Alternativní terapie

Skromná bojovná rostlinka tvořící neproniknutelné křoví zachycující a drásající svými až centimetr dlouhými trny podobnými zubům šelmy každého sem vstoupivšího nešťastníka domnívajícího se, že sbíráním plodu šípku zbohatne. Skromnost není v až čtyřmetrovém vzrůstu, ale ve stanovištích obvykle chudých na živiny i vláhu. Zajímavé je, že se mi za desítky let nepovedlo nikdy, abych při sbírání šípku neutržil šrámy na kůži. Přesto doporučuji sběr šípků, protože se při této činnosti často projevuje psychické naladění prehistorického lovce a sběrače podobně jako při hledění do plápolajícího ohně. Zdá se, že se odraz předvěké aktivity přenáší i do současného člověka v podobě jakési trpělivé sveřeposti, která je při sběru šípků nezbytná, protože bez ní byste přestali už po třech minutách sběru ve stavu totálního připoutání k rostlině oděvem, pokožkou i vlasovým krytem hlavy (kdo má…), psychicky zcela zhrouceni, poníženi, vyčerpáni a slábnoucím hlasem volající o pomoc.

Toto propojení věků se může hodit v životě i jindy, když vám jde někde v drsné přírodě takzvaně o krk v bouři, vodě, písku, sněhu, bahně, nebo když na vás jdou větry. Potom záleží jak se cítíte. Je to dilema, protože když se cítíte dobře, tak se asi silně kazíte, a naopak když se necítíte, tak to ještě není tak zlé. Nejlepší varianta ovšem je, když se necítíte a cítíte se dobře. A naopak nejhorší, když se cítíte dobře a není vám dobře. Také existuje zákeřná verze, kdy se necítíte, protože cítíte špatně a současně se necítíte dobře. Je to překvapivě složité. Ke sběru šípků by vás mělo popohánět vědomí krásného podzimního dne a trávení času něčím tvořivým v čistém povětří lůna přírody. Faktem ale je, že mužským sběračům doporučuji sbírat šípek odděleně od ženské populace, aby nedocházelo k lunární záměně záměně.

Výborným důvodem ke sběru je pro romantické chlapy obvykle produkce šípkového vína. Neromantičtí trávívají čas v garáži a u piva. Víno si uděláte nejlépe tak, že umyjete šípek a naříznete ho nožem na boku. V případě, že to výrazněji spletete, si dovoluji předem kondolenčně blahopřát vašim pozůstalým. V potu tváře a bolavých zad od strnulého sezení při nařezávání šípků dáte tyto koupat do roztoku hrubého krystalického cukru ve vodě asi 1 kg na 5 l vody. Doporučuji přidat vinné kvasinky některého ušlechtilého bílého vína z drogerie dle přibaleného návodu. To vše vložíte do demižónu ku kvašení, ale doporučuji ho plnit jen asi z 80 %, protože víno se během týdne rozkvasí tak snaživě, že se v případě vaší prostorové šetrnosti vyběhne podívat do pokoje (či kde vám to na skříni buble) k vám za mimořádně účinného ulepení čehokoliv. Nezapomeňte hrdlo demižónu uzavřít kvasnou zátkou, aby se dovnitř nedostal vzdušný kyslík, který by způsobil zoctovatění. Sladké zoctovatělé šípkové víno se nedá pít ani užívat, neboť jest poněkud více nelibé chuti. Naopak ale víno správně prokvašené jest vysoce chutné, příjemně sladkokyselé a neobyčejně pitelné. Když ho necháte nějaký rok čekat a potom opatrně přelijete do lahví bez vírů, bublání a turbulencí, obdržíte mimořádně lahodný mok, který lze využít ke slavnostním událostem jako víno první volby.

K vínu doporučuji na sádlem omaštěném plechu péci nakrájené bramborové půlky (i se slupkou; menší hlízy) ošetřené kmínem a solí. K tomu ještě nějaké ženy a množství zpěvu a netrefíte domů. A když přeci jen trefíte, tak asi ztratíte jistotu, jestli je ranní bolest hlavy reakcí na aktivitu rázné manželky, řevozpěv nebo potíže jater s detoxikací krve ve vašem alkoholu. Nicméně se na takové vínapitné akce vzpomíná po mnohá léta s určitou jiskrou v mysli, slzou v oku a suchu v ústech. Dostatek kvalitního šípkového vína tedy utužuje paměť (poznámka pro úředníky a příslušníky: to je jen vtip! (Vtip je veselá historka nebo humorná myšlenka. Myšlenka je…)), historii a přátelské vztahy, protože takové aktivity se potom dávají vždy k lepšímu. Cukru lze dát ke kvašení i poněkud méně - asi 3/4 kg na 5 l vody a víno bude poněkud sušší nebo light, jak by řekli odborníci. Pro blbci, jako sem například já, to nebude tak sladký a lepivý, ale mokrý bude určitě stejně.

Šípky se také suší v různých sušárnách nejlépe s umělým teplem do 55° C. Sám jsem pro tento účel využíval pootevřenou elektrickou troubu s velmi dobrým výsledkem, ale ještě lepší byl s obyčejnou sušárnou s ventilátorkem v teplé půdní prostoře. Dobře nasušený šípek při rozmáčknutí praská a drtí, jako když omylem rozsednete kraslici, kdežto nedostatečně nasušený spíše pruží. Z nasušených šípků se vaří výborný vitamínový čaj, protože šípek obsahuje mimořádně mnoho vitamínu C, ale i další vitamíny skupiny B a provitamín A a tak vůbec (P, K, kyselina nikotinová a dehydroascorbová a další). Šípkový čaj z drcených šípků se připravuje jako jednonálevový spařením asi 3-10 minut 2-3 g v hrnku horké vody. V tomto případě se jemné choupky musí odfiltrovat jemným plátěným nebo papírovým filtrem, protože mohou dráždit silně ke kašli nebo k dávení. Scezení nestačí. Čaj z celých šípků se připravuje složitěji. Vložíte asi hrst sušených šípků do 2 l studené vody navečer předchozího dne. Druhý den to ohřejete k varu a odstavíte. Vzápětí můžete tento čaj maximální kvality servírovat. Potom lze přilít další vodu a opět nechat projít varem a vznikne čaj druhák, který kvalitou odpovídá čaji z drcených šípků dle předchozího odstavce. Dalším spařením vzniká třetí nálev ne sice tak valné chuti, ale stále ještě dobré barvy, který svoji kvalitu získá dochucením například citrónem.

Šípkový čaj se pije obvykle v zimním a předjarním čase, kdy se podílí na dodávce vitamínů zvyšujících odolnost proti obvyklým nastuzením posílením imunity. Pro posílení a čištění organizmu se používá dosti nespecificky s důrazem na revmatické poruchy, kyselinu močovou, dnu a celkovou otužilost. Určitá močopudnost je dána i objemem chutného pití. V literatuře je zmíněno omezení při oxalátových ledvinových kamenech (asi potencuje vylučování šťavelanů, i když sám kyselinu šťavelovou v podstatě neobsahuje) a já sám doporučuji šípkový čaj pít kromě indikovaných případů spíše dle chuti a nepravidelně. Pravidelně jen když je venku mráz nebo kolem nuly nebo krajinu obchází chřipkový virus. Tomu vadí také lípa a u SARSu bych přidal ještě třapatku, diviznu a květ černého bezu. V létě pravidelné pití šípkového čaje mimo revmatické potíže nedoporučuji, avšak nepravidelné nebo podle citu doporučuji, co se do vás krátkodobě vejde, projde a posléze i vyjde.

Ze šípků se vyrábí také marmeláda a sirup rozvařením plodů ve vodě a po propasírování hustým sítem proti chloupkům semen se s přídavkem až 50 % cukru zahustí na potřebnou konzistenci. Vysoký obsah pektinu a organických kyselin předurčuje vynikající výsledky. Tyto produkty se často dělají ze šípků přešlých prvními mrazíky, které jsou tím ale už pro sušení naprosto nevhodné. Mohu se ještě zmínit, že ze semen šípku je možno lisovat olej s vyšším podílem polynenasycených mastných kyselin, vitamínu E, silice atd., ale je to dosti namáhavé, avšak poměrně antioxidační a cévně prospěšné.

Zpracoval S. Flanderka, autor článku dědek kořenář Břetislav Nový