Alternativní terapie

Po nečekaném odchodu manželky a následném osamění v životě, jsem se dostal do  situace, kdy jsem nevěděl co dál. Ztratil jsem smysl života založený na vztahu s manželkou a snažil jsem  se proto najít další cestu. Protože v minulém režimu jsem nebyl doporučen pro studium na VŠ a své postavení v zaměstnání jsem si musel "zasloužit" pracovitostí a poctivostí v životě, odchodem do důchodu to vše skončilo. S přibývajícím věkem a fyzickými problémy jsem musel omezit i sportovní aktivity v rozsahu, na který jsem byl zvyklý a najednou vzniklo prázdno, beznaděj, smutek...

Protože moje sportovní aktivity byly většinou individuálního rázu (gymnastika, horolezectví, orienťák, voda, lyže, turistika...), takže jsem byl "zvyklý na samotu", ale jiného rázu a realita života bez dobrého partnera je něco jiného a dosud je pro mně psychicky hodně náročná. Nebyli jsme s manželkou příznivci laciných davových zábav, protože nás neuspokojovaly, resp. pouze chvilkově a tak jsem hledali jiný styl kultivované aktivity (např. spolupráce s Adrou) a zábavy a v tomto duchu pokračuji i nadále. Začal jsem i s manželkou studovat vyšší formy vzdělání po mých maturitách. Prvním bylo bakalářské studium alternativních terapií (s tím souvisí i mnoholeté provozování tohoto portálu) a po odchodu manželky i Univerzitu třetího věku. Několik promocí, které jsem absolvoval, mě ale nenaplnily tak, aby mě naplno vrátily smysl života. Jsou prostě jeho součástí a tak jsem hledal další cestu. 

Snažill jsem se o vyjádření svých pocitů formou "sochání" zprvu do tvárného materiálu, plynosilikátu, později do dřeva, vytvořil jsem pár výtvorů na své úrovni, než jsem zjistil, že mě chybí  vědomosti v prostorové plastice, ale i cit pro dřevo a výsledkem bylo přihlášení se do kurzu kreslení. Tam jsem se naučil základy kreslení, ke kterým jsem jako strojař měl sice poměrně blízko, chyběla mě ale uvolněnost kresby. Naučil jsem se ale prostorové vnímání plastik. Dalším stupněm bylo malování barvami. Hodně jsem váhal, zda se mám do tohoto kurzu přihlásit, protože jsem nikdy štětcem nemaloval. Ale vše se dá naučit! Asi ze mně nebude nikdy umělec, jsem pouze "řemeslník", ale malování mě odvádí od mých životních problémů a když se daří, tak mě uspokojuje. 

Ale musí to být radost z malování, ne "mus", které se většinou snaží v kurzech prosazovat, aby naučili žáky maximum. A to je pravá arteterapie! Ta radost a uvolnění z tvorby. I když mé obrazy nejsou dokonalé (s odstupem času vidím chyby, které jsem dříve neviděl, ale snažím se samozřejmě stále zdokonalovat), mám radost, že jsem tyto obrazy vytvořil. Doporučuji proto všem lidem, kteří se ocitli v podobné životní situaci, aby hledali svoji vlastní cestu z těžké situace jakoukoliv formou, která je bude uspokojovat a výtvarná činnost - arteterapie - je jednou z těchto cest, když po jiných, vzhledem k věku, resp. zdravotním omezením, již nejde jít. Ale uspokojující smysl života stále hledám! 

Zpracoval S. Flanderka