Alternativní terapie

Po tisíce let shromažďovaly národy užitečný soubor vědomostí o bylinách cestou pokusu a omylu. Ženy, jejichž jediným posláním bylo rodit děti, přijaly úkol sbírat byliny a léčit jimi, takže medicína byla téměř všeobecně ženským povoláním v před-vědeckých kulturách. Primitivní národy rovněž viděly vazbu mezi obnovou zdraví a schopností žen vytvářet nový život. Léčebné dovednosti a znalosti o rostlinách byly předávány z matky na dceru a účinnost tohoto systému závisela jak na přesnosti jejich pozorování, tak i na výchovných schopnostech té které léčitelky. Na pomoc paměti si kočovné kmeny vybíraly vizuální znak pro každou bylinu, aby si připomněly jejich užití. Obtíže s popisem a pamatováním si rostlin se snížily s nástupem psaného jazyka a od roku 3000 př.n.l. pararelní kultury v Číně, Babylonu, Egyptě a Indii začaly zaznamenávat své vědomosti o léčivých bylinách.

Čínské bylinkářství

Země s nejdelší neporušenou tradicí bylinné medicíny je Čína. Legendární císař Šen-nung do konce svého života (2698 př.n.l.) "okusil jedno sto bylin". Jeho Kánon o bylinách se zabýval 252 bylinami, popisoval, jak je uchovávat a podávat. Mnoho z nich se stále používá.
O sto let později "Žlutý císař" Chuang-ti zfomoval léčebnou teorii v Nej Ťing (Vnitřní kánon) a vyjádřil v ní rozumné pochopení lidské nemoci doby: " V léčbě nemocí je nezbytné vyšetřit celkový stav a souvislosti, prozkoumat symptomy, pozorovat emoce a postoje. Jestliže někdo trvá na přítomnosti duchů, nemůže pak hovořit o terapii". Byla to optimistická kniha prohlašující, že se vzrůstem znalostí bude možné všechny druhynemocí nakonec vyléčit.
O nejnovější informace byla doplněna v 6. a 7. století, kdy jistý Su Ťing, za podpory dynastie Tang a 20 odborníků, zpracoval záznamy a ilustrace bylin ze všech provincií. Tak byl vydán Přepracovaný kánon o bylinách, který popisoval zdroj, sběrné metody, chuť a terapeutické vlastnosti 844 bylin. Více než 800 let předvynálezem knihtisku v Evropě tak dynastie Tang vytiskla a distribuovala přepracovaný herbář po celé Číně.
Za vlády dynastie Ming sestavil Li Š´-cen světově známý přehled Pen-cchao-mu (Materia medica). Od dětství sledoval svého otce při sběru bylin a opisovábí receptů a uvědomil si potřebnost přesné a srozumitelné příručky. Jeho spisy byly dokončeny po 27 letech výzkumů: důkladná praktická a vědecká příručka uvádějící 1800 léčivých látek, hlavně bylin a 11 000 receptů či směsí. Dopňování herbáře o nejnovější informace a jejich opravy pokčují až do současnosti.

Od Dálného na Střední Východ

Hliněné tabulky z roku 3000 př.n.l. zaznamenávají dovozy bylin do Babylonu a existuje doklad o obchodu s všehojem ženšenovým mezi Čínou a Babylonem kolem roku 2000 př.n.l.. Babyloňané měli obrovský lékopis s 1400 rostlinami, používali mák jako anestetikum a fenykl pro trávení. Řecký historik Kérodotos poznamenal, že každý Babyloňan byl amaterský lékař, protože bylo zvykem položit nemocného na ulici a žádat rady od kolemjdoucích.
První známý egyptský lékař byl Imhotep (2980 až 2900 př.n.l., duchovní -léčitel, který rovněž navrhl jednu z prvních pyramid. Byl uznáván jako zručný a soucitný léčitel a byl nakonec prohlášen za boha. Iberské papyrusy z roku 1550 př.n.l. uvádějí mnoho bylinných léčiv a průvodní zaříkávání a přibližně v téže době byla do egyptské mediciny včleněna určitá forma astrologie. Egypťané pracovali asi s 900 bylinami a díky svým balzamovacím dovednostem výborně rozuměli lidskému organismu. Přibližně ve stejné době rozvíjeli indičtí lékaři pokročilější chirurgické a diagnostické dovednosti a používali stovky bylin při svých léčebných postupech.

Bylinářství ve starověku

Starověcí Řekové získali své znalosti o bylinářství z Indie, Babylonu, Egypta i z Číny. Ve 13 století př.n.l. žil v Řecku léčitel jménem Asklépios, který se vyznal v užívání bylin. Navrhl systém léčení, vycházející ze starých zkušeností, ale přizpůsobených novým poznatkům. Asdklépiovi a jeho dceři Hygieii bylo připisováno mnoho zázraků. Nakonec byl zboštěn a léčitelská sídla vznikla po celém Řecku. Jeho systém byl používán několik set let a některé jeho myšlenky jsou aktuální i dnes.
V 6.století př.n.l. založil filozof a matematik Pythagoras nábožensko-filozofickou společnost s přísnými zásadami, která se seznamovala s nejnovějšími vědomostmi. Byliny a zvláště aromatické zahrady hrály důležitou roli v léčebném a posilujícím režimu, který předcházel vyššímu vyučování. Byliny se rovněž přidávaly do zvláštních, na energii bohatých potravinových směsí, které si Pythagoras nechával připravovat pro svá dlouhodobá rozjímání.
Hippokratés (460-377 př.n.l.) stavěl své učení na teoretických základech. Vycházel z poznání přírody a spojoval praktickou zkušenost s hypotézami. Zavrhl myšlenku, že nemoc je trest od bohů a v úvahu vzal důležité faktory týkající se stravy, zaměstnání a klimatu s ohledem na nemoc. Věřil, že je odpovědností každého jednotlivce napomoci samoléčení pomocí stravy a rostlinné medicíny. Stanovil zásady lékařské etiky, které jsou stále uznávány lékaři na celém světě.
Kolem roku 300 př.n.l. byla založena známá lékařská škola v novém kulturním centru Alexandrii, kde byla vedena i výuka o bylinném výzkumu. Do roku 60 př.n.l. vzrostly znalosti o bylinách natolik, že lékař Dioskorides byl schopen shromáždit ve spise De materia medica 600 bylin s jejich popisem, přípravou a účinkem a novým důrazem na botaniku. Brzy poté, v roce 77 n.l., Plinius Starší, nejčastěji citopvaný spisovatel ze starého Říma, dokončil soupis více než 1000 rostlin v díle Naturalis historia, která však i přes množství informací není považována za přesnou. Přesnější byl herbář sestavený Galénem (131-201), velkým lékařem a filozofem, který byl velmi zcestovalý a věnoval se detailnímu pozorování rostlin. Jeho nadšení pro drogy a exotické směsi znamená počátek století módní inklinace ke složitým drogám míchaným předvším pro bohaté.

Středověk

V období středověku se centrem dokonalosti stala Persie. Tam založili nestoriánští křesťané (východní církev nepřipojená k římské) známou školu a nemocnici, kde byly řecké rukopisy překládány do arabštiny. Přibližně v téže době Avicenna (980-1037), nadaný lékař a vědec, jemuž je připisován vynález procesu destilace silic, napsal svůj Canon Medicinae (Kánon lékařství) s obsáhlými informacemi o nemocech, lécích a lékařských filozofiích.
V tehdejší době byl pokrok brzděn představiteli křesťanské církve: vědecké vyučování nebylo ceněno, na pokusy se hledělo nedůvěřivě a nové objevy byly považovány za nebezpečné. Církev nazírala na nemoc jako na trest za hřích. Avšak bylinná medicína byla i nadále pěstována mnichy v klášterech a "bylinkářkami" ve vsích.

Renesance

S rozvojem evropského knihtisku v 15.století nastaly zlaté časy herbářů. To byl počátek renesance, doby nového prověřování starých myšlenek, pokusu uniknout z omezení zastaralými dogmaty a uvolnění touhy po objevování. V lékařství se rozšířily nové vědecké přístupy. Byly pečlivěji pozorovány účinky byliiných léčiv a od nedůvěryhodných se upouštělo. Poněkud v rozporu s tímto vítězstvím rozumu jsou nejkrutější hony na čarodějnice, které se v historii vyskytly. Ženám bylo zakázáno studovat a neprofesionální léčitelé byli označeni za kacíře. Vlivem těchto názorů ještě i dnes někteří lidé srovnávají bylinářství s pověrou, šarlatánstvím a magií.

Bylinářství dnes

Rozvoj vědy v 19.století umožnil i syntézu rostlinných látek a koncentraci dávek. Užívání bylin dosáhlo pravděpodobně nejnižší úrovně uprostřed 20.století. Avšak nyní, díky většímu zájmu o vedlejší účinky syntetických léčiv, ekologizaci myšlení a lidské touze převzít větší odpovědnost za své vlastní zdraví, dochází v bylinné medicíně k pozoruhodnému oživení. Výzkum některých rostlin (např. řimbaby, růžového barvínku, zmijovice pokroutivé) ukazuje na obrovský potenciál bylinných materiálů.
Farmaceutické společnosti na jedné straně uznávají hodnotu bylin a horlivě se, v souladu se světovým trendem, věnují jejich výzkumu, avšak na druhé straně si chtějí udržet své lukrativní téměř-monopoly syntetických léčiv. Některé farmaceutické společnosti se pokusily odstranit byliny z oblasti léčení. Jednou z taktik bylo najít a izolovat alespoň jedinou toxickou složku v bylině. Abychom byliny mohli používat bez obav, potřebujeme nalézt rozumný kompromis. Jedním z řešení je např. návrh zákona, jímž se má v Kanadě vytvořit nový řád pro "lidové léčitelství". Každý výrobek bude označen botanickými jmény, rostlinnými částmi, které byly použity a typem přípravy. Přísady budou muset vyhovovat daným standardům čistoty a koncentrace a reklamy nebudou přehnané.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle knihy L.Bremnessové "Bylinář".