Alternativní terapie

Chceme vás seznámit s jednou z řady možností, jak lze arteterapii použít v praxi jako psychoterapeutickou prevenci, jako účinnou relaxaci i únik před každodenními problémy.

Příkladem může být turnovský výtvarník Karel Hajn, který se tvorbou ze dřeva zabývá od roku 1972. Uspořádal kolem padesáti výstav samostatných i společných, při kterých návštěvníci mohli zhlédnout na čtyři sta děl. Aktivně se zúčastňuje řezbářských sympózií a je i hlavním organizátorem řezbařského sympózia, které pořádá Muzeum Českého ráje v Turnově. Jeho díla jsou vidět v divadlech, podnicích, na veřejných místech, v dětských zařízeních i sociálních ústavech u nás i v zahraničí.

Životní elán a optimismus z Karla přímo čiší, ale zároveň se jedná o vyrovnaného, rozjímavého člověka, s velkou mírou zdravé pokory k životu, k přírodě a s velkou potřebou volnosti. Jeho priorotou není například sekání trávy v zahradě, kterou má rád, ale tvorba. V té se velkou měrou odráží i Karlův vnitřní klid. Mnoho lidí nechápe a i on sám mnohokrát přemýšlel, proč vlastně tvoří, když neprodává. Je to asi tím, že v něm přetrvává malý kluk, který si vlastně pořád hraje, je to taková krásná "ujetost".

Sám se necítí jako klasický řezbář. S výtvarnou činností začal relativně pozdě, až ve třiceti letech. Z počátku si "hrál" s pískovcovými kameny v létě, v zimě vyřezával ze dřeva prstýnky, které již byly vlastně malými plastikami. Postupně se jeho díla začala zvětšovat, a jak sám říká, po cestě hledání a učení se postupně dostal od miniaturní řezbářské práce až k řezbařině motorovou pilou. Podle jeho vyjádření dříve tíhnul k surrealismu, v současné době si více hraje s prostorem. Čím lépe zná materiál, tím intenzivněji hledá jeho vhodné ztvárnění. Když se v rozdělané soše objeví něco zajímavého, snaží se toho využít. Dřevo si říká samo, co s ním podniknout. Má rád chvíle, kdy se stane něco nečekaného a musí začít hodně tvořit, přemýšlet, vymýšlet...materiál jej začne ovlivňovat. Nejvíce inspirací nachází v noci, v jakémsi vnitřním duchovním světě. Představuje si objekty, v mysli je otáčí kolem všech os, nechá se materiálem inspirovat.

V posledních letech se jeho díla zvětšují a sám přiznává, že neumí na tuto otázku odpovědět, proč. Je to paradox, jak říká jeho manželka, která sama vystudovala umělecko průmyslovou školu pro zpracování kovů a kamene, člověk stárne, ztrácí sílu a přitom dělá stále větší objekty. Samozřejmě, že není velikost ve velikosti, ale lidé si velkých věcí více všimnou, zaujmou je a možná z nich mají i lepší pocit. Podle Karla se pravděpodobně jedná o ryze mužskou vlastnost dokázat si sám sobě, že to člověk zvládne, možná se dere na povrch dětská touha poprat se s něčím velkým... V každém případě Karlova činnost je klasickou ukázkou arteterapie v praxi, prováděnou pro své vlastní "já" v aktivní formě a pro ostatní třeba v té pasivní, užitkové formě. Najděte si čas a navštivte některá řezbářská sympózia, konaná v různých částech republiky a nechte na sebe působit díla, do kterých jejich autoři dávají kus své duše.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková