Alternativní terapie

Co vlastně od školy pro své dítě očekávám a co může ta která škola nabídnout? Pokud si rodiče kladli tyto otázky, pak jistě uvažovali i o jiné cestě, než je klasické školství. Waldorfská škola a její pedagogika tuto cestu nabízejí.

Waldorfská pedagogika si klade za cíl vychovávat v dítěti všestranně a harmonicky rozvinutou osobnost. Výuka proto rovnoměrně naplňuje pohybové, intelektuální, umělecké i sociální potřeby dětí, jejich mozkové hemisféry jsou zatěžovány a rozvíjeny rovnoměrně. Díky pozitivnímu hodnocení dětí, které respektuje jejich individuální rozvoj a schopnosti, pěstuje v dětech zdravé sebevědomí, protože v široké nabídce činností si každý žák najde alespoň jednu oblast, v níž je dobrý (stejný důraz je kladen na tradiční předměty i na výuku základů řemesel a uměleckou výchovu). Na druhé straně je rozvíjen smysl dětí pro odpovědnost, učí se podřídit své zájmy i zájmu celku. Waldorfská pedagogika vysoce cení a rozvíjí spolupráci, nikoli soutěž, mezi dětmi. Děti vědomě poskytují své individuální schopnosti ve prospěch celku. To je průprava pro budoucí zaměstnání, kde je vždy třeba spolupracovat a ne pouze vynikat. Waldorfská pedagogika svým působením podporuje tvořivost a touhu dětí po vzdělání. Pomocí úzké spolupráce rodičů se školou jsou tyto výchovné prvky přenášeny i do rodinné výchovy, což přispívá k celkové harmonizaci dítěte. Takto směrované děti umějí smysluplně využít svůj čas a zřídka hledají sebeuspokojení a seberealizaci v drogách či agresi.

Waldorfské školy tak umožňují rodičům jít po zvolené cestě s dítětem, vědět, kam jde a podílet se na této cestě. Stále více rodičů vnímá waldorfské školy jako novou příležitost stát se účastníky a spolutvůrci tohoto důležitého životního období svých dětí. Těsněji se svým zájmem a činností přimykají k waldorfským školám, podílejí se na jejich rozvoji, vytvářejí místní občanská sdružení a ujímají se společenské obhajoby práv na svobodu ve volbě cesty ke vzdělání a výchově dětí. Tak se pozvolna blížíme k uskutečnění myšlenky, která stojí v základech waldorfského hnutí, aby škola byla dílem tří partnerů: učitelů, dětí a rodičů.

Školní společenství

V České republice jsou sice waldorfské školy školami státními, mají však značnou právní a pedagogickou autonomii. Pracují na základě vlastního vzdělávacího programu "Waldorfská škola", který vytvořil tým českých waldorfských pedagogů, a který respektuje "Standardy vzdělávání" schválené MŠMT ČR. V českém školském systému přispívají waldorfské školy k pluralitě vzdělávací nabídky a poskytují občanům výraznou pedagogickou alternativu k tradiční škole. Zpravidla vznikají z iniciativy občanských sdružení, jež si kladou za cíl vytvoření waldorfské školy v určitém městě a jejichž členy jsou učitelé a rodiče budoucích žáků této školy. Waldorfské školy co nejdůsledněji uplatňují zásadu, že výuka a výchova ve smyslu komplexního vzdělání člověka se může rozvíjet pouze tehdy, pokud je zařízení školy svobodnou a samosprávnou institucí. Waldorfská škola by pro dítě neměla být něčím odtažitým, místem, kam musí chodit, ale měla by se stát přirozenou součástí jeho rodiny a života. Jen tak škola vytváří společenství. Má-li být toto společenství žáků, učitelů a rodičů skutečně živým, pak je nutný neustálý vzájemný kontakt a spolupráce mezi nimi. Důležitou podmínkou fungování školy je všestranná těsná spolupráce školy s rodiči. Proto učitelé, žáci a rodiče, případně další přátelé školy, spolupracují ve waldorfském školním společenství, které je odpovědné za řízení školy a finanční plánování. V tomto ohledu klade waldorfská škola mnohem větší nároky jak na učitele, tak i na rodiče žáků. Školní společenství se obvykle člení na:

• kolegium učitelů - schází se na každotýdenních pedagogických konferencích, jejichž úkolem je vzájemná porada učitelů o otázkách výchovy a vzdělávání, organizace školy a jejího dalšího rozvoje. Zabývá se vlastní pedagogickou činností učitelů a jejich všeobecným pedagogickým rozvojem, projednávají se zde záležitosti jednotlivých tříd a žáků. Tato kolegia jsou díky vzájemnému předávání zkušeností učitelů také místem jejich dalšího neustálého vzdělávání. Waldorfské školy v České republice mají svého ředitele, na rozdíl například od německých, švýcarských či holandských waldorfských škol, které jsou soukromými institucemi. U nich je řídícím orgánem celé kolegium učitelů a pro styk se státními úřady a veřejností je ustanovena funkce řídícího učitele. Na našich waldorfských školách ředitel spravuje právní, organizační a hospodářské záležitosti provozu školy a jedná z pověření konference učitelského kolegia, kde vznikají veškerá důležitá rozhodnutí za účasti všech pedagogů.
• společenství rodičů - zahrnuje rodiče všech žáků waldorfské školy, z nichž se tvoří rodičovská rada, ve které se projednávají důležité otázky života a rozvoje školy. Tato rada soustředí iniciativy a podněty rodičů a formuluje rodičovskou vůli ostatním orgánům. Spolupracuje zejména s kolegiem učitelů při realizaci pedagogických aktivit.
• třídní společenství rodičů - sdružuje rodiče jedné třídy a zastupuje společné zájmy rodičů v dané třídě.
• společenství žáků - tvoří žáci jednotlivých tříd, kteří spolu vzájemně spolupracují. Stejně jako se waldorfské školy snaží zapojit do dění ve škole rodiče, snaží se do něj zapojit i žáky vyšších ročníků, aby se společně vhodnou formou podíleli na životě školy. Z třídního společenství vyššího stupně se může tvořit žákovská rada.
• třídní kolegium - zahrnuje učitele jedné třídy (školního ročníku).

Spolupráce mezi učiteli, rodiči a žáky se realizuje jak v třídní, tak školní rovině. V rámci třídy spolupracují při plnění všeobecných vzdělávacích úkolů, zvláštních výchovných cílů jednotlivých vyučovacích předmětů, při organizaci oslav, svátků a dalších akcí společně učitelé i žáci. Žáci se podílejí na rozhodování o životě třídy, čímž jsou současně vedeni ke spolupráci. Také otázky školního řádu, bezpečnosti provozu a disciplíny se mají projednávat jako otázky vzdělávací a učební motivace, vzdělávací práce a sebedisciplíny a mají být mezi učiteli a žáky řešeny společně. Co nejširší a mnohostranná spolupráce rodičů a učitelů je celkově pro práci waldorfské školy velmi důležitá. Pouze opravdovou součinností je možno překlenout vzdálenost mezi domovem a školou a dosáhnout zájmu a účasti rodičů na životě a rozvoji školy. Tato kooperace se uskutečňuje různými způsoby a na rozličných úrovních. Rodiče a učitelé jednotlivých tříd se scházejí několikrát v roce na třídních schůzkách, na kterých informují učitelé o dění ve třídě a o výuce jednotlivých předmětů, aby rodiče získali přehled o obsahu vyučování, pedagogickém přístupu, o výsledcích třídy i jednotlivých dětí. Většina waldorfských škol pořádá celoškolská rodičovská setkání s přednáškami s bohatou tematikou, která zahrnuje nové plány školy, stejně jako obecné otázky pedagogiky. Vedle toho nabízejí téměř všechny waldorfské školy pestrý výběr zajímavých kurzů pro rodiče: kurzy ke zvláštním pedagogickým problémům, umělecké kurzy a praktické rukodělné kurzy. Tak se tyto školy stávají středisky celoživotního vzdělávání. Waldorfská škola žije z iniciativy, spolupráce a spoluzodpovědnosti všech zúčastněných na školním životě. Důležitý výchovný aspekt představuje samospráva a podíl na vlastní organizaci školy. Je to dobrý základ pro přípravu na pozdější demokratickou spoluúčast mladých lidí v různých oblastech života.

Co se týká praktické stránky fungování waldorfské školy, která je školou všeobecně vzdělávacího typu, tak ideálem je, aby zahrnovala dvanáct školních ročníků, přičemž každému ročníku odpovídá jedna třída. Kolektiv třídy zůstává během veškeré školní docházky zachován a je po celou dobu veden jedním třídním učitelem. V téměř všech vyučovacích předmětech se chlapci a dívky vyučují společně, pouze v rámci výuky cizích jazyků, hudby, řemeslných předmětů nebo při tvorbě projektů se mohou žáci sdružit podle nadání, zájmů, eventuálně předchozího vzdělání do výkonnostních skupin s menším počtem žáků. Vyučování v řemeslných činnostech se koná ve skupinách, které zahrnují zpravidla 10 - 15 žáků. Počet žáků v jednotlivých třídách je závislý na zájmu a počtu přihlášených dětí, v neposlední řadě však na osobnosti třídního učitele, který vnímá bytost každého dítěte jako přínos a obohacení pro celý kolektiv třídy, svým rozhodnutím však určuje konečný počet žáků dle svých možností tak, aby byl průběh vyučování harmonický a plynulý.

Prostředí a vybavení waldorfské školy

Specifické pedagogické cíle waldorfské pedagogiky se odrážejí také v architektonickém utváření (nepravidelný mnohoúhelníkový půdorys, rozčlenění velkých ploch, velká okna) a úpravě školního interiéru. Ve waldorfské škole najdeme vedle jednotlivých učeben a sborovny také vybavené knihovny, speciální pracovny, divadelní sál, ateliéry, dílny atd. I když musí vyučovací a další místnosti školy, jejich pedagogická a hygienická nezávadnost, vybavení a zařízení i učební prostředky odpovídat v základu státním školám, nesou rovněž zřejmé znaky anthroposofické výchovy s akcentem na využití přírodních materiálů: místnosti vymalované přírodním barvivem (růžová, žlutá, bílá, fialová, světle zelená atd.), častá dřevěná obložení místností a chodeb, dřevěný nábytek napuštěný včelím voskem, textilní doplňky (závěsy, přehozy, draperie) z vlny, lnu, hedvábí, výzdoba tvořená dětskými výtvarnými pracemi a rukodělnou činností. Zastoupení přírodních materiálů ve vybavení interiéru na waldorfské škole má nejen význam estetický a zdravotní, ale také filozofický, který vychází z představy, že všechny přírodní materiály jsou zdrojem životní energie, kterou člověk v životě potřebuje a může ji čerpat také z vhodně upraveného prostředí. Anthroposofický podtext má rovněž tendence formovat nábytek tak, aby všechny hrany byly zaoblené, protože člověk, který se obklopuje takto tvarovanými předměty, může uvolňovat své myšlení do prostoru, bez ohraničení, svobodně se projevovat a jednat, ale naopak ten, který se rád pohybuje a žije v prostředí, kde se setkává pouze s ostrými hranami a rohy, ten myslí také jen "v omezených dimenzích". Rovněž využití barev na waldorfské škole je symbolické. Vychází se z Goethovy nauky o barvách. Lidé se obklopují takovými barvami, ke kterým mají vnitřní vztah, které vyjadřují jejich pocity a determinují chování k okolnímu světu. Některé barvy mohou člověka podněcovat a povzbuzovat směrem k harmonickému prožívání (např. žlutá je barvou veselých lidí, modrá - klidných, zelená - flegmatických, bílá a růžová - vyrovnaných, téměř harmonických, červenou si volí lidé se sklonem k agresi atd.). Tato specifika jsou však typické spíše pro zahraniční školy, které fungují již několik desítek let, mají k takovému uzpůsobení prostředky a pravomoci.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, zdroj: www.waldorfolomouc.cz