9415447
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Heřmánek

Heřmánek

Užívá se zevně i vnitřně skoro na všechno.

Heřmánek je laskavá kytička a oblíbený obilný plevel, který patří mezi klasiku kořenářských bab, a který se pěstoval na zahrádce snad každé katovny, kláštera a tak vůbec, jak to bylo už ve středověku obvyklé. Středověkem je, stanoveno kýmsi stanoveným na hlavním stanovišti, nejasné období hned za starověkem a před novověkem, nebo nedej bóže moderním věkem. Ona totiž moderní je jenom technika a informatika; jinak si myslím, že za starověkem dost zaostáváme, protože například moderní gangy mi připomínají tlupy primitivních lovců. Namísto vzájemnosti, etiky, důstojnosti a lásky vnímáme jen erotiku, spotřebu a strach o přežití. Ještě jsem neviděl billboard s námětem - chovejte se jako lidi, mezilidské vztahy jsou základem života, štěstím není výhra v loterii, ale dobrá parta pro smysluplný život, práce je tvořivou součástí spokojeného života, čest je základem společenského řádu, atd.

To si teda dovolil heřmánek dost, že jo? To je mu podobné, pořád samý chamazulen sem, bisabolol tam, jednou je silice tmavomodrá, podruhé spíš do zelena, jednou se destiluje s vodní parou, jindy bez ní. To je jako u politiků, kteří se také vybarvují podle toho, jak moc jsou pod parou.

Jinak je to ale kytka jednoduchá, což je dáno i tím, že má dutou hlavičku květu. Bílé okvětní lístky si sčesává dozadu. Je tu určitá podoba s nejmenovanými člověku podobnými osobami, kterým po zevní aplikaci heřmánku na hlavičku identických vlastností vlásky bloňďatí neméně roztomilým způsobem. Ovšem podobnost heřmánku s některými blondýnami je čistě náhodná. Ne, nemohu jinak než se nezmínit o nezvyklé podobě, včetně povahové. Blondýny jsou totiž převážně podobně jako heřmánek čisté, půvabné, přímočaré, nekomplikované a razantní v tom, co umí (pakliže ovšem oba nevyrostli na hnojišti…). Heřmánek je ale skromný (jako ostatně všichni chlapi…) (teda skoro všichni) (no tak alespoň většina) (ta menší půlka) (teda alespoň někteří) (určitě takové znáte) (nebo jste o nich slyšeli) (nebo četli v kronikách) (…od mužů). Ani se mi nechce věřit, že podle komerční televize jsou blondýnky celkově inteligentnější než brunety a než většina mužů (bez záruky). Možná jestli to nebude tím, že muži jsou vlastně zjednodušené ženy.

Moje verze: Na počátku bylo slovo. To slovo bylo „nuda“. Bůh si k obrazu svému, pochválení a pokecání stvořila Evu. Ta ovšem chtěla, aby ji také někdo obdivoval. Tak ji Bůh s malou úpravou naklonovala. Na 23. chromozómu odstřihla jeden ocásek, aby se ze ženské stal chlap a ten pak použila jinak. Potom poněkud ješitnému a rozmazlenému Adámkovi (nekompletní ženě!) napovídaly pohádky o žebru, muži coby pánu tvorstva hned po Bohu, mičurinském plazovi, stromu poznání neboli internetu a o nebezpečí vytváření nepřiměřených přání pomocí reklamy - čehož však oni posléze nedbali a když dluhy a ego (soubor tužeb a přání identifikujích jedince) prvního páru přestaly být snesitelné, vyhnal je z Ráje plamenný anděl (nebo Bůh plamenometem?). Popáleniny si tehdy léčili odvarem z květu heřmánku a funguje to dodnes. Jen aby se to vyhnání ve velkém nezopakovalo, to by už heřmánek nezvládl a asi by ani nebyl; ani my. Jen naše zářící fleky (pravděpodobně v gama oblasti).

Heřmánek je protizánětlivý, uklidňující pokožku i vnitřnosti, snižuje horkost, křeče trávení, zvyšuje imunitu při potížích - preventivně ovšem ne. On vlastně není kytkou k prevenci nebo rekonvalescenci, ale hlavně do úderné skupiny rychlého nasazení. Užívá se zevně i vnitřně skoro na všechno. Řeší potíže se sliznicemi očí, nosu, dutin, úst, trávení, pochvy i konečníku, také je vhodný k omývání ran, zánětlivé pokožky, a když nejsou vhodnější kytky (měsíček, řepík), tak i bércáků. Celkově se pití čaje využívá hlavně při začátku infekcí, křečovozánětlivých potížích v trávení, při vyšších teplotách a pro zvýšení močení a pocení. Používá se ale dosti nadměrně snad do všeho a zvláště do kosmetiky coby moderní a bezpečná kytka a ta přemíra zbytečného podávání způsobila, že se na něj začala objevovat v poslední době dokonce alergie. Alergie dříve u heřmánku neznámá je možná důsledkem chemizace našeho života, protože alergií v nějaké formě už trpí každý čtvrtý.

Tím ovšem nemyslím psychoalergii, u které předpokládám podíl obrácený, tedy že jí netrpí jen každý čtvrtý. Je to tím, že psychoalergie se projevuje hlavně na úřadech a vším, co s tím souvisí. Ta nepsychoalergická čtvrtina jsou většinou lidi tvořící úřad, dementi a malé děti. Demograficky bych ale současnou populaci rozdělil stejným dílem na: a) děti, b) důchodci, politici a nezaměstnaní, c) lidi tvořící hodnoty, d) úředníci. Takže na skutečnou práci je tu až každý čtvrtý a heřmánek (také musí zastat všechno).

Heřmánek má příjemnou, i když poněkud těžkou vůni, stejně jako blondýnky v letech. Obsahuje i určitou (to je politický slang, protože tím myslím pravý opak - neurčitou, proměnlivou) dávku hořčin, ze kterých při předávkování může být až poněkud nevolno. V rozumném podávání mírně zlepšuje trávicí procesy. Ostatně buclaté blondýnky v letech krásu většinou také nahradily kuchařským uměním, což nám šedovlasým břichatcům ovšem maximálně vyhovuje. Proto si jich i heřmánku stále považujeme a zachováváme vnitřní kontinuitu vztahů.

Heřmánek se nevaří, ale jen asi 10 minut (raději méně) spařuje, aby nám nevybublaly silice (odborně: nevyvřely). A nenechává se dlouho stát, protože je vhodné pro chuť i účinnost používat zápar co nejdříve po přípravě. Potom se pije při všech možných neduzích, kloktá, vyplachuje, obkládá, omývá, promývá, vymývá, myje, splachuje, koupe, klystýruje a vůbec všelijak aplikuje. Zajímavé je, že silic je v květu nejvíce až ve chvíli, kdy má tendenci se při sběru stářím rozpadat a jako droga je už považován za k výkupu nevyhovující. To je jako u lidí kolem padesátky, kteří dovedou za práci zabrat úplně nejvíc, ale nikdo je pro neperspektivnost a šediny nezaměstná.
Z toho plyne poučení, že kdybychom byli národem heřmánků, tak by nás nemuseli tlačit do EU. Ale pozor na duté hlavičky…

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku dědek kořenář Břetislav Nový

Vytvořeno 7.4.2008 12:28:14 | přečteno 2568x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load