Alternativní terapie

Porost sytě modře až modrofialově kvetoucí levandule na záhonu je mysli i oku velice lahodícím výhledem z hlavy do světa. Na své si v bezvětří přichází i nos, neboť levandule snaživě voní do dáli velmi typickou těžkou a příjemnou voňavostí své silice. Jako kytka je u nás vzrůstem asi po kolena a je dosti vymrzajícně zimomřivá a čím chladněji, tím méně silice je ochotná vypustit. V jižních krajích je až desetiletým metrovým keřem obvykle v polních kulturách, kde se musíte v nadbytku bolehlavou silicí vlnící se nad zamodralou krajinou vyloženě prodírat na vzduch. Tamo se totiž silici daří několikanásobněji než u nás…Sbírá se hlavně květ sdrhnutím hned po oschnutí rosy. A lze sbírat i kvetoucí nať, což se dá sekačkou náramně zjednodušit. Sušit se musí za přirozené teploty bez přihřívání, jinak bychom sice měli velice voňavo v sušárně, ale z byliny nic moc seno. Ovšem kdybyste vzduch destilačně chladili a nachytali si silici, hnedle by si voňavkoproducenti mohli u vás podávat dveře. Silice se ale obvykle destiluje s vodní parou a až posléze oddělí od vody.

Levandulová silice, je-li pozřena v množství vyšším než asi tak 5 kapek, může dráždit sliznice trávení a urologického traktu, snaživě ji vylučujícího. Proto je silici doporučováno zapíjet větším množstvím vody (v decilitrech, ne však snaživě v litrech), když se nakape například na cukr pro uvolnění křečí trávicí svaloviny, pro lepší odtok žluči či při chabé peristaltice ostatních orgánů s peristaltikou, tedy vlastně bez peristaltiky (peristaltikou myslím pohyby svaloviny dutých orgánů, jako jsou střeva, jícen, žaludek, močovody aj. řízené míchou). Já osobně doporučuji čistou silici levandule jen zevně přidávat v malém procentu do přípravků léčebně kosmetických, vyznačujících se zvýšeným baktericidním účinkem. Jsou to hlavně masti, pleťové vody, všeliká mazání a výborný je přídavek silice do mýdel, obzvláště tekutých. Všude je nosulahodným bacilobičem. Neředěnou nebo málo ředěnou silici používat nedoporučuji. Sám si vyrábím pro vynikající pletiprospěšné čistící účinky velmi vyhledávanou Pleťovou vodu levandulovou PVL.

Levandule není vhodná do ložnice, protože z její těžké vůně člověku nebývá dobře. Méně bývá více (překladatelský a matematický oříšek…). To už je vhodnější eukalyptová silice nebo silice z nějakého jehličnanu. Zvláště jalovec je natolik dezinfekčně voňav, že ho rozhodně doporučuji všem nemocným nebo jen málo mocným na plíce a ne jen na noc. Ale voní nic moc. Také bych kombinoval na noc silice jedle nebo raději borovice, ovšem nejraději modřínu, která vám vybere jen dobré sny. Prostě je si to namíchejte sami do směsi podle svého nosu…Zápar z jedné lžičky (asi 1,5 g) levandulového květu se podává vnitřně asi 2xD a denní dávka by neměla překročit 6 g. Použije-li se nať, tedy asi o polovinu více. Literatura neuvádí žádné škodlivé účinky, ale nedoporučuje zároveň současné pití jakéhokoliv alkoholu, který sliznici dráždí také a dráždění by se sečítalo (též acylpirin). Proto by notorici neměli užívat levanduli vnitřně, ale jen zevně, aby nezapáchali. Notorické notoriky, aby nesmrděli, doporučuji ošetřovat vapkou s přídavkem levandule či její silice v tekutém mýdle. Nať levandule se obvykle používá vnitřně jako sedativum a velmi dobře se doplňuje s meduňkou, třezalkou, kozlíkem, mařinkou, srdečníkem, chmelem atnv. (a tak nějak vůbec...).

Již staří Římané doporučovali vonnou levanduli ze svých předzahrádek ke koupelím a do očistných prostředků a dali jí podle toho i jméno ("lev" jako řvoucí a ječící osoba a "andule" jako domácké jméno Andulky, Anny - to mám bezpečně ověřeno u agentury JPP, kdo ji zná...). Mladší Římanky zase vkládaly snítky levandule do uskladněného šatstva za účelem odpuzení molů a jiného odpudivého hmyzu. Nicméně dostupnost levandule dávala mladším Římankám šanci dezinfekčně omývat autoznečištěné malé Římánky i staré Římany (například po orgiích - moderně párty) nebo ještě starší Římany zapáchající starobou a plísněmi. Proto se levandule tradičně doporučuje hlavně do koupelí za účelem protislabostního posílení figury, oslabení epidermálních (popokožkových) mikrobů, pročištění kožních pórů a vyplavení části nízkomolekulárních kožních metabolitů do koupelové vody. Je to dáno tím, že nejen mikrobi ji nesnášejí, ale i pokožka se jí snaží zbavit a používá obvyklý trik nakažené nosní sliznice - vylučování vody a s ní i části přítomných látek, které by chtěla mít nepřítomné. Ještě, že nosu voní…Na koupele stačí zápar z dvouhrstě nati ve 3-5 l vody (sušené spařovat 10 minut, čerstvé nejméně půl hodiny). Budete-li nať vařit, silice se sice vyvaří a vzduch v kuchyni bude von, ale do roztoku se uvolní stahující třísloviny, kterých má levandule podobný obsah jako například řepík a které také poněkud tlumí kožní mikroby v aktivitě a mírně zpevňují mírně uvadající pokožku mírně stárnoucí osoby v koupeli dobře naložené (v obou smyslech…). Budete-li nať nebo květ do koupele vařit, můžete si hodit přes hlavu nad hrncem ručník a na chvíli inhalovat za účelem pročištění průdušek od mikrobů a starého hlenu, bronchitid, rýmy, angíny a zápalu nosohltanu, případně chřipky nebo za účelem intenzivního inhalačního prožitku až vás z toho může rozbolet hlava. Odvar lze navíc použít i jako kloktadlo nebo ústní vodu. Jako kloktadlo je ale velmi doporučeníhodná kombinace levandule s heřmánkem. A když k tomu přidáte i šalvěj, tak nemá paradentóza šanci. Ovšem největší účinek by měla silice levandule pro toto užití jako přídavek do Dubových kapek RK - "Dubovek". 

Někteří masožraví gurmáni (ve smyslu žrouti) si své delikatesy připravují s přídavkem levandule. Vím to i o šalvěji, ale obojí podle mého jazyka pokrm chuťově pokazí. Já ale nejsem odborný gurmán (labužník), jen občasný hladovec. V této souvislosti bych spíš doporučil žlučopudnou směs s mátou, pampeliškou, čekankou a některou hořčinovou kytkou (vachta, hořec, puškvorec, pelyněk), abychom zlepšili nechutenství a zaplašili větry. Nejlepší by asi byla směs se zeměžlučí, tedy směs Zeměžlučová 12K - "Neblbě". Použití levandule proti větrům při luštěninové krmi údajně sníží prudkost osobního povětří na snesitelnější hodnoty. Někteří bylinkáři doporučují levanduli při jaterních potížích a žloutence, ale to je vhodné, jen když není přítomen zánět nebo virové onemocnění jater. Já osobně si ale myslím, že to je vhodné jen, když jsou játra v dobré kondici a zdravá.

Obvyklejší použití levandule je při předráždění, hysterii, nespavosti, depresích, bolestech hlavy, nervových vyčerpáních a psychovypětích, kolikách, přepracovanosti, přeodpovědnosti a velení, případně převelení (v obou smyslech…).Lidově se používala levandule i při astmatu a chřipce. Zajímavá aplikace levandulového kvítí při zápachu z úst, proti angínám, krkubolům a paradentóze je, že při cestě kolem záhonu s levandulí uškubnete kvetoucí snítku, oklepete případné brouky a mezi zbývajícími zuby odrhnete květy do úst a požvýkáváte si je chvilku jako náhradu žvýkačky. To lze ale doporučit jen venku, protože posléze budete sice zdravě leč neeticky plivat vůkolem vonné rostlinné zbytky pokryté zápachem z vašich úst. Zevně silice sice dráždí až překrvuje pokožku, ale tím zlepšuje regeneraci a má i pozorovatelný analgetický účinek. Také se používá proti svrabu, protože svrabušky prožírající si kanálky vaší pokožkou tak moc uklidňuje, až je po nich.

Při sběru si dávejte pozor, neboť levandule je včelomilná rostlina a nad kvetoucím záhonem bývá značný letový provoz. Levandule je totiž všeobecná a vonná oblíbenkyně.

Zpracoval S. Flanderka, autor článku dědek kořenář Břetislav Nový