Alternativní školy jsou všechny druhy škol, které mají jeden shodný rys: odlišují se od hlavního proudu standardních škol určité
vzdělávací soustavy. Odlišnost může spočívat ve specifičnostech obsahu vzdělávání, organizace výuky, hodnocení vzdělávacích výsledků žáka aj. Alternativní školy jsou někdy nazývány školy hrou, protože jsou to školy s jinými metodami a organizací výuky a obvykle se skutečně snaží o přiblížení učiva formou hry, diskuse, problémových úkolů a podobně. Stejně jako na jiných školách se i zde plní osnovy schválené MŠMT. Pojem alternativní škola nelze tedy vztahovat pouze k soukromým školám, respektive k typu zřizovatele školy, protože nestandardní mohou být i některé školy státní.
U nás existuje několik typů alternativních škol, ale všechny mají některé společné znaky:
-
snahu získat dítě pro vzdělávání (neudusit přirozenou touhu poznávat nové věci a jevy)
-
přátelský vztah mezi učitelem a dítětem, ochotu a schopnost učitele pozitivně děti motivovat, podporovat jejich kvality i originalitu a respektovat vývojové zvláštnosti (chyba je stupeň učení, ne přestupek). Jejich vzájemný vztah je v těchto školách budován na základě vzájemné úcty, tolerance, respektování se, pochopení, důvěry, spolupráce a společného rozhodování. Učitel a žák jsou rovnocennými partnery. Společně rozhoduji o obsahu, metodách a formách vyučování. Učitel je v pozici rádce, partnera, pomocníka, který nejen sám vyučuje, ale nechává se inspirovat a poučit samotnými dětmi. Svým otevřeným přístupem získává přirozenou autoritu.
-
princip svobody - ten hraje v alternativních školách významnou roli. Žákovi je dávána možnost svobodné volby, je posilován pocit jistoty a sebedůvěry. I tato svoboda má svá určitá pravidla. Je spojena s respektováním práva druhých na osobní svobodu a vlastní názor, nevede k anarchii.
-
spolupráci s rodinou dítěte (učitel zná možnosti pedagogiky, vy nejlépe znáte své děti)
-
co nejaktivnější zapojení dítěte ve výuce, podpora spolupráce a rozvoj komunikace
-
pěstování odpovědnosti spoluúčastí dětí na rozhodování
-
propojování předmětů (k pochopení souvislostí a využitelnosti poznatků)
-
prostředí uzpůsobeno dětem (pomůcky snadno přístupné v nízkých policích, dětská výzdoba)
-
na některých školách vyučování bez zvonění, ale podle momentálního zaujetí či únavy dětí (proč končit uprostřed zajímavé činnosti a proč nedopřát oddech tam, kde je třeba) a slovní hodnocení
Pokud jste tak dobří rodiče, že si dáte práci s výběrem školy pro své děti, vybírejte především učitele, o kterém budete přesvědčeni, že ví co a proč dělá, protože i na škole s dobrou pověstí můžete narazit na špatného učitele (a obráceně). Mnozí učitelé umožňují návštěvu rodičů ve výuce a i když se před vámi mohou chovat jinak než obvykle, určitě vám neunikne, zda jsou děti nadšené a tvořivé nebo zda plní beze slova úkoly naučeným způsobem a jsou "hodné". Inspirací vám může být John Holt, který v knize Jak se děti učí, píše:
"Vzdělávání je pro mnohé chození na místo, kterému se říká škola, a kde je někdo nutí naučit se něco, co se moc učit nechtějí, pod hrozbou, že se stane něco zlého, když to neudělají - spousta lidí takové hry nemá ráda a ukončuje je co nejdřív. Někdy děti nemají školu rády proto, že je zajímá spousta věcí, na které jim nikdo neodpoví, protože nejsou ve školním rozvrhu."
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková