9260483
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Historie a význam koření v moderní výživě

" Pouze dávka to dělá, aby věc nebyla jedem". Paracelsus

Význam koření

Koření jsou většinou sušené, nebo i jinak upravené části rostlin vyznačující se silnou charakteristickou vůní, popřípadě význačnou nebo i ostrou chutí. Samo o sobě nemá výživnou hodnotu, ale je nutnou složkou potravy, protože ji dodává lákavou vůni, pikantní chuť, podporuje trávení, ale má i konzervační účinky. Všechny druhy známého koření byly vlastně používány nejdříve jako léčiva. Dokonce jim byla připisována moc přímo zázračná, používaly se k čarování i k obětování bohům. Výroba různých "dryáků", ale i "nápojů lásky" se bez koření neobešla. Konečně k léčení lehčích onemocnění se používá koření dodnes, zejména v lidovém lékařství. A lékařská věda se dnes vrací k léčivým rostlinám a ověřuje řadu dříve zavrhovaných názorů o jejich léčivosti. Sama chemie není všechno, musí být doplňována přirozenými, tělu prospěšnými látkami získanými z rostlin.

Koření v pokrmech má svůj význam. Vůně, vzhled a chuť jídla, jak nauka o správné výživě dokázala, jsou pro dobré Koření ptačí okotrávení právě tak nutné jako obsah biologicky cenných složek - bílkoviny, tuky, sacharidy, vitaminy, enzymy, minerální látky atd. Jídlo, které je  nelákavé vzhledem, chutí, vůní, které je pojídáno s nechutí, není organismem dobře stráveno. Z obavy před "škodlivostí" koření lze také uvařit jídla, ale mdlá, bez chuti, tak "úžasně zdravá", až jsou skoro nejedlá. Stejně tak se ovšem nemá přemírou koření zakrývat špatná kvalita, např. masa, nebo připravit ďábelský pokrm ostře louhovité chuti, který svou ostrostí vyvolá v ústech oheň a ostatní složky jídla zaniknou. Rozumnou dávkou koření lze vyzdvihnout a zvýraznit chuť i u jednoduché a třeba chudší stravy. Koření dává tedy kuchaři možnost vytvořit jídlo chutné, voňavé  a sbíhají - li se nám na něj sliny, vylučují se také trávící šťávy v našem zažívacím traktu a jídlo je pak tělem využito. A tak pomáhá i úměrně užívané koření tak, jak už to řekl v pradávnu Paracelsus: " Pouze dávka to dělá, aby věc nebyla jedem".

Užívá se nejen přímo v kuchyních, ale i v různých odvětvích potravinářského průmyslu, zejména při konzervaci ryb, masa, ovoce, zeleniny a hub, v uzenářství, likérnictví, při výrobě cukrovinek, ale i při výrobě léků, při výrobě voňavek a jiných kosmetických přípravků. Má prostě dosti všestranné použití. 

Historie koření

Již staří Egypťané 3500 let př.n.nl. používali k ochucení jídla, v kosmetice a v roztocích na balzamování zesnulých různé druhy koření. Věřili, že se do těla zesnulého vrátí jeho duše, a proto těla svých faraonů, královen a šlechty mumifikovali a pohřbívali je s jejich pozemskými poklady. A k nim patřilo i koření. Obchod kořením postupoval od Blízkého východu do Koření - Indievýchodního Středomoří a do Evropy a nejméně 5000 let ho ovládali Arabové. Jejich cesty začínaly asi v Číně, Indonésii nebo na Cejloně a úzkostlivě tajili jak zdroj zboží, tak i pozemní cesty koření. Celou dobu vyprávěli o původu koření působivé příběhy, kterým se věřilo, např. o skořici z hlubokých údolí zamořených hady, o čínské skořici z mělkých jezer chráněných mocnými a obrovskými ptáky atd. Koření hojně používali Římané k vaření, pro vůni, ke koupání... a poptávka způsobila, že se snažili nalézt cestu do Indie, aby mohli zrušit arabský monopol. To se jim podařilo a záhy římské lodě dovážely vzácné koření do jejich hlavního přístavu, Alexandrii v Egyptě a odtud do Benátek a Janova, které se staly významnými obchodními středisky. Z jedné kupecké rodiny faswcinované Orientem, pocházel i Marco Polo, který procestoval Čínu, Asii a Indii a rozptýlil hrůzné bajky a mýty, které vyprávěli staří arabští kupci.

Evropské mořeplavce posedl sen naleznout nejlepší námořní cesto do Indie a na východ. První ji objevil portugalský mořeplavec Vasco de Gama, když obeplul nejjižnější výběžek Afriky, mys Dobré naděje a Lisabon převzal úlohu metropole koření, kterou si dříve chránily Benátky. Portugalci však učinili základní chybu tím, že najali Holanďany jako své kupce a požádali je o dovoz zboží z Ostrovů koření a po století úplné nadvlády byli přemoženi Holanďany. Navíc se jako Koření - Indonésiedalší soupeř objevili Britové se svou Východoindickou společností, která měla monopol na obchod na východ od mysu Dobré naděje. Boj mezi Brity a Holanďany se stal velmi urputným a krvavým a trval téměř dvěstě let. Konflikt byl rozhodnut, když Británie převzala Indii a Cejlon a Holanďanům zůstala Jáva a Sumatra. Konec 18. století uvedl na scénu koření další zemi, Spojené státy americké, kde se střediskem obchodu, především s pepřem, stal Salem ve státě Massachusetts a díky ohromnému zisku z prodeje koření se vlastníci lodí stali také prvními milionáři. Pro názornost: cena hrstky kardamomu se rovnala roční mzdě chudáka, otroci se prodávali za pár hrstek pepře, za libru (cca 1/2 kg) muškátového květu bylo možno koupit tři ovce a krávu, dělníci ve skladištích londýnského přístavu byli přinuceni zašít si kapsy, aby nemohli ukrást ani jedinou kuličku pepře atd. Celá imperia dobyta a ztracena v historických bitvách o koření na našich kuchyňských poličkách. Současné hlavní trhy koření jsou v Londýně, Hamburku, Rotterdamu, Singapuru a New Yorku. Obchod s kořením má hodnotu milionů dolarů ročně a hlavním výrobcem je  Indie, následuje Indonésie, Brazílie, Madagaskar a Malajsie. 

Zpracoval S. Flanderka, zdroj encyklopedie "Vše o koření", autor Sallie Morrisová



Vytvořeno 10.2.2013 10:28:04 | přečteno 2791x | S.Flanderka
 
load