Alternativní terapie

Co byste poradil lidem, aby byli zdraví a šťastní? Co pro to musí člověk udělat?

Štěstí je stav, je to v našem nitru. Když ho člověk najde ve svém nitru, nehledá ho již venku. Jsou tři základní věci: psychika, pohyb, strava. Pokud jde o stravu, tak říkám, že každý člověk do čtyřicítky by měl mít v sobě vnitřního doktora. Musí vědět, co smí sníst i to, že když je něco nevhodné, jak to dopadne. Musí to mít odzkoušené, mít vnitřní intuici, aby věděl, co jeho tělo právě potřebuje, aby mu sloužilo. Protože tělo je nástroj ducha, musíme tento nástroj udržovat, abychom mohli realizovat své duchovní plány a duchovní možnosti. Pokud jde o pohyb, člověk může zjistit, jak staré je jeho tělo. Pohyb je nevyhnutelný, je to životní nutnost. A psychika - musíte mít v hlavě v pořádku svůj procesor, počítač, soubory. Některé soubory jsou destruktivní, některé pozitivní a právě na ty pozitivní dělám revitalizaci vašeho procesoru. Zjišťujeme, které soubory jsou destruktívní, které pozitívní, některé upravujeme a některé se snažíme vymazat, aby člověk ovládal svůj život. Pokud ovládneme své emoce, city a myšlenky, znamená to, že člověk ovládá svůj život a dokáže se v něm orientovat.

Pilíře, které jste uvedl jsou jasné. Ale přijde k vám člověk, který má v nepořádku tělo a teda i jeho myšlení je zmatené. Vy mu řeknete, že k vám má pravidelně chodit, ale protože je v nepořádku hlavně jeho hlava, tak, i když se k vám vypraví, se v půl cesty se vrátí. Jak řešíte tyto lidi?

Mám na to zvláštní názor. Vyplývá z mých zkušeností putování mimo fyzické tělo. Nevěřím, že existuje pozemský život. Život existuje stále, smrtí pouze ztrácíme potravinový obal. Znamená to, že každá energetická bytost se rozhodla projít pozemskou školou. Tam nahoře je fronta. Každý si pro svoje narození na Zemi vybírá místo, stát, období. A když podepsal takovouto smlouvu, musí absolvovat pozemskou školu. Kolik na to potřebuje životů? Někdo pět, jiný třicet, někdo sto. To znamená, že člověk, který se vrátil z polovičky cesty...Nevadí, život jde dál. Zas bude trpět v těle, zase se narodí, ale v jiných podmínkách a ty se ho budou snažit donutit, aby začal se sebou něco dělat. To je pohled trochu filozofický.

Příklady:

Jednou jsme dělali experiment pro Úřad práce s 210 lidmi. Dali mě tři skupiny. První skupina byla se změněnou pracovní schopností. Když lidé mají nějaký fyzický handicap, strádají i psychicky. Jsou bez práce, nemohou se zařadit do sociálního života, pracovního poměru. Byla to velmi těžká skupina. Lidé byli uzavřeni ve svých problémech a až hmatatelně jsem narážel na jejich těžké vědomí, ale dostali jsme se do nich.

Naposledy jsem měl skupinu nezaměstnaných nad 50 roků. Pět hodin jsem nemohl začít kurz, poslouchal jsem jenom stížnosti:"Za to může vláda, parlament..." a podobně. Řekl jsem jim: " Poslouchejte, běžte domů, vezměte si pět metrů papíru a napište tam všechny svoje těžkosti. Zítra přijďte a začněte číst. Budeme v těžkostech pokračovat, nebo s tím začneme něco dělat". Ze 60 lidí zůstalo za dva týdny 45 lidí, ale ke konci začali uznávat ty věci, které jsem jim dával. Ale byla to nesmírně těžká práce. Narážel jsem na těžký odpor.

Říkal jste, že je jedno, zda někdo udělá v tomto životě pokrok, nebo ne, protože ten, kdo neuspěje, se narodí znovu. Ale jaký je tedy motiv na to, aby se člověk snažil?

Položím vám protiotázku. Chcete, aby vás obklopovali lidé šťastní, zdraví, sebevědomí, na duchovní úrovni, anebo chcete, aby vás stále obklopovali duševně choří lidé, s kterými musíte stále řešit nějaké problémy? Vy máte procesor v pořádku, ale okolo vás se stále motají lidé, kteří jsou jako klády pod nohama.

Je to tedy optimalizace toho, v čem žijeme?

Pomož sám sobě a pomůžeš ostatním. Celý život nic nedělám, jenom pozoruji sám sebe. Když ke mně někdo přijde na kurz, vidím sebe v minulosti. Vidím, jaký jsem byl zabedněný, hloupý, vidím chyby, které jsem dělal. A na základě vlastních zkušeností jsem vypracoval technologie. Jeden víkendový kurz vám dokáže nahradit tři až pět roků vašeho života. Dám vám technologii.

Pokračování příště.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor rozhovoru N. Vámošová v časopise Vitalita.