Alternativní terapie

Každý den procházíte množstvím křižovatek, kdy si člověk vybírá svou další cestu. Většina jsou křižovatky podružné, někdy hlavní a obvykle to není těžké rozlišit. Vždycky je nezbytno se nějak rozhodnout a rozhodujete se v souladu s aktuálním mnohaprvkovým nastavením mysli. Rozhodujete se podle svých momentálních mentálních možností a schopností zprvu pudově nebo s pomocí feromonů, později s rozmyslem, na základě intuice i podle výběru ze známých a naučených řešení, podle zkušenosti a praxe, podle nálady, toku bioenergie a spokojenosti, někdy i podle rozkazu či nátlaku nebo čehosi, co chápete jako povinnost, ale někdy nevíte, proč jste se rozhodli jinak, než jste očekávali. Jakoby vás něco nedefinovatelného nutilo, vedlo a řídilo… Rozhodování tedy můžete rozdělit na pudové, vědomé a nevědomé a je druhý hlavní projev aktivity v životě, hned za automatickou tvorbou metabolitů a stolice. Ale i ta je produkována jen na základě výrazné převahy úspěchů v rozhodovacím procesu. A na stejné místo se dostanete při špatném řešení většiny z křižovatek, jak praví lidová poezie. První rozhodnutí je, že se rozhodnete, že se rozhodnete. A i to už může být dobře nebo špatně. Většinou trochu od obého. Někdy trochu víc dobře, někdy víc špatně. A když nejlépe, tak je člověk nabitý bioenergií, pohodový až šťastný, s chutí a plány do života. Když úplně špatně, tak je vybitý, vyzkratovaný, bez chuti k životu nebo až k smrti otrávený s názorem, že všechno snažení je stejně na spisovné nic (ovšem lidová poezie má věcně mnohem přesnější termín).

Pro správné nasměrování aktivit je nezbytné vlastnit soubor priorit, záměrů, plánů, nastavení, úkolů, přání, trestů a odměn, bolestí a radostí, tužeb a cílů. A často i všelijak převzatých a různě interpretovaných odpovědností, povinností a dalších okolností. V každém okamžiku se nějak rozhodujete a dáváte priority něčemu zdánlivě důležitému, o čemž jste přesvědčeni, že to je v danou chvíli nezbytné. Až mnohem později většinou zjistíte, že to bylo zcela jinak a že se v nastavení objevila programová chyba, kterou zadal falešný prorok, vůdce, vedoucí, zákonotvůrce a každý, kdo vás řídí či ovlivňuje. A tato vaše sice nechyba, leč obecná chyba, bude VÁM kladena za vinu lidmi či sebou samým a vám stavěn piedestal pranýře bez ohledu, na čí příkaz či jakou shodou okolností vám byla tato cesta vybrána. A budete se snažit vyrovnat se zátěží svých nejhorších rozhodnutí jejich odevzdáváním Bohu a času. Ale kde to zapomenout nelze, tam budete nabíjet zpětně svojí bioenergií v čase ty, kterým jste ublížili, a bude vám hmotně spoutaně a nedobře. V obecném nastavení života způsobí dotek fragmentu Pravdy mohutný bioenergotok a každé rozhodnutí s razítkem tohoto doteku je doprovázeno mnohonásobně vyšší intenzitou pohybu bioenergie od vás i k vám. A vy si uvědomíte systémovou odpovědnost za tvorbu Řádu a smyslu vašeho osobního žití, za který budete společně souzeni a utrpíte vy i hejno. Celek tím bude pozměněn.

Dotekem Pravdy dospějete k moudrosti a už vše, co budete kdy dělat nebo i si jen myslet, by mělo být v řádu Pravdy, mělo by vycházet ze smyslu života obecně a zároveň i vašeho vlastního, hledaného a alespoň mlhavě nalezeného a rozpoznaného v celku existence. Vše do doby doteku Pravdy lze zařadit jako dětské učení, hledání správné cesty a trénink. Zkusit všeho, ale držet se dobrého, jak praví nejznámější knížka. Potom je už směr naznačen a je obecná povinnost se ho držet. Za to všechny bioenergotoky s vámi související získají výrazně na významu i síle, která je úměrná mírou ztotožnění se s Pravdou, Bohem, Řádem, hejnem. Odchylky budou bioenergeticky pokutovány.

Dotek Pravdy je vlastně její objev ve vašem vnímání jakýmkoliv způsobem; poznání, pochopení a ztotožnění se s ní. Ona je Pravda totiž všude kolem nás, ale lidé mají bariéry ji vidět a poznat. K tomu se prostě musí dospět vývojem, učením a hledáním souvislostí. Někdy pomohou moudří, dáte-li jim tu možnost a nezaměníte-li je s falešnými proroky připoutávajícím vaši mysl na hmotu a bránícím vašemu vlastnímu vývoji doporučením jejich vlastních jakkoliv věrohodných představ o Pravdě. Pravda ale není sdělitelná, ta jenom je. Takže každý, kdo vás chce s Pravdou spojit, vás učí Ji pochopit, pocítit, rozpoznat a objevit v sobě. A bude to vaše osobní nesdělitelné poznání. Při jeho doteku většinou nejdříve projdete uvědoměním si toho, že se jedná o Pravdu, Řád ap., potom se ve vás obvykle probudí emoce, pocítíte údiv přecházející v pokoru, potom potěšení, že jste to právě vy, kdo si to uvědomil, a pýchu, že právě vy jste byli vybráni k tomu to pochopit a byla právě vám dána důvěra a svěřena odpovědnost z toho konkrétního doteku vyplývající. Potom přijmete podíl na nepohodlí až oběti, kterou každý dotek přináší, a s duchovní povzneseností pramenící z Pochopení ponesete břemeno, trest, povinnost, úkol či bolest jako podíl odpovědnosti k celku po tak dlouhou dobu, jak vyplyne z vaší proměny a kolik unesete. Potom se stanete zase téměř normálními, ale o něco moudřejšími lidmi do dalšího doteku Pravdy.

Předchozí evokuje otázku, kde se vlastně berou bariéry, které brání poznání Pravdy? Je to dáno tím, že naše přírodní konkurenční prostředí, ze kterého vývojem pocházíme, je postaveno na rovnováze ve vztahu oběť a predátor a bylo by tedy zcela nevhodné nechat si číst mozek kýmsi, o němž si myslíte, že by to jakkoliv mohl zneužít. Ve vývoji z primitivna k duchovnu si zachováváte informace o předchozích úspěšných řešeních životních situací a také je přednostně v běžném životě používáte. Využití zkušeností tak tvoří i vaši jedinečnou osobnost. Jako standardní životní výbava je knihovna řešených situací v mozku základní stabilitou člověka pro úspěšný život. Tuto ověřenou a relativně bezpečnou jistotu nerad opouští, protože každou novou změnu se musí doučit a nalézt v ní praxí novou stabilitu. To dá práci, takže k tomu člověk přistupuje vlastně jen z donucení na základě zjištění, že pro určité situace neumí nalézt vhodné vyzkoušené řešení. Tak hledá vhodnou víru, zkouší, učí se a postupně přechází na výhodnější řešení. Čím je člověk starší, tím je méně přizpůsobivý novým myšlenkám a ty ho lekají nutností přemýšlet a vyrovnávat se s problémem. Proto upřednostňuje jednoduchá šablonová řešení reklamně podbízená falešnými proroky i třeba na úkor svého zdraví. Proto tak lpí na naučených ceremoniálech, které jsou jakýmisi mnemotechnickými paměťovými pomůckami a součástí šablon myšlení a bohužel i jeho bariérami k poznání Pravdy. Raději bude věřit něčemu z jeho pohledu známému a jednoduchému, než by se stresoval neznámem nové stability. Pro člověka není nezbytný dotek Pravdy dříve než ve smrti, protože z hlediska života hejna je jen malou rybkou v cyklech reprodukce.

Když do nádoby plné kalu a bahna lijete čistý pramen, budete bahno jen ředit a máte-li již málo času a bahno věkem zhoustlé, nemusíte se čistoty v nádobě dožít. Protože není možné kaly úplně vylít a naplnit mysl čistým pramenem (Pravdou), je výhodnější začít čistit včas.

Pokračování v článku "Lidská hejna".

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku Břetislav Nový, dědek kořenář, www.dedekkorenar.cz

Obrázky v článku jsou použity se souhlasem autora Ondřeje Kočára, www.ondrejkocar.wz.cz, kontakt: +420 603 481294, kocar.ondrej@centrum.cz