Alternativní terapie

Léčení vůněmi je velmi stará metoda, využívaná v lékařství starých Egypťanů, Řeků, Římanů i Číňanů. V dávných dobách se vůně považovala za řeč bohů. Umění přípravy vonných směsí bylo vysoce ceněno již ve starém Řecku a knihy o vůních a jejich přípravě napsal již ve 4. století př.n.l. řecký učenec Theofrastos - žák Aristotelův. Řekové měli vůně ve velké oblibě. Věnovali totiž značnou pozornost hygieně a péči o tělo a k tomu využívali vonných látek. Pro každou část těla vybírali jinou směs - například vlasy a řasy voněly po majoránce, paže po mátě, brada a hruď po fialkách, šíje a kolena po mateřídoušce, nohy po pomerančích atd. Vůně zdobila jejich oděv, postel i koupel. Řím byl mnohem skromnější než Řecko, přesto Římané přejímali mnohé zvyky a tradice z řeckého způsobu života a začali používat i vonné přípravky. Dováželi vzácné oleje a esence z celého světa a dokonce jimi i plýtvali. Každému římskému bohu či bohyni byla zasvěcena jiná vůně - Venuši ambra, Merkurovi skořice, Jupiterovi kassie a benzoe. Vůně se staly módní záležitostí a svého vrcholu dosáhly zvláště za Caliguly a Nerona. Po pádu římské říše ustoupily vůně do pozadí a jejich renesance začala až za vlády Ludvíka XIV. Tehdy však spíš zakrývaly nedostatky a špatnou péči o tělo.

Arabský filozof, lékař, alchymista a vezír na perském dvoře Ibn Sinná - známý pod jménem Avicena - byl jednou z nejvzdělanějších a nejznámějších osobností na přelomu 9. a 10. století. Zkoumal mimo jiné i léčivé účinky rostlin, z nichž připravoval extrakty a vonné esence. Nejvzácnější v té době byla růžová voda. Růže patřila k nejoblíbenějším květinám, protože je symbolem harmonie a dokonalosti. V orientálních zemích byly zase po staletí oblíbeny těžké a sladké vůně, jejichž základem byl mošus, santal a pod. Tato tradice se zachovala až dosud. Péče o pěkný vzhled byla povinností každého z vyšších kruhů. Také staří Číňané se zajímali o vůně, o jejich využití v léčení a ve voňavkářském průmyslu. Většina voných surovin se přitom do Číny dovážela - například santalové dřevo, mošus, ambra, jasmínový olej a jiné vzácné koření. Rozkvět vůní a zájem o ně nastal především v době taoismu. Využívaly se i některé rostliny s halucinogenními účinky - například konopí.

Součástí náboženských a meditačních obřadů se stalo spalování vonných tyčinek a využití tzv. kouřových hodin. Z tohoto období pochází také slovo parfém - per fumare neboli "skrze dým". Vyspělá čínská kultura ovlivnila i jiné země. Hodně z ní převzali také Japonci, kteří však měli své zvláštnosti. Jednou z nich byla malá zdobená skříňka na vonné esence, parfémy, líčidla či léky - tzv. inro, kterou připevňovali ke svému kimonu. Vůně se staly nezbytnou součástí našeho života a byly spojována se ženou. Parfém umožňoval zahalit se do tajemné vůně květů a jiných vonných látek, které pomáhaly šířit kouzlo osobnosti, stal se něčím, co v nás vyvolává příjemný pocit. Vůně obohatily náš trh o nejrůznější kosmetické přípravky. Výběr je však složitý a orientovat se v království vůní není vůbec snadné.

V našem seriálu se budeme věnovat vonným látkám, které pozitivně působí na lidské zdraví. Jde o aromaterapii, u nás dosud málo známou léčebnou metodu. Využívá jeden ze smyslů člověka, čich, k tomu, aby léčebná hmota pronikla do těla přes sliznice horních cest dýchacích. Zaměřuje se především na stimulování životní síly v lidském organismu. Využívá se v ní aromatických látek rostlinného původu, esencí olejů, mastí apod. Aromaterapie je vynikající lék na mnohé z problémů souvisejících se stresem, neboť využívá zklidňující, uvolňující, povzbuzující a regenerační účinky jednotlivých éterických olejů, což je přirozená a účinná alternativa k sedativům, antidepresivům a dalším lékům. Právě při aplikaci této metody je nanejvýš důležité, aby používané vonné silice a oleje byly z nejčistšího přírodního zdroje a materiálu. O esencích se říká, že jsou jako lidská krev, protože stejně jako v krvi jsou v nich obsaženy charakteristické vlastnosti těla rostliny, z níž pocházejí. Jsou nejjemnější součástí rostliny a jejich terapeutické účinky probíhají na vyšší energetické úrovni prostřednictvím vyzařování rostliny. Podle Marcela F. Lavabra ztělesňují éterické oleje vesmírné síly a je v nich obsaženo vesmírné vědomí rostliny, které se v naší přítomnosti spojuje s naším vyšším duchovním vědomím, což nám přináší pocit klidu a sounáležitosti. Éterické oleje, používané pro aromaterapii, se extrahují z mnoha druhů bylin, koření, dřev a pryskyřic. Působí, podobně jako Bachovy květové esence, prostřednictvím energetického vyzařování rostlin. Jakékoliv náhražky a uměle vytvořené "identické vůně" mohou být velice nebezpečné a z energetického hlediska pro tělo silně zatěžující.

Pojem aromatická terapie zavedl ve 20. letech 20. století francouzský chemik René Gatte Fossé. Léčivé účinky aromatických olejů poznal poté, co se při pokusu ve své laboratoři popálil a zcela bezmyšlenkovitě ponořil ruku do nejbližší nádoby s levandulovým olejem. K jeho překvapení bolest brzy přešla a rána se rychle zahojila. Během 1. světové války si léčbu vonnými esencemi ověřoval při ošetřování zraněnýchvojáků. Dospěl k názoru, že éterické oleje velmi rychle hojí rány. Od té doby se aromaterapie rozšířila po celém světě a nejnovější výzkumy ukázaly, že léčivé účinky mají i vůně. Dr. Gary Schwarz, profesor psychologie na Yaleské univerzitě, zjistil při svých pokusech, že některé vůně snižují i krevní tlak. Ve Velké Británii se aromaterapií dlouhá léta zabýval Robert Tisserand.

Zpracoval S. Flanderka, autor článku PhDr. M. Mašková v časopise Regenerace