Alternativní terapie

O bylinách se říká, že jsou solí kuchařského umění. Kdo s nimi umí správně zacházet, má v rukou velkou moc. I docela obyčejné jídlo se díky bylinám může stát lákavou pochoutkou, jejíž chuť a vůně působí blahodárně na naše smysly. Aromatické listy rozmarýny a tymiánu dodají lahodnou chuť vařeným pokrmům, semínka kopru, fenyklu a anýzu přidají pikantnosti pokrmům z ryb a ze zeleniny a různým salátům, celerová a libečková nať zvýrazní masovou chuť polévek a zapékaných pokrmů. Mnoho bylin kromě toho, že vylepšují jídlo, podporuje také trávení. Působí proti nepříjemnému nadýmání, proti křečím střevního traktu a zabraňují tvorbě plynů. Andělika, anýz, meduňka, bazalka, kmín, koriandr, kopr, fenykl, máta, rozmarýna a šalvěj se už od pradávna používají pro svoje karminativní účinky. Staří Římané podávali na závěr hostiny anýzové koláčky. V Indii se obyčejně po vydatném obědě podává miska s praženými semínky, slavný řecký matematik Pythagoras prý s oblibou jídával výživnou směs bylin a semínek v medu, kterou tvořila maková a sezamová semínka, listy slézu, slupky z mořské cibule, ječmen a hrách.

Byliny se rovněž už odedávna používají na konzervování potravin. Ve středověku se maso balilo do vratiče nejen proto, aby na něj nesedaly mouchy, ale také proto, aby získalo kořenitou chuť. Námořníci si do sudů s vodou přidávali mátu, aby voda zůstala po dobu dluohé plavby sladká. Bylin a způsobů použití znali naši předkové mnohem více, než známe my. Salát pro Jindřicha VIII. se údajně připravoval z více než padesáti různých lístků, poupat, květů a kořínků. ThomasTusser ve svém zahradním kalendáři ze 16. století doporučuje pěstovat až sedmdesát bylin do salátů a do vařených pokrmů. Po průmyslové revoluci, spojené se stěhováním lidí z venkova do měst, se význam bylin v kuchyni zmenšil. V dnešní době opět zájem o byliny vzrůstá a dochází k jejich renezanci. když se dají některé byliny koupit sušené, aniž jejich aroma vyprchalo (bobkový list, šalvěj, rozmarýna a tymián), v obchodech se objevují prodávané čerstvé byliny prozatím velmi sporadicky, a tak je pěstování vlastních bylin jediným spolehlivým způsobem, jak ochutnat "z první ruky" pikantní chuť kerblíku, bazalky, libečku a dalších méně obvyklých kulinářských bylin, které jsou dnes znovu objevovány.

Květináč s dvěma užitečnými zdobícími bylinami - petrželí a pažitkou - dobře poslouží přímo v kuchyni, na okně, na balkoně, nebo blízko kuchyňských dveří u domu, chaty, chalupy, ale většina kulinářských bylin takovýto bezprostřední přístup nepotřebuje. Procházka po bylinářské zahradě navíc zvyšuje radost z vaření a pohled na jiné čerstvé byliny může inspirovat k vyzkoušení nových kombinací. Většina kulinářských bylin miluje slunce a má ráda propustnou půdu a ochranu před větrem. Když se rozhodujete, které byliny pěstovat, zvažte, do jaké míry je asi budete využívat. Většině domácností stačí jedna rostlina od každé stálozelené byliny a velké trvalky. Máte-li zájem o salátové byliny a zeleniny, budete potřebovat víc než jednu od každé rostliny a tím i větší záhonek. Pečlivé rozvržení zahrady v různých tvarech umožňuje pohodlné trhání. K tomu jsou potřebné např. i cestičky s tvrdým povrchem, odolné vůči vrtochům počasí a pro večerní sklizeň i s nějakou formu večerního osvětlení resp. svítilnou.

A co do takovéto bylinné kuchyňské zahrady patří? Záleží samozřejmě na chuťových buňkách i estetickém cítění pěstitele, ale z nejznámějších bylin používaných v kuchyni jsou to především: andělika, bazalka, bobkový list, čechřicevonná, česnek, estragon, fenykl, jalovec, kerblík, kopr, koriandr, libeček, majoránka a dobromysl, máta, meduňka, pažitka, voňavé pelargonie, petržel, rozmarýna, saturejka, šafrán, šalvěj, šťovík, tymián atd. Dáváme samozřejmě přednost čerstvým bylinám. Používáme-li sušené, je třeba vědět, že jedna čajová lžička sušených bylin se rovná jedné polévkové lžíci čerstvých bylin. Ty uchováváme zásadně v mikroténovém sáčku ve spodní části chladničky. Nesmíme je dávat do nádoby s vodou a na slunce. Uvadly by nám před očima. Sušené byliny uchováváme v tmavých kořenkách s dobře těsnícím uzávěrem. Chuť a vůně bylin používaných do zálivekse nejlépe uchovají v oleji nebo v octě, přidáváme je i do másla a podobně.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle knihy "Bylinář" od Leley Bremnessové.