Alternativní terapie

Po celou dobu nitroděložního vývoje dítě roste v měkkém a teplém vodním prostředí. V něm slyší proudící krev, tlukot srdce, zvuky střev, matčin hlas. Tento stav pohody "překazí" až porodní bolesti, kdy tvoreček zneklidní a úzkostí se mu zrychlí serdeční činnost. S projevy strachu a bolesti prochází úzkými porodními cestami a od první chvíle, kdy se ocitne na světě, se musí začít adaptovat. Aby se zklidnil, porodníci jej neprodleně pokládají na levou stranu obnaženého matčina hrudníku, kde slyší důvěrně známý tlukot srdce. Z toho plyne, že porod probíhající ve vodě je méně bolestivý pro rodičku a méně traumatizující pro dítě. Jeho reakce jsou daleko klidnější, protože voda, do níž se rodí, je teplá a připomíná mu prostředí, které opustilo. není-li možné zajistit porod ve vodě, doporučuje se alespoň na chvíli položit tělíčko do teplé vody.

Koupání coby plavání

Pozitivní vztah k vodě je v prvních týdnech života zcela přirozený. Pokud se však neudržuje a nerozvíjí, postupně zaniká a kolem 6. až 8. měsíce života zmizí. Neznamená to však, že dítě již nebude mít vodu nikdy rádo . vztah k ní může získat kdykoli později, ovšem na jiném základě a mnohdy obtížněji. Přiměřený pohyb ve vodě zpříjemňuje novorozencův denní režim a přispívá k jeho otužování a harmonickému vývoji. Prohlubuje a obohacuje porozumění i citovou vazbu s rodiči. Nejvýhodnější je začít seznamovat dítě s vodou ihned po zhojení pupeční jizvy. Svou nízkou hmotností je skvěle přizpůsobeno "plavání" v plné napuštěné velké vaně, ovšem s oporou pro hlavičku. Novorozeňata nejsou schopna sama splývat v poloze na zádech. Jejich šíjové svalstvo je natolik slabé, že neudrží hlavičku na hladině v ose s tělem. Tělo zesílí až kolem třetího měsíce.

Prakticky se první "plavání" dá spojit s večerním koupáním, když je dítě 15 až 20 minut po jídle a rodiče mají čas se v klidu tomuto rituálu věnovat. Děti, s nimiž se "plave" pravidelně, se na koupel doslova těší. Uklidní je samotná přítomnost v koupelně a zvuk tekoucí vody. Mají potom klidný a zdravý spánek, nereagují podrážděně a dobře prospívají. Na psychickou a fyzickou pohodu novorozence má pozoruhodný vliv jak společná koupel s otcem, tak i s matkou po šestinedělí. Pro docílení maximálního efektu tohoto prožitku se doporučuje, aby bylo v místnosti tlumené světlo. Pak si jej rodič přivine zády nebo bříškem k sobě, nebo si opře jeho hlavičku o levou část hrudníku, aby slyšelo tlukot srdce a tiše si s ním povídá.

Hravé vodní aktivity

Metodika plavání se odvíjí od psychologické vyspělosti dítěte. Smyslem je ovlivnit kvalitu jednotlivých dovedností, posílit svaly celého těla, zlepšit rovnováhu, orientační dovednosti a koordinaci pohybů. Jelikož se dítě učí poznávat vodu v těsné blízkosti a po vzoru svých rodičů, ipevňuje se jejich vzájemná citová náklonnost, ale také soustředěná pozornost a schopnost spolupráce. Dítě se zároveň významně otužuje psychicky i fyzicky. Nejnáročnější okamžiky nastanou hned po narození. Asi tak do 7. až 8. měsíce věku se opíráme především o jeho spontánní reakce. Proto se základní plavecké dovednosti v zásadě naučí zhruba do jednoho roku za předpokladu, že se s ním "plave" pravidelně a s ohledem na jeho psychomotorický vývoj. Takto připravené dítě se může začít postupně seznamovat s plaveckými pohyby a ve třech letech má již šanci naučit se svůj první způsob - plavání naznak. Na tříletém dítěti jsou "vodní aktivity" jasně patrné: má hezky postavená ramena, dobře vyvinutý hrudník, pěkně zformované paže a nohy, správný tvar klenby chodidel a vzpřímenou pánev.

Spěch není na místě

Plavání je vynikající rehabilitační prostředek. Děti retardované nebo po mozkové obrně se ve vodě chovají úplně jinak než na souši. Lépe si uvědomují některé věci a překonávají zábrany, jež jim normálně komplikují život. Postižené i zdravé dítě získávají ve vodě nové a cenné pohybové zkušenosti. Učí se hospodařit s dechem, při potápění se vyrovnávají se všemi nezdary. Nabývají dovednosti a poznání, které stimuluje jejich další vývoj. Novorozeně to má zpočátku složité, protože nemá žádné zkušenosti, učí se nejprve používat své tělo a smyslové orgány. Prvních zkušeností nabývá velmi pomalu, a proto je třeba, aby práce s dítětem měla vždy řád a posloupnost. Není příhodné spěchat, rychlost nesmí být jejím cílem. Velice důležité je sledovat psychický vývoj, který řídí využití všech motorických schopností.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku V. Gančeva v časopise Regenerace