Alternativní terapie

Potřeba člověka nalézt a rozvíjet sebe sama je velká a stále vzrůstá. Proto vznikají nové, nebo se stále zdokonalují stávající terapeutické metody, tréninkové programy, ale i různé církve a sekty založené na „vymývání“ mozků, manipulaci s lidmi a jejich vykořisťování. Společenská pravidla, která lidi svazují, jsou v nich většinou nahrazena pravidly jinými, většinou stojícími v protikladu ke starým, stejně je však ovládajícími a navíc často posílenými autoritou vůdce. Na tuto skutečnost většinou doplácejí mladí lidé, kteří jsou nespokojeni se svým dosavadním životním stylem a hledají nové cesty k seberealizaci. Nesmyslné nabídky různých sekt oslovují především lidi, kteří mají nedostatečné sebevědomí. Ti také často podléhají i další formě ovládání lidí - psychofarmakům, které sice člověka dokáží „zbavit“ nepříjemných duševních stavů, ale zároveň brání aktivnímu vypořádání se s životem i s jeho výkyvy. Takoví lidé chtějí proplouvat životem se snahou o harmonickou rovnováhu, kterou nic nenaruší (tzv. hroší kůže), hlavně ne negativní city. Ve společnosti existuje až panický strach z negativních citů. Ale ty jsou normální na situace, které mají stresový charakter. A naopak. Idealistický obraz nezranitelnosti, vyrovnanosti, uvolněnosti, který bývá mylně označován za duševní zdraví má v pozadí většinou tělesné symptomy, které jsou uváděny v Etikoterapii. Naše duše je místem dobra, ale i potlačovaného zla. Proto má řada lidí strach z psychologů a psychoterapeutů, protože ti mohou prohlédnout až do jejich vnitřku, odhalit skryté zlo a to vzbuzuje strach.

V podstatě má lidská duše tři vrstvy:

• Vrstvu fasády, společenskou,kterou člověk ukazuje světu. V této vrstvě se pohybuje velké množství lidí tzv. civilizovaného světa. Ti také mají strach z upřímnosti a pravdivosti lidí, kteří se dostali až k jádru duše. Nemohou s nimi totiž manipulovat a jednat podle pravidel obvyklých na úrovni fasády. Navíc mají strach z toho, že tito lidé vědí o jejich „fasádovosti“.
• Vrstvu střední, duševní, ve které se skrývají negativní emoce (nenávist, žárlivost, agrese, lakota, sadismus, perverze atd.), ale i tzv. verbální sadismus, který svědčí o tom, že člověk dosud tuto vrstvu nepřekonal. Je dobré vědět, čím a jak jsme ublížili našemu partnerovi, aby bylo možné se tomu příště vyhnout, abychom se s ním sblížili nebo rozešli. Při terapii, která je cestou k duševní svobodě, je člověk s touto vrstvou konfrontován a pacient je veden k tomu, aby se naučil pozorovat své pocity a duševní hnutí jak záporné, tak i kladné. Je to cesta, která je těžká a také není příjemná.
• Vrstva jádra obsahuje sociálnost a schopnost lásky - individualitu. Člověk, který dospěl do této vrstvy dává otevřeně najevo své pozitivní city (náklonnost, zájem, lásku, něhu) a dokáže také riskovat, že nebude přijímán společenskou vrstvou. Může být sám, aniž by se cítil osamělý, protože on je „sám sebou“, ale ne podle vnějších měřítek. Individualizace sebe sama však nemá nic společného s egocentrickou individualitou vydělující se jedinečností nebo distancující se, ale právě naopak. Vede k přiblížení k druhým lidem, kteří také dospěli k vrstvě jádra, protože naše vnitřní Já je u všech lidí stejné. V této vrstvě je síla k psychickému zdraví. Je však zakryta předchozími dvěmi vrstvami.
  

Abychom nalezli sebe sama, musíme se vzdát v první řadě všech druhů úniku. Ve své podstatě jsou dva jeho druhy, které se vzájemně nevylučují, ale naopak složitě doplňují a navíc se doplňují i s klasickými obrannými mechanizmy popsanými již dříve:

Únikové cesty vpřed

na první pohled vypadají odvážně a zdravě, ale vedou k:

• Agresi - „Neučiním jinému člověku to, co sám nechci, aby mi činil“
• Posedlosti prací -„Kdo zotročuje sám sebe, potlačuje také druhé“
• Sexualitě - „Sexualita slouží lásce, a ne naopak“
• Bezohlednému egoismu - „Egoismus rozděluje, individualita spojuje“
• Progresionismu - „Nehledat, ale nacházet“
• Utopismu - „Skutečné štěstí není v budoucnosti, ale v přítomnosti“
• Hédonismu - „Žít neznamená užívat, ale být“

Protože ke každé uvedené formě se lze obsáhle rozepisovat a někdy i opakovat dříve řečené, zvolili jsme k vyjádření jejich obsahu pouze motta, která je snad dostatečně charakterizují.

Únikové cesty zpět

ukazují mnohem výrazněji duševní obranné mechanizmy před strachem, než únikové cesty vpřed. Žádná obranná technika protistrachu však nesmí být posuzována izolovaně, protože teprve jejich kombinace zachytí psychickou skutečnost. Podobně jako u předchozího odstavce se lze obsáhle rozepisovat o jednotlivých formách, ale uvádíme pouze možnosti jak se jich zbavit:

• Přizpůsobení nahradit samostatností.
• Citové pancéřování nahradit projevením citů.
• Přebírání rolí nahradit sebenalezením.
• Charakterovou masku nahradit rozvíjením osobnosti.
• Obviňování nahradit odpouštěním.
• Nekrofilii nahradit biofilií.
• Stísněnost nahradit otevřeností.

Obrázky v článku jsou použity se souhlasem autora Ondřeje Kočára, www.ondrejkocar.wz.cz, kontakt: +420 603 481294, kocar.ondrej@centrum.cz