Alternativní terapie

3. Dohoda - Nevytvářejte si žádné domněnky

Máme sklon vytvářet si domněnky. S manželkou jsme se shodli, že si je, čas od času, oba vytváříme v různých situacích a že jejich největším problémem je, že někdy věříme, že jsou pravdivé a reagujeme potom nepřiměřeně. Prostě vidíme a slyšíme jen to, co chceme, nevnímáme věci tak, jak jsou, bereme je osobně a svými slovy vysíláme někdy i emocionální jed a porušujeme tak první dohodu. Vytváření domněnek ve vztazích vede často k nedorozumění s lidmi, které milujeme, protože si např. myslíme, že nás dobře znají, že vědí co si myslíme a tak nemusíme říkat co chceme, že náš partner chápe manželství stejně jako my, že vidí život stejně jako my, že ostatní myslí stejně jako my, posuzují vše stejně jako my atd. Dochází potom ke konfliktům, které, ve své podstatě, jsou často zbytečné, protože se obáváme požádat "protivníka" o vysvětlení našeho "problému", nemáme odvahu klást mu otázky, třeba i nepříjemné, ale vysvětlujícící a určitě je lepší je klást, než si vytvářet domněnky. Pokud nerozumíme, zeptejme se! Jakmile uslyšíme odpověď, nebudeme nuceni si dále vytvářet domněnky, protože budeme znát pravdu třeba pro nás i nepříjemnou, ale každý má právo odpovědět, ano nebo ne, my však vždy máme právo zeptat se. S jasnou, oboustrannou komunikací se všechny naše vztahy změní a to nejen s partnerem, ale i s ostatními lidmi. V tomto směru jsme s manželkou měli naprostou shodu a právě vzájemná komunikace byla silným článkem našeho vztahu a neexistovaly neřešené domněnky, pokud se objevily.

4. Dohoda - Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete

První tři dohody budou fungovat jen tehdy, budeme-li dělat vše jak nejlépe dovedeme, za všech okolností našeho života. Ale mějme na mysli, že naše nejlepší konání nebude v každém okamžiku stejné. Někdy bude mít vysokou kvalitu, jindy to tak dobré nebude. Neočekávejme, že budeme vždy schopni nehřešit slovem, neočekávejme, že nebudeme nikdy brát nic osobně, neočekávejme, že si již nikdy nevytvoříme nějakou domněnku, určitě však můžeme dělat vždy vše jak nejlépe dovedeme v daném okamžiku. Porušíte-li nějakou dohodu začněte znovu druhý den a opět další den. Zpočátku je to těžké, ale den ode dne to je snazší, až nakonec zjistíte, že některou z dohod již berete jako samozřejmost a soustředíte se na další. Musíte však mít silnou vůli k jejímu dodržování a stále ji opakovat. Špička našeho výkonu kolísá podle naší nálady, podle míry naší únavy, když jsme nemocní ...takže když se přepínáme, oslabujeme své tělo a jdeme sami proti sobě, pokud budeme dělat méně, budeme zbytečně frustrovaní z našich nenaplněných tužeb. Dělejme proto vše jak nejlépe dovedeme: ne více a ne méně než tak, jak to momentálně jde, prostě udělat pro věc maximum toho, co udělat mohu v daném okamžiku. Konat vše co nejlépe  znamená být aktivní, ale ne proto, že čekáme odměnu, ale proto, že to tak máme rádi, že máme potěšení ze všeho co podnikneme, že děláme něco, co chceme dělat, nikoli proto, že to musíme dělat. 

Zničení starých dohod

To, co nás činí šťastnými jsou činy. Jedním z nejtěžších, alespoň pro mně, bylo a dosud ještě je, nezabývat se minulostí, starými křivdami, ubližujícími netaktnostmi hraničícími až s hloupostí i blízkých lidí.... , žít v přítomném okamžiku i když život mě vzal to nejdražší i nejradostnější co jsem měl. Prostě nechat to být, neživit v sobě dlouhodobě ztrátu někoho ani materiálního něčeho, začít si uvědomovat všechny omezující, na strachu založené názory, které nám působí utrpení. Jsem živý, nepotřebuji si již něco dokazovat, vyřešil jsem si především problémy, které nás dlouhodobě zatěžovaly, řekl jsem si "Už toho bylo dost" a osvobodil jsem se od nich i za cenu rozchodu s některými lidmi, nově naprogramoval svou mysl, zrušil staré dohody a nahradil je novými, které mě učinily volnějším. Říkám "ne" , když se mi chce říci ne a "ano", když se mě chce říci ano. Jsem sám sebou, takový, jak jsem vždy býval, sám se rozhoduji co je "správné" nebo "špatné" bez ohledu na to kam jde "dav", ale nemusím se nyní bát, že někdo si kvůli mně bude hojit své komplexy na mé partnerce, která se tím trápila. Nepotřebuji, aby mě druzí přijímali za každou cenu, nepotřebuji uctívat sošky svatých ani současné živé "modly". Snažím se používat vlastní mysl a vlastní mozek, ale nejsem negativní jak mě někdy označovali lidé, s kterými jsem se rozešel. Mám prostě kritické myšlení, nenechám se sebou manipulovat a snažím se o svou osobní svobodu v rámci společenských možností.

Čtyři dohody nám pomáhají změnit sami sebe, pomáhají nám v boji se sebou samým, se svým ochočením, které nám bylo vloženo do mysli  rodiči, školou, společností, náboženstvím, politikou...Mysl se v procesu ochočování natolik poraní a naplní jedem z negativních emocí - nenávist, zlost, závist, smutek, závist, zrada, pokrytectví..., že každý pokládá zraněnou mysl za normální. Ale to normální není! Jedinou cestou k léčbě je odpuštění. Musíme odpustit těm, o kterých se domníváme, že nám ublížili, ale nikoli proto, že by si odpuštění zasluhovali, ale proto, že se máme natolik rádi, že nadále nechceme platit za nespravedlnost. To je počátek svobodného člověka. Že jsme někomu odpustili, to poznáme podle toho, že toho člověka uvidíme, uslyšíme jeho jméno, ale nepocítíme vůči němu žádnou emocionální reakci. Když se někdo dotkne naší dříve "bolavé rány" a ono už to nebolí, pak víme, že jsme doopravdy odpustili. 

Posledním způsobem, jak dosáhnout osobní svobody je i příprava na iniciaci smrti, na přijmutí smrti jako učitele. Začneme si uvědomovat, zvláště po osobním prožitku, že bychom mohli v kterýkoli okamžik zemřít a anděl smrti nás může naučit žít každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života. S uzdravenou myslí a s osobní svobodou v duši, vážit si všech radostných chvil v životě, maličkostí, které dříve člověk bral jako samozřejmost, že slunce každý den svítí, že žijeme v relativním klidu zbraní, že jsme zdraví, pohybliví, že máme kolem sebe lidi, kterých si vážíme, protože jsou lidští, že něco umí, že je nám s nimi dobře....a odpoutat se od lidí, tzv. černonitkařů, kteří jsou zlí, hloupí, pokrytečtí, pomlouvační, tajně škodící ostatním...Jde to, ale musíme sami chtít! A to nás čtyři dohody učí.

Osobní svoboda nás učí změnit svůj život takovým způsobem, jaký doopravdy chceme v rámci svých možností, žít svůj sen.Víme co chceme, co nechceme a kdy to chceme. Nebojíme se požádat o to, co potřebujeme, říci ano nebo ne na cokoliv nebo komukoliv, neřídíme své chování tím, co by si ostatní o nás pomysleli, necítíme již odpovědnost za názory druhých, necítíme potřebu někoho kontrolovat a ani nikdo nekontroluje nás. Žijeme bez toho, aniž bychom soudili druhé, dokážeme druhým odpouštět a zdržíme se veškerých soudů, necítíme potřebu mít pravdu ani jinému dokazovat, že se mýlí, neobáváme se, že budeme odmítáni a necítíme potřebu být přijímáni, máme se rádi takoví, jací jsme. Budeme vědět, že pravda je nebe na zemi.

"Stvořiteli vesmíru vyčisti nám srdce od všeho emocionálního jedu, který je v nás, osvoboď naši mysl od všech soudů, abychom žili v dokonalém míru a dokonalé lásce". Don Miquel Ruiz

Zpracoval S. Flanderka podle knihy Čtyři dohody - Knihy moudrosti starých Toltéků od Dona Miquela Ruize