Jedná se o včelí produkt, velmi složitou směs mnoha přírodních látek, která má charakter medu. Je složen z 50-60% z pryskyřic, 8-10% silic, kolem 30% vosků, 5% pylu a mnoha antioxidantů a včely jej využívají k tmelení díla. Je užíván hlavně pro svůj antibakteriální, fungicidníí, protizánětlivý až antibiotický účinek. Užíváme jej převážně ve formě tinktury nebo masti. Tinktura je vhodná na afty, akné, vřídky, krčky zubů a hnisavé rány, zanícená lůžka nehtů, plísně mezi prsty na nohou atd., ředěná tintura je určena ke kloktání na odhlenění a k výplachům úst při paradentóze. Mast je určena k ošetřování ekzémů, kožních defektů, lupénky, atopie, popálenin, bércových vředů, proleženin, praskající kůže i jiných poranění. Nepříjemnou vlastností propolisu je dotyková alergotropnost, kterou je před jeho použitím třeba vyzkoušet na citlivé pokožce, např. v podpaží.
Prokázané léčivé účinky - působí:
Plně neprokázané účinky:
je výměšek hltanových žláz dělnic starých 5-15 dní. Podává se první tři dny potomstvu dělnic a trubců, královně je tato lahůdka servírovány po celý její život. Obsahové složení mateří kašičky je velmi pestré: minerální látky, tukové látky, mastné kyseliny, cukry, vitamíny.....Dodává se buď jako surová v optimální dávce 500-750 mg, 1x denně, ráno nalačno pod jazyk, nebo jako lyofylizovaná (kombinace sušení a mražení), kdy 34 mg odpovídá 100 mg surové mateří kašičky. Denní dávka se pohybuje mezi 150 - 250 mg podle okolností a hmotnosti léčené osoby. Konzervace v medu není příliš vhodná, stejně jako její podávání v těhotenství a není vhodná ani pro děti.
je čirý, bezbarvý roztok hořkokyselé chuti, reagující kysele a jemně vonící. Včelaři jej nejčastěji užívají formou přesně spočítaných bodnutí včelou při revmatických problémech. K amatérskému experimentování je včelí jed nevhodný, vzhledem k vysoké možnosti nebezpečné alergizace.
je přirozený produkt, vznikající přestavbou pylu a medu v těle některých včel. Má žlutavou barvu, charakteristickou vůni a plastickou konzistenci. Ve vodě je nerozpustný. Používá se zejména při výrobě mastí.
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle článku Josefa Ant. Zentricha v časopise Meduňka