9257581
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Muži a ženy na jedné lodi

Když stoupá hladina vody zvedne se i loď.

Jak již bylo řečeno v článcích o jin a jang, jsou to dvě spojené části jednoho celku. Mají původ v čínské tradiční filozofii a představují dvě opačné a zároveň se doplňujíící síly. Jin je následující, odrážející, zavírající, formulující, podporující, jemný ženský element, odpovídající noci, vodě a zemi. Jang je vůdčí, iniciativní, stoupající, otevírající, pevný, silný mužský element a koresponduje se dnem, ohněm, dřevem a větrem. Vlastně celá společnost řeší otázku jin a jang a netýká se to pouze vztahu žena - muž, vlastností jako jemnost - pevnost, síla, ale přímo dvou základních principů propojených a vytvářejících jednotný vesmír. Je to ale velmi Čínská monádanepřesná charakteristika, protože jsou ve skutečnosti jenom jedním principem, jednotou vesmíru a lidství. Vycházejí a zase se vracejí do jediného principu a charakterizují stav pohybu Jednoty. Oddělit od sebe ženu a muže v podstatě nelze, protože nezáleží na pohlaví, jsme vždycky "člověk". To, co muže a ženy od sebe odděluje, nebo se snaží rozdělit jin a jang, je něco nepřirozeného. Ve společnosti založené na logice se vykřikuje cosi o ženském a mužském principu, ale je to pouze ego, které takto křičí. Prosazuje svou moc, bojuje o prostor a s přirozeností nemá nic společného. Existuje pouze jeden princip jednotné energie, která se nachází v nekonečném pohybu. Pokus si někdo chce vybojovat prostor sám pro sebe na úkor někoho jiného, jde pokaždé proti sobě.

V moderní době se hodně hovoří o emancipaci, říká se, že jin se nachází v rozkvětu a jang je na ústupu. Ženy stoupají na společenském žebříčku a díky svému probouzejícímu se sebevědomí (Pozn.: " bohužel v naší společnosti někdy nepodloženému vzděláním, osobností, kultivovaností, moudrostí..., ale naopak - s narůstající agresivitou") a díky pracovitosti získávají na celém světě stále větší uznání. Muži ve své jednotě neklesají, dokonce jim vůbec neubývá prostor, jak se někdy říká. Mají pořád stejné pole působnosti jako za doby kamenné. Ale na rozdíl od minulosti se dnes muži musejí dvojnásobně snažit, aby u  partnerky získali přirozený respekt či obdiv. Sledují, jak jsou ženy silnější a sebevědomější, postrádají pocit jistoty své dominantní funkce. Znepokojuje je pocit ohrožení. Čínské přísloví říká, že "když stoupá hladina vody, zvedne se i loď". Těžko říci, zda je lodí žena, nebo muž vodou, nebo jestli je žena jin a muž jang, ale jisté je jedno: loď bez vody není lodí a voda nabízí prostor pro loď. Žena  a muž se nacházejí na jedné lodi a plují po společném toku. Oba protikladné elementy se točí a proměňují v pohybu jednoty. Podle zákonitosti pohybu životní energie čchi je přirozené změnu následovat a přizpůsobit se jí. Všechno na světě i samotný svět je v  pohybu. Vše plyne, je to zákonitost energie. Proto i pohled na svět a všechny věci a jevy musí odpovídat zákonitosti vesmíru a pohybu. Z tohoto pohledu některé lidské názory ustrnuly v době kamenné.  Dříve byli muži a ženy omezeni v navazování vztahů pouze v rámci jednoho společenství, měli minimální výběr, museli překonávat vzdálenosti, aby nalezli partnera a ještě mnohem dříve, když muž dostal chuť, mohl beztrestně odtáhnout ženu do les a ukojit svůj pud. Dnes mu to zákon nedovolí, je jiná doba, jsme v jiném proudu zcela se změnil způsob komunikace. V současnosti žijeme v několika společenstvích najednou, máme obrovský výběr a široké spektrum komunikačních technik a prostředků. Proč se tedy držíme názorů, které jsou tisíce let staré?

Co tedy očekáváme od druhého pohlaví?

V roce 2012 se psalo, že lidstvo přechází do nové dimenze bytí  že kráčíme ze starého paradigmatu do jiného a nového. Vnímejme to spíše jako výzvu, že nastal čas, abychom přehodnotili své modely myšlení. To, co fungovalo dříve, dnes zabírat nemusí. Směrodatné je pouze naše tělo, stav a pohyb jeho tří procesů a také zda se umíme v dýchání sladit  s osobou, s níž toužíme trávit svůj čas! Co doopravdy od druhého chceme? Chceme sex, nebo oporu? Ego a láska jsou párové dvojice. Ego je chtíčem k sobě, láska je proudem směrem ze sebe ven. Je potřeba najít soulad, souměr. Víme, že my smrtelníci se svého ega nezbavíme. Všichni jsme egoisté, narodili jsme  se  tak. Ego, je-li přítomné v přirozené míře, nemusí být ničivé. Začne škodit až ve chvíli, kdy přirozenou hranici překročí a láska, která je křehká, to prostě "nevydýchá". Máme  schopnost lásky a můžeme navodit harmonii. Souladu mezi principy můžeme opět dosáhnout prostřednictvím dechu.  Pokud je dýchací proces trhavý a není plynulý, otevírá egu prostor, což se projeví v přemíře negativních emocí. Pak povolí stavidla vzteku, zloby, v některých případech i nenávisti a závisti.

Spontánní, přirozený, plynulý dech dokáže vyrovnat přemíru v každém procesu. Pomocí dechu můžeme navozovat harmonii mezi partnery. Než abychom se začali hádat, prodýcháme tělo, uvolníme napětí a teprve potom jdeme situaci řešit. Je velký omyl, když si myslíme že když se dva lidé vezmou nebo jsou spolu, tak k sobě fakticky patří. "Jsi můj, jsi moje" - jeden druhého chce vlastnít. Takové tvrzení je klamné a jde proti přírodě. I ty nejzamilovanější osoby zůstanou vždy dvěma samostatnými osobnostmi. Jeden za druhého nemůže dýchat. Každý žije vlastním metabolickým a dýchacím procesem. Neodpovídá to naší fyziologii. A my si chceme ho nebo ji zabezpečit jako jídlo.

Muži a ženy v páru podvědomě bojují o osobní prostor. Klasická "maminkovská rada", kterou se hodně žen řídí, je, že není dobré nechat muže, aby někam chodil bez nich, dávat mu příliš velký prostor, ale naopak, držet muže "na vodítku". Ale pokud žena nedokáže muže připoutat energeticky, znamená to, že k sobě nepatří. Láska je spojení dvou bytostí v čase a prostoru. Když spolu dva lidé žijí v těsné blízkosti, sdílejí jednu domácnost a jejich povinnosti je udržují v procesu, kdy se pohybují stejným tempem, se stejnou dynamikou, mají určitý rytmus, který jim vyhovuje, jejich dýchací tempo je přibližně stejné, přizpůsobuje se i jejich metabolismus a mentální procesy. Fyzická blízkost udržuje lidi v podobném způsobu života. Pokud si partneři přestanou rozumět, měli by zjistit, zda vůbec dělají něco společného. Pokud mají málo společných aktivit a tráví spolu málo času, začne každý dýchat jinak a dvojice má mizivou šanci, že bude prožívat  šťastný život. Takovým lidem se obvykle doporučuje: "jděte spolu do kina, prožijte spolu večer..." Dvě bytosti však k sobě neváže pouze fyzické sblížení, ale zejména společný emotivní proces mysli. Platí to jak u muže, který je více jangový, tak i u ženy, která je emotivnější. Obě pohlaví dokáže spojit proces mysli, ve kterém se srdce setkají. Tak mohou vznikat chvíle, ve kterých se společně smějí, pláčou, prožívají, což jedna večeře při svíčkách zdaleka nedokáže. Ke šťastnému soužití jsou důležité vzájemné prožitky! Ne zážitky!

Velice často se stává, že partneři - muž a žena - dlouhodobě žijí v nesouladu a z pohledu těla je zjevné, že společně "nedýchají". V pozadí této skutečnosti najdeme řadu příčin. Jeden z partnerů může být silnější osobností než ten druhý. Jeden si přehnaně věří, druhý si nevěří. Také si mohou obě strany věřit příliš nebo spíš tvrdošíjně stát každý za svým, což je nejtypičtější příklad nesouladu, kdy žádný nechce ze své pozice ustoupit. Chovají se jako dva kohouti na jednom smetišti. A Nesouladkdyž si nevěří obě strany, znamená to, že spolu už vůbec nemohou být. Existuje pouze jediná situace, ze které může vzejít soulad - když si oba věří a jsou ochotnii dělat ve svývh postojích ústupky. Skutečnou příčinu nesouladu nacházíme především v těle. Vášeň a zamilovanost netrvají věčně. Představují totiž vrcholnou fázi tělesné otevřenosti a harmonie obou partnerů. Naše těla jsou v neustálém pohybu a je přirozené, že po určité době trvání vztahů vzniká někdy pozvolný nesoulad. Je to proto, že si těla přestala rozumět. Tělesné procesy se od sebe vzdálily a těla se začala odlišovat v tempu i dynamice vnitřních procesů, ale především v dýchání. Taková situace může nastat například změnou zdravotního stavu partnera, rozdílem v osobnostním růstu partnerů... a to může způsobit rozdíl i v oblasti intimního prožívání. Pro fungování partnerského soužití je nejdůležitšjší  rozhodnutí, že oba na společné cestě chtějí zůstat. Když je spojuje stejná vize a jeden druhého potřebuje, dokážou se vzájemně naladit na rovině mysli - mysl vede dech, dech táhne tělo a jejich energie mohou proudit stejným směrem.

Nesoulad v partnerství lze odstranit pomocí práce na těle. Prostřednictvím techniky ladění dechem a hlasem můžeme ovlivnit tempo a dynamiku tělesných procesů a nasměrovat je žádaným směrem. Našim úkolem je péče o zdraví těla, jehož součástí je celistvé prožívání každého životního okamžiku. Především je to umění těla, kdy každá bytost dokáže  přirozeně  využít potenciál svého těla a vychutnávat si svou touhu. Pracujeme-li s tělem, znamená to, že své touhy nepotlačujeme. Umožňujeme tělu, aby své touhy osvobodilo od přetlaku a užívalo si je, aby se ve zdraví naplnily. Ovšem dbejme na to, abychom se nestali otroky svých tužeb! Když vznikne nesoulad, žádný z partnerů za to nemůže. Nevyčítejte si navzájem. V soužití neexistuje protějšek, který by byl horší nebo lepší. V partnerství záleží hlavně na toleranci, na vzájemném přijetí a souhře. Ovšem ne vždy se podaří dvěma lidem se k sobě znovu přiblížit. Příroda bývá mocnější než lidské úsilí. Jsou situace, kdy je původní esenciální energie muže a ženy natolik odlišná, že každý z nich v praxi vykazuje zcela jiný potenciál. Jejich aktivita životní energie čchi se liší tak, že jakákoli snaha o nápravu nevede ke sblížení. Někteří lidé se přesto rozhodnou zůstat spolu. Třeba je spojuje podobná životní filizofie, hodnoty atd. a tak výsledkem jejich rozhodnutí je, že jim to spolu dýchá a šlape jim to především v rovině vědomí. Mysl vede dech, dech vede tělo a společné vize dokáží rozvibrovat i hmotné tělo a partneři někdy mohou příjemně prožívat  i intimní okamžiky. 

V I-ťing, Knize proměn, se píše: "Proměna je život. Změna je pohyb, v pohybu je plyne čchi, dech. Tam, kde to dýchá, to žije. V oblasti mysli neexistuje Souzněnížádné tabu. Stavíme-li si zákaz v srdci, budujeme si bariéru před nekonečným prostorem životní energie, bráníme se životu. Když vztah dlouhodobě stagnuje, je zdravější spíše se otevřít novému vztahu, než si cokoli nalhávat." V současnosti existuje dost případů žen s rakovinou prsu nebo s onemocněním ženských orgánů, jejichž příčiny pramení ze sexuálního nesouladu. Čím více si v životě nalháváme, tím více si za stav svého těla můžeme.Veškeré duchovní a duševní problémy se projevují právě na něm.Odmítáme-li vyslyšet hlas svého srdce a těla, odepíráme si žít...Každé potlačování emotivních potřeb těla vede k jeho onemocnění. Pokud komunikace v emoční oblasti neprobíhá mezi partnery zdravě, nemůže být zdravé ani tělo. Za zdravou komunikaci lze považovat i přiměřené hádky, protože dynamické výměny názorů "pročistí vzduch". V případech, kdy jedna strana emoce potlačuje, protože "se to sluší", nebo jak se někdy říká "nemá to cenu", je nezdravě potlačován dýchací proces. Emoce jsou zablokovány a po čase může dojít k rozvoji zákeřných onemocnění. Mnozí partneři porušují své "svazky manželské a uchylují se k mimopartnerským vztahům. Pokud si partner najde milence/ku, není "na vině" pouze on sám, protože za funkčnost vztahu nesou odpovědnost oba. Každý se musí snažit, aby vztah fungoval a každý hodnotný vztah je společným stromem obou bytostí. Monogamie není přirozené zřízení, ale civilizační fenomén, jehož cílem je kvalitnější množení a vývoj lidstva. K monogamii patří sebekultivace. Každý kultivovaný člověk by měl proto ochotně nést odpovědnost za sebe a za druhé, jinak by se mohl stát obětí svého ega. Považujeme-li mimopartnerský vztah za nouzové řešení, je sebekultivace řešením vyšší kvality. Není to žádné omezování, ale svobodná volba. Je to cesta k vyzrálé osobnosti.

Zpracoval S. Flanderka podle knihy P. Brzákové a Feng-yün Song "Hlas a dech".

Vytvořeno 5.5.2016 10:08:00 | přečteno 753x | S.Flanderka
 
load