Alternativní terapie

Nádherná bylina prezentující už v názvu kterak ji nejlépe využívat. Odedávna nebylo nic lepšího ku pomoci při léčbě zlomenin, pohmožděnin, naraženin, bolavých kloubů atd. snad po celé Evropě. Vnitřně se úspěšně užíval drcený kořen rozmíchaný v mléce při vředech žaludku, suchém kašli a mnoha dalších neodborných potížích.
Nyní jsme již ale mnohem chytřejší než dřív, než kde kdo, kde co a moudrá příroda zvláště. Víme mnohem lépe, co člověk potřebuje, než on sám. A kdyby váhal, máme reklamu, lobby, mafie, daně a zákon, neboli vůli mocných. Proto bylo z evropské moci úřední nařízeno, že díky obsahu pyrolizidinových alkaloidů, u kterých se předpokládá kancerogenní působení na játra a které kostival v nepatrném množství obsahuje, budiž tento zakázán.

Osobně si myslím, že vysoký účinek kostivalu je dán zesílením účinné složky (allantoinu) právě dotyčnými alkaloidy. V souvislosti s kostivalem v literatuře ani patologii nebyl popsán jediný případ rakoviny. Podobně se stalo více užitečných kytek protistátními, například podběl, vlčí mák, kozlík, andělika aj.
Nicméně mě překvapuje, že kytky, jejichž užívání neprokázalo nebezpečí, se zakazují, ale tabák ne, i když jeho škodlivé působení je prokázáno a zveřejňováno na každém propagačním billboardu ministra zdravotnictví. Zdá se to být poplatné rčení, že všichni si jsme rovni, ale někteří jsou na tom rovněji, nebo že zákon platí pro každého, kdo zrovna nemá na imunitu.

Obecně mi problém rovnějších a imunitnějších připadá podobný harmonii při pohledu na rozkvetlou louku. Pro nás, pány tvorstva, je taková louka vhodnou představou estetického zážitku hodného pera básníkova, štětce malíře a vůbec kdejakého umělce nebo kohokoliv, kdo tuto funkci obdržel. Dopřejte si ten úchvatný pohled na louku skvící se v letním slunci naplněnu vůněmi, barvami a životem. Jen si to představte. Dobrý, co?
No a nyní si uvědomte, že zde probíhá neustálý krutý boj o přežití. Jedna rostlina bojuje proti druhé o místo na slunci. Proplétají si kořeny a dusí se nejen omezením přísunu živin, ale některé paraziticky sají cizí živiny přímo z kořenů úspěšnějších. Jiné si dělají prostor pomocí rostlinných jedů, herbicidů jimiž prosycují půdu vůkol svého kořání. Nadzemní části si vzájemně snaživě stíní, boxují listy a rostou ze všech sil kariéristicky nahoru. Lákavými vůněmi či barvami se snaží přilákat opylující hmyz, nebo ho podplatit lahodným a výživným nektarem. Další rostliny si osvojily bojové umění a vylézají vzhůru po tělech poražených soupeřů. Dokonce jsou takové, které se ubrání sežrání živočichy vlastní jedovatostí nebo trnovými kopími. Řekl bych, že být rostlinou na louce je hodně drsné, protože slabý nepřežije a průměrný jen možná. Blbý, co?
Myslím, že Bůh naše lidské hemžení také přehlíží ze svého vysokého postu jako alternativu harmonie, stejně jako my vidíme louku. Ale my se zatím, jak ty kytky dole, mezi sebou ze všech sil debilně rveme v přednastaveném programu pudů o jakési omezené individuální přežití, nechápajíce veškerý smysl.
Kam se poděla důstojnost, kultura, rozum? A kam se poděl kostival?

Kostival zvolil taktiku buldozeru. Roste v široce mohutnou bylinu, která mechanicky utlačí okolní rostlinky razantním růstem, váhou listů a hlavně včasným nástupem, na kterém se podílí rezerva živin v oddenkovitém tlustém kořeni. Kostival pro svoji váhu potřebuje množství vody a daří se mu ve vlhkých a kvalitních půdách, obvykle tedy v blízkosti potoků ap. Objevíte-li v nesekané podmáčené louce na podzim nelogicky pustý prostor podobný zválenému pelechu více než metr v průměru, naleznete uprostřed v zemi schovaný a vegetačně spokojený obézní kořen kostivalu potutelně se ve skrytu vysmívající méně úspěšným konkurentům i divícím se vám. Vynesete-li ho na světlo, dělá, jako že je černý, však byv rozlomen je barvou kosti slonové podoben (budete-li to předčítat, tedy pateticky a procítěně…). Použije se hnedle nebo se podélně rozkrájí a nasuší v podstřešním horku půdy, je-li; ne-li, ne. Nejúčinnější je v době vegetačního klidu, čerstvý kdykoliv.

Dvakrát si ze mě udělal perfektní šprým. Hodlal jsem z něho získat na řezací odstředivce čerstvou šťávu jako například z mrkve. I láduji do stroje mrkvi podobný kořen kostivalu a mašina řve, řeže ho a drtí, vibruje a mohutně se namáhá. Postupně zesiluje lomcování, ale ani já nepolevuji, držím stroj, cvakám zuby, vibrujeme spolu a cpu a cpu. Prostě horor. Při tom mě udivovalo, že neteče žádná šťáva a ani neodletují kousky řezanky či drtě. Když jsem dotlačil nástavcem celý kořen dovnitř, mašina po několika silných ranách vyplivla celý a kompaktní kořen do odpadové nádoby. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Přítomné slizy kostivalu slepily kořen zase dohromady, takže dělal, jakoby se nic nestalo. Zkusil jsem tedy dát čerstvý kořen do mixeru. Opět vyhrál a na počest svého vítězství vytvořil na nožích mixeru kompaktní a tuhou kouli, která se musela velmi pracně odkrájet. Použil jsem tedy fintu fň. Nalil jsem do mixeru vodku a teprve potom přidával kořen kostivalu a vznikla zvláštní nefiltrovatelná rosolovitá tekutina. Spáchal jsem ze staré NDR dederonové košile pytel a z něho dojivými pohyby vyždímal do mísy upatlaný a slizký lektvar. Raději vám neřeknu, čemu se podobají zbytky lezoucí z rukávu…

Fantasticky se to osvědčilo na artrotické a všelijak bolící klouby a páteř. Využití je také na bolavé, unavené či pohmožděné svaly. Dokonce i ležící vstali (na visící to nefunguje…). Později jsem vodku nahradil Alpou zředěnou vodou 2:1, přidal měsíček, řepík, šalvěj, heřmánek, levanduli, mínus (česky bez) a další přísady a nazval to kostivalovým mazáním K3. Podobného výsledku lze dosáhnout několikaměsíční koupelí sušeného kořene v ředěné Alpě. Při vtírání se lihovodní část vstřebává a odpaří a zbylé slizy na pokožce neesteticky žmolkují. Ty doporučuji v období sucha setřít.

Jeden nejmenovaný bylinkář na zlomené ruce svých dětí používal nastrouhaný čerstvý kořen kostivalu do rozpuštěného vepřového sádla. Tuto směs v již příjemné teplotě napatlal na ruku se srovnanými kostmi v centimetrové vrstvě namísto sádry, převázal obinadlem a zafixoval plochou vařečkou. Po 24 hodinách se obložení opatrně odstranilo a macerovaná pokožka se nechala na šest hodin vzpamatovat a znovu se použil čerstvě připravený obklad na 18 hodin. Potom se jen zafixovalo na další den nebo dva. Dál už nic, jen na dva týdny šetřit ruku. Akorát dítě Adélka psychicky nevydrželo a na tělocviku šestý den mělo nutkání si zahrát vybiku - rána, lup a bylo to znova. Za trest si potom kostivalový obkládek užívalo čtyři dny.

Proto je důležité si pohotovostní kostival pěstovat na zahrádce nebo blízko domu a v ledničce schovávat ve sklenici uzavřené sádlo (neoxiduje). Dle staré receptury se používalo koňské hřivní sádlo. Možná proto, že koně na pastvě údajně sežerou nejdříve kostival aby se stali léčivými nebo aby nekulhali? Nevím, ale lidově se dělají obklady z odvaru z mletého suchého kořene a zvláště pohybově exponovaným nebo koňům se přikládají na namožené svaly a šlachy nohou a oni se tomu pak řehtají - zřejmě z nás mají srandu a je jim dobře. Asi proto, že nevědí, jak jim kostival může uškodit. (Poznámka pro úředníky, příslušníky a politiky: To byl pokus vtip.) (Druhá poznámka: Nepokoušejte se to pochopit. Není čím. Není co. Ani já to nechápu, asi jsem také blbý.)

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku dědek kořenář Břetislav Nový