Alternativní terapie

Na začátek vtip: "Ptá se zahrádkář přes plot podezřelého bylinkáře, proč zahrnuje manželku do kompostu z jitrocelového listu. Ten mu odborně sdělí, že jitrocel vyléčí každou ránu, jakkoliv by byla stará. A protože jeho stará už má ránu a zvláště po ránu, tak se jí snaží pomoci".

Jitrocel se odedávna používal na rány, všechny druhy kašle, astma, záněty průdušek, zápal plic, souchotiny (tubera), popáleniny, uhry a nečistou pleť, výplachy, oplachy, obklady, vředy kožní i v trávení, záněty v zažívání a ve střevech zvláště, záněty všude možně, čištění krve, při dně, při výtocích, na hemeroidy, poruchy trávení, naběhlé žlázy, úbytě, bércové vředy, překrvené orgány a tak nějak v podstatě na všechno.
Většinou se běžně používal odvar nebo zápar. Jitrocel ale lze aplikovat dle lidové moudrosti velmi různorodě. Je to dáno vhodným složením účinných látek s převahou slizů chránících sliznice, protizánětlivého gykosidu aukubinu, mírného množství tříslovin, pektinu a dalších. Neobvyklý je vysoký obsah draslíku, jehož solí je údajně v popelu až 42 %.

Zajímavé tradiční doporučení se týká užívání čerstvé šťávy z jitrocele, které se bralo až 10 lžic naráz (například při dně). To se nasbírá asi 2-3 kg čerstvého jitrocele a rozemele v mixéru či jinak nadrtí a vylisuje. Pakliže si ho nepěstujete na lánu u domu, tak první den ujdete 2 km, druhý 5 km a každý další nejméně 7 km. To se potom ta nůše i při nezbytně rychlém kroku pěkně pronese. Jitrocel se totiž musí urychleně zpracovat a nesmí se stlačovat, jinak enzymatické pochody ve snadno se zapařujícím listu poškodí jednu z hlavních účinných látek - protizánětlivý aukubin. Když totiž jitrocel stlačíte, a vlhký zvláště, tak vám cestou domů bude nejen příjemně hřát záda, ale v kompostu, kam se potom jedině hodí, značně urychlí tlení, což vaše žížaly určitě ocení značným nárůstem potomstva, které se vbrzku rozeběhne po zahradě a zabezpečí svou aktivitou její a tím i vaši prosperitu. Tedy původně jsem chtěl říci, že dělat čerstvou šťávu z jitrocele je tak strašně pracné, že pacient na této závislý se asi vašich úspěchů s jitrocelem nedožije.

Neméně tradiční, ale i dosti účinný, je jitrocelový sirup. Vynikající je v prevenci kašlavých chorob včetně kašle suchého a plíce trhajícího. Velmi dobře je snášen dětmi, které v jejich obvyklém vzdoru k léčení vhodně obalamucuje jeho sladká chuť. Jitrocelový sirup si uděláte sami obvyklým receptem. Omyté listy jitrocele prosypáváte cukrem a dáváte do sklenice dosti natlačeně. Po krátkém čase se začne u dna sklenice tvořit hustý sirup. V dřívějších nehygienických dobách se používal na věškeré kašle po lžících hned. Nyní, kdy je kašle již mnohem více, až po převaření. Myslím, že by bylo vhodnější udělat sirup rozvařením čerstvého listu v přeslazené vodě a po filtraci přes velký cedník ho lze dalším vařením zahustit na potřebnou sirupovitou konzistenci.

Čaj je velmi vhodný pro pití mimo jídla častěji během dne a je využitelný i pro klystýry, výplachy, proplachy, kloktání atd. Připraví se čtvrthodinovým spařením 30-50 g sušeného listu jitrocele v 1 - 1,5 l vody. Z tohoto čaje lze přidáním asi třetiny objemu 78% lihu (z drogerie) vyrobit pleťovou vodu na nečistou, citlivou či zanícenou pleť. Pro vonnou přitažlivost činorodých moravských žen lze namísto lihu použít i kvalitní domácí slivovici. Buďto přidat asi polovinu objemu (vzhledem k nižší koncentraci alkoholu) do čaje, nebo do manžela (u těžších nebo chronických případů doporučuji obojí).

Děsivý pohled značky „komando“ se může naskytnout na ženy nostalgicky ještě reagující na oslovení „mladá paní“, které si čerstvý drcený nebo lépe dušený list jitrocele přikládají coby masku proti stárnoucí pleti. Vzhledem k vysokému obsahu draslíku se dá očekávat i určitý (tím myslím samozřejmě velmi neurčitý) efekt. (Poznámka autora: Ženy oslovujeme „mladá paní“, dokud ještě slyší…). Čerstvá šťáva se doporučuje také do pleťových krémů při akné, uhrovitosti a všeliké poďobanosti.

Vložíte-li čerstvý list jitrocele do obuvi, tak by vám měl údajně odstranit puchýře (a potom vy obuv…). V případě, že máte dřeváky, stačí přehoblovat. Dočetl jsem se, že: „Výplach rány čerstvou šťávou z jitrocele se doporučuje i při kousnutí psem, jedovatým hadem nebo jiným zvířetem. V posledním případě jen jako pomoc v nouzi, není-li přítomen lékař.“ Zdá se, že i jiní autoři své texty šperkují humorem. Ostatně ne nadarmo se říká, že veselá mysl je půl zdraví. Když vezmeme v potaz, že i čistota je půl zdraví, tak prostým součtem dospějeme k jednoznačnému závěru, co všechno je pro zdraví nevhodné. Co jsem ženat, tak jsem myl nádobí celkem 2x. To bylo blahé paměti roku 1983, kdy jsem se s přáteli vodáky a s chotí plavil po Lužnici na kánoi a na jednom rozbitém jezu se jí vysmeklo z vody pádlo, zabrala do vzduchu a vzápětí vypadla z lodi do prudkého proudu. Já jsem sice loď srovnal, ale při tom jsem nabral asi 200 l vody, která přitekla dozadu ke mně a já jako kapitán šel i s lodí důstojně vzpřímen pod vodu. Tam kameny přerazily lodní kýl, potom udělaly díru přes půl lodi a mně natloukly pozadí jako řízek. Mé drahé většině (pouhou polovičkou ji označit bych si nedovolil) kámen trefil holínku a nad ní vytvořil díru až ke kosti. V těch dávných dobách se léčilo zevně i vnitřně rumem (vnitřně víc), ale já jako novátor daleko od civilizace, lékárničky i lékaře nasbíral jitrocel a na ránu přiložil… Později po již odborném sešití nemohla dva týdny chodit a za dobu její pracovní neschopnosti nám několikrát došlo nádobí i když jsem s ním silně šetřil. - Čerstvý jitrocel na ránu se mi tedy zřetelně neosvědčil.

Nicméně se jitrocel osvědčuje nejen mně jako čaj při kašli, při zánětlivých potížích v zažívání i zevně, ke kloktání a k výplachům se záněty tlumícím efektem. Chce to jenom umět využít dobré vlastnosti této skromné rostliny. Každopádně doporučuji jitrocel kombinovat s ostatními bylinami podle konečného záměru, čímž se jeho efekt vždy znásobí. Zvláštností jitrocele je komplexní řešení ochrany sliznic tříslovinami i slizy za podpory aukubinu a kyseliny křemičité. Draslík podle mě akceleruje možnosti sodíkodraselné pumpy membrány buňky a tím šetří spotřebu ATP. Tak vlastně opět zrychluje regenerační proces. Jitrocel není nijak toxický a lze ho používat dlouhodobě v prevenci i v rekonvalescenci. Díky slizům omezujícím kontakt sliznice s vlastními trávicími šťávami má pozitivní vliv i při vředech a zánětech od žaludku až po konečník. Slizy ovšem reagují s konzervanty a proto doporučuji využívat hlavně sirup a sušený list. Ostatně s tím listem je to také zajímavé. Aukubinu je v rostlině nejvíce v době květu. To je potíž, protože květ se nesbírá a špatně se z hromadně sečené kultury ručně separuje. Navíc je aukubin příčinou hnědnutí při špatném sušení. Proto se jitrocel sklízí už před květem a jeho účinnost není obvykle až takovou prioritou. Zato ho lze strojově sklízet až 4x ročně. Suší se umělým teplem do 60°C v načechrané vrstvě bez obracení. Zvláštností je užívání semen či květu jitrocele jako mírného projímadla nebo vlákniny k hubnutí díky zvýšenému podílu slizu a objemových struktur.

U nás se sbírá jitrocel kopinatý, v Polsku se upřednostňuje širokolistý, ale i jitrocel větší má údajně velmi podobné složení.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku dědek kořenář Břetislav Nový