Alternativní terapie

Někdo má vlasy jako len, někdo i oči. Tedy obvykle se to o očích dá říci jen tehdy, jedná-li se o modře kvetoucí kultivar, protože v případě bíle kvetoucího by se mohlo jednat o rozvinutý šedý zákal posluchače (v tomto případě mi nějak nepřipadá v úvahu čtenář), eventuelně i mluvčího (ale ani to například v telebedně nebývá tak vzácné, ovšem v jiné politické souvislosti a ne tak úplně poruchou na oku, ale spíš na prst za ním…). U vlasů se jedná většinou o příměr s hrubými, nesnadno česatelnými, pevnými, světlými a dlouhými vlasy, které mají určitou podobu s vlákny lnu sbíraného krátce po odkvětu z hustě setých porostů pěstovaných za účelem produkce těchto textilních vláken na chudších půdách vrchoviny a podhůří po zpracování na odpadní textilní surovinu - koudel, na rozdíl od žádoucí jemné lenky nebo Lenky…? (lenka s ne více než 17ti vlákny nebo Lenka s ne méně než 17ti léty…?). Nejznámnějším propagátorem lnu je Večerníček s Krtečkem, kterak si druhý jmenovaný organizoval výrobu svých nových pracovních kalhot - ale to přeci zná každé malé dítě… A dokonce i většina pokročilých dospělců ve svém dětství shlédla tuto klasickou Krtečkovu instruktáž, neboť je to nádherně roztomilý filmově historicky nadčasový a výukový počin.

Len se pro svá kvalitní vlákna zpracovává na pevné, odolné, hrubé a levnější textilie (plátno), nitě, koudel a další analogické produkty. Aby dobře rostl do až metrové výšky, je ho potřeba hnojit na podzim chlévskou mrvou, která do jarní sadby ze sebe udělá pro len ideální hnojivo. Hnojíme-li však na jaře, tak to zořem (nářečně: zvořem) a proto vbrzku s hořem zaořem (nářečně: zavořem). Len je totiž zrovna na tohle citliv. A také na plevely. Len ale kromě vláken umí udělat, když se nechá dozrát až do opadání listů, i semeno pozoruhodných vlastností, které neunikly pozornosti našich hladových a šikovných předků už z mladší doby kamenné. Objevili, že obsahuje více než třetinu docela dobrého oleje, který však rychle žlukne, fermežově zasmrádne a pilně vysychá. Vyhazovat se ale včas nezkrmený nemusí, protože je z něj výborný konzervační lak na dřevo známý jako známá fermež. Přidáním barviv tak vznikla celá paleta všeobecně známých, avšak v poslední chemické době téměř nepoužívaných fermežových barev. Olej lnu se také používá v kosmetice a úklidové chemii, mýdlech atr. (Atr. = a tak různě…). Takže len je pro textilní a barvivářský průmysl velmi důležitou surovinou. A to lze navíc ze zbytků po vylisování připravovat obdobu mouky, použitelnou pro vysoký obsah bílkovin a škrobů pro krmení zvířat, která z toho zase musí udělat přece pro pěstování to důležité hnojivo…

Len je důležitou pomůckou alternativní medicíny a významnou potravinou. Vylučuje se z něj za studena ve vodě značné množství slizu, které je uloženo hlavně pod slupkou semene. A sliz je tím žádoucí ochránce našich trávicích sliznic. Pro aplikaci ochrany sliznic namočte semeno lnu na hodinu až celý den do studené až vlažné vody, scedit a před většími jídly asi půl hodiny vždy decku až dvě vypít. Lze to ale vzít i se semenem dohromady. Nedrcené semeno máčené jen krátce, asi hodinu až tři, aby pouštělo slizy až dál ve střevě, lze při potížích se střevní prostupností a zácpou po jedné až několika lžících jíst. Zde je zvláštní schopnost semena nekaloricky plnit trávení uplatněna v tom, že zvyšuje pocit sytosti, aniž by do vás dodalo nějakou významnější porci kalorických živin. To je dáno tím, že máčené semeno lnu nejde kousat, ani když hubou melete od rána do večera, protože vám mezi zuby vždy díky slizům klouže a uhne, takže ho prostě musíte jen tak polykat a kousání jen markýrujete za účelem slintání. Máčené semeno lnu je výhodné při zácpách pro svoji hladce slizovitou a zcela mimořádnou šetrnost a laskavost vůči sliznici střeva, i když je jeho požívání na hovno (spisovně, ale nevýstižně suše: "na stolici"). Drcené nebo mleté semeno je ale naopak kalorická bomba plná koncentrované energie z oleje, bílkovin a škrobů. Ale jak jsme si již výše řekli, dvě lžíce za den vás nezabijí…, možná ani čtyři… Určitě vás potěší, že ještě nebyl zaznamenán a popsán případ otravy lnem ani při vyšších porcích, jen nevolnost, ale k té vám postačí si pustit televizi. Naše sliznice si slizu podobný hlen pro ochranu před vlastními trávicími šťávami tvoří samy. Když jim to ale při zánětech, katarech, podrážděních a poruchách nejde, tak použití slizu lnu zabrání natrávení vlastní tkáně. Zvláště ráno, kdy žíznivý a hladový organizmus v zájmu co nejrychlejšího získání živin dává do snědené potravy nejagresivnější trávicí šťávy. Žíznivé tělo si ho zde odebráním vody snadno zahustí a zvýší tak odolnost slizu před chemickým nárazem trávicích šťáv. Je to tak chytře zařízeno, že právě tam, kde je přirozeného ochranného vlastního hlenu nejméně, tak tam se nejsnadněji vstřebává voda z požitého slizu lnu, ten se zahušťuje a tak se trávicí orgány výborně chrání před svými vlastními nebezpečnými trávicími šťávami, které jinak snadno v nechráněném místě vyžerou třeba vřed nebo ve větším úseku hlenoledabyle chráněném až devastující plošný zánět. Na stejném principu se lidově používává také čerstvě vyždímaná škrobová šťáva z měli dužiny syrové brambory (moderně: omyjte syrovou bramboru a vložte do řezací odstředivky a co z ní vyteče v množství 50-100 ml, vypijte za čerstva půl hodiny před snídaní, je-li to z brambory; není-li to, máte vhodnou příležitost se cítit jako jelito… zvláště, strčili-li jste do řezačky bramborutlačný prst).

Při trávicích potížích spojených se záněty nebo zácpou se někdy doporučuje užívat i zápar semene, při kterém se ale část slizů vyšší teplotou neúčinně vysráží, takže se jedná spíš o nestravitelnou objemovou složku stolice. Při stejných potížích se používá lidově také stravitelné a kalorické drcené semeno, které ale po drcení nespotřebováno-li velice rychle žlukne, smrádne a hnusne. Proto se ho musí nadrtit jen nezbytné množství nebo je akceptovatelné (můj lidověchemický nápad) ho po nadrcení konzervovat zalitím kvalitním olejem jiným, například slunečnicovým, olivovým, pupalkovým (estrogenní vliv) aj. Tradičněji a hladověji se do mletého semena lnu přidávala marmeláda, kompot nebo mléko nebo všechno a hned se to snědlo. Já bych zkusil z hladu i klidně rybičky a česnek…
Při použití drceného semena nebo oleje z něj existuje nebezpečí u lidí s citlivým žlučníkem, že si vyzkouší bolest křeče neúspěšně se stahující svaloviny tohoto orgánu, která mívá tři hlavní příčiny. Jednak nestažlivý žlučník plný kameniva nebo bahna, dále vysoký odpor žlučovodu vedoucího do dvanáctníku pro stažený vývod do dvanáctníku křečí nebo zánětem a konečně zanesený neprůchodný žlučovod. Potom je záchranným pásem nešťastného žlučopudného nešťastníka hořká Zeměžlučová směs 12K - "Neblbě" v množství 1 lžička až 1 lžíce do 1-2 dcl tělově teplé vody a honem vypít. Po čtvrthodině obvykle přicházívává úleva větší než na šťastném záchodě…Také by to šlo všechno chirurgem uřezat nebo vyřezat. Za byliny a kvalitnější potraviny musíte připlatit, ale uřezání vyjde klienta v CZ levněji a tedy zdánlivě výhodněji… Ono uřezat lze ve víceméně indikovaných případech na těle kde co a je toho úctyhodný seznam; vyberte si dle vlastního uvážení…Jste-li dobře zdravotně pojištěni, můžete vydělat majlant: Uši, oči, kus mozku (epilepsie, politika), nos, zuby, jazyk, mandle, štítná žláza, ruce, nohy, plíce, prsa, jícen nebo žaludek, slezina, dvanáctník, kus střeva, slepák, ledviny, močák, pohlavní orgány, nohy a viděl jsem člověka i bez pánve uřezaného na úrovni pupku… … Pamatujte lékařskoekonomické heslo, že nikdy není člověk úplně zdravý, jen nedostatečně vyšetřený!... A také si pamatujte, že zdravotnictví je ekonomickým subjektem s povinností přinášet zdravotníkům zisk a státu daň. Proto jste oficiálně léčeni s ohledem na ekonomiku, ne na vyléčení. Podle mě by lékaři měli být státem živeným posláním a hlavními nositeli životní moudrosti (podobně i učitelé!) a ne producentem pharmamegazisků.

Několikahodinový nálev ze semene lnu do 45° C se používal také při cukrovce, dně, hostci, chrapotu, dráždivém kašli, klimakterických potížích, krvácení z plic aj. Zevně zase na změkčování pokožky, ekzémy, na obklady při různých kožních afektech. Příkladně k urychlení dozrávání furunklů, vředů, píštělů, akné. Kloktalo se při všemožných problémech v dutině ústní a v krku. Přikládaly se obklady na prostatu (vyholený podbříšek), staré jizvy a zkusmo na cokoli rozbitého. Často se užívalo semeno vařené v mléce. Podobně se využívaly také mouce podobné zbytky po lisování semene. Zevně se používal čerstvý lněný olej, který je zajímavý hlavně obsahem lignanů a esenciálních nenasycených mastných kyselin. Například na popáleniny se olej aplikoval v emulzi s vápenným mlékem, samotný na lupénku, ekzémy, suché vyrážky, akné, svědící kůži, kuří oka, bradavice, pásový opar, pro zvláčnění podkožních vaziv při podvrtnutích a na zduřelé uzliny. Nakonec nutno vždy setřít, aby nedráždil při vysýchání. Vnitřně se lněný olej uplatnil obvykle při přípravě jídel místo jiných tuků při premenstruačním syndromu, rakovině, vysokém tlaku, agíně pektoris, sklerotických změnách, lehké demenci, zácpě, cholesterolu, artritidě a dalších kloubních potížích.

Zajímavým uplatněním lnu je jeho překvapivě příznivý efekt při rakovinách. A to zvláště střev, trávicích orgánů, jater a výrazně méně i u ostatních typů rakovin. Zdá se, že jedovatý kyanovodík pravidelně postupně uvolňovaný v pro organizmus neškodné dávce z kyanoglykosidu amygdalinu hydrolýzou, zasahuje nádorové buňky v důsledku jejich zvýšené látkové výměny razantněji než v ostatních tkáních a pro rakovinovou tkáň je tak toxický mnohem více než pro zdravou. To má logiku v tom, že věčně hladová rakovinová buňka slupne kyanoglykosid, sežere z něj cukr a zbude v ní jedovatá kyanoskupina, která ji zničí. A to zrovna chceme. Rozpadající se nádorové buňky jsou mj. odstraňovány bílými krvinkami, které se je naučí rozpoznat a potom mnohem snadněji identifikují metastázy a eliminují i je.
Tento model účinku podporují i lidově léčitelské zkušenosti s pomocí semen meruňky nebo hořkých mandlí, jejichž hořkost je dána stejným kyanoglykosidem amygdalinem - vitamín B17, kterého je zde ale dynamicky využitelněji více než u lnu. Len ho uvolňuje pozvolněji, pro organizmus šetrněji, takže je vhodný spíše pro prevenci či v podezření a hlavně, co kdyby?.... V tomto případě je doporučena jako základní dávka 1-3 polévkové lžíce semene lnu drceného na tříštivém kávomlýnku například na mixéru, které se ihned smíchají s jednou lžící (asi 10 ml) Měsíčkového oleje (Měsíčkový olej Lymfolej ® MO+), Ostropestřecového oleje (OO - "Játrocool") nebo alespoň lněného (Linioi) a 1-4 lžícemi tvarohu nebo bílého jogurtu, což zlepší výdej trávicích šťáv a tím proces hydrolýzy glykosidů. Jídlo je to takové tříchlapové - dva vás drží a jeden krmí. Užívá se 1-3xD podle indikace choroby, celkové hmotnosti, sešlosti, věku a odhadu odborného lékaře, za kolik dnů asi umřete. Samozřejmě bych osobně doporučil množství dalších doplňujících doplňků, životosprávních pravidel a nelevných bylinných přípravků, zvláště ostropestřecové kaše (Ostropestřecový olej KL - OO-KL - "Rakovník"), protože ostropestřec údajně omezuje růst cév do nádorů). Faktem je, že za to lze obdržet sice logickou, leč jen zajímavou naději. V případě, že jste opuštěni zdravotním systémem do několikatýdenního bezterapeutického domácího nebo hospicového dožití po neúspěšném vyzkoušení všeho oficiálního - proč ne? Když toto děláte jako dvouměsíční kůru v prevenci rakoviny jednou za 2-3 roky, postačí 1-2xD.
Ze semene nedrceného lnu se kyanovodík téměř nevylučuje. Nadrcením semene se se vzdušnou vlhkostí se kyanoglykosid rychle během hodin hydrolyzuje a tak se v podstatě zbavuje do zásoby vytvořená drť žádoucího rakničného účinku.

Len se na první pohled nezdá, ale je to borec. Nu, každý dříve neúspěšně stoličně (nejedná se o vodku...) vyměšující stařec nebo vítěz nad rakem mi dá za pravdu.

Zpracoval S. Flanderka, autor článku dědek kořenář B. Nový