Dnes od obezitologa Zlatka Marinova, který svým způsobem, staví na hlavu rady, názory..., protože tvrdí, že vůbec není prohřeškem dát si večer kachnu a ke snídani něco sladkého, ale nikoliv naopak. Organismus přes noc tuky zpracuje a využije k výměně tkání. Sacharidy využívá náš mozek, ale v noci spíme a nevydáváme žádnou svalovou energii. V noci mozek nemyslí, tím pádem se cukr nespaluje a uloží se v těle. Takže po sladkých koláčích, nebo chlebu s medem ke snídani se netloustne.
Jediná účinná prevence obezity je její prevence. Platí, že z velké části budoucí kondici dětí určují rodiče a způsob jejich životosprávy, protože děti se nezdravým jídlem k nadváze dopracují velmi rychle a nadbytečných kilogramů se pak těžko zbavují. Na tloušťku v
dospělosti si totiž člověk založí v osmedesáti procentech už od osmého roku věku. A co doporučení, že se poslední jídlo má jíst brzy odpovídá Z. Marinov otázkou:"Co je brzy"? Nám je historicky nejbližší středomořská strava založená na vajíčkách, smetaně, zkrátka sytějších věcech. Celá naše kultura vychází z Řecka a Říma, tam se jedlo pozdě večer a skoro nikdo nebyl obézní. Udržet váhu dokáže pouze pohyb a v obezitologii platí, že v posilovně se shazují gramy, dietou lze ztratit kila, ale dieta neumí váhu udržet. Z pohybů je jednoznačně nejlepší chůze, protože spaluje 60 procent tuků, což žádný jiný pohyb neumí. Experi uvádějí, že ujít čtyři kilometry denně je ekvivalentní dvanáctikilometrovému běhu. Při běhu se spaluje jen 20 procent tuku, takže musíte naběhat třikrát více. Chůze má být svižná, ale pohodová, protože tuky se spalují při určité tepové frekvenci, takže neplatí, že čím rychleji běhám, tím rychleji hubnu. A další paradox: čtyři kilometry denní chůze vedou ke stabilizaci váhy, při šesti se již shazuje, ale osm a více kilometrů vede naopak k nabírání hmotnosti. Takže vyzkoušejte sami! Štíhlá linie spojená s vhodnou životosprávou a rekreačním sportem je vhodnou cestou jak oddálit stáří a vyhnout se civilizačním chorobám. A pamatujte si:
Nejdietnější je to jídlo, které nesníte, každé je zdrojem energie!
Zpracoval S. Flanderka podle různých materiálů
