Alternativní terapie

Již více jak 30 let se stále častěji na celém světě lidé scházejí, aby společně meditovali. Souvisí to se spoustou dalších jevů, jichž jsme, vědomě, či nevědomě, svědky a účastníky. Vzpomeňme na Harmonic Convergence v roce 1986, nebo na pravidelné meditace vždy koncem roku, nebo o slunovratových dnech na posvátných místech především severní a jižní Ameriky. U nás jsme společně meditovali u příležitosti různých astrologických jevů nebo na posvátných místech. Naše babičky společně meditovávaly vždy ráno v kostele na mši. Ale i takový přímý přenos zahájení her Olympiády je vždy dokonalou skupinovou, v tomto případě planetární meditací. Kdyby to nefungovalo, lidé by to nedělali.

Co a proč tedy při skupinové meditaci funguje?

Meditace je prastarý způsob, jak sladit mysl a tělo. Duši a rozum. V naší době pak především způsob, jak zklidnit a zharmonizovat rozbouřenou hladinu mysli. Existují desítky vědeckých studií, které potvrzují, že meditace funguje. Její účinky jsou blahodárné jak na tělo (harmonizace mozkových hemisfér, posílení imunitního systému, produkce endorfinů aj.), tak především na způsob, jakým pracuje náš mozek. Ukazuje se, že náš „evropský“ způsob soustředění a stylu duševní práce (člověk se jako Rodinova socha Myslitele zamračeně soustřeďuje na jeden námět či problém) je neefektivní a přestává stačit. Dálněvýchodní způsob koncentrace v jakémsi rozostření pozornosti a zklidnění dechu, těla a mysli totiž, jak dokazují měření, zapojuje a využívá větší část mozkové kapacity. Jakmile člověk zvládne klasické formy meditace, může „meditovat“, a také to mnohdy dělá, i při chůzi, škrábání brambor, pletení, zpěvu, dokonce ve snu atd.

Proč je skupinová meditace efektivnější?

Zkusme se na to podívat z několika úhlů. Příroda má vždy tendenci ušetřit energii. Funguje v kvantech, ve vlnách či vlnách vln. Pokud umístíte do místnosti dvacatery kyvadlové hodiny, jejichž kyvadla se budou kývat každé v jiném rytmu, za den či dva se všechna kyvadla synchronizují a budou kývat společně. Nebo jinak, pokud bych měl v ruce ladičku a ťukl na ni, stejné ladičky ve vašich rukou, ať by vás bylo sebevíc, by se samy od sebe, rezonancí, rozezněly.
Každý živý tvor, zvláště člověk, a zvláště jeho mozek, je gigantický vysílač a přijímač různých energií. Když si zlomíte ruku a máte ji dva měsíce v sádře, svaly zakrní a vy pak musíte chodit posilovat na rehabilitační oddělení. Sestřička vám ukáže, jak máte rukou hýbat, a pak většinou odejde. Kdyby ale zůstala, a svou zdravou rukou cvičila půl metru od vaší zesláblé, proces návratu k původnímu optimálnímu stavu by se neuvěřitelně zrychlil. Bioinformace o elektrické a jiné aktivitě pohybu svalů v její zdravé paži by rezonančně posílily stejně „laděné“ svaly a tedy proces hojení ve svalech ruky oslabené (tomuto jevu se říká myotransfer).
Při cvičení jógy (a spoustě dalších činností, vyžadujících přesnou koordinaci či zvýšenou dovednost) je vždy lepší, když cvičíte s někým, kdo to umí lépe než vy. Vaše tělo se díky rezonanci podvědomě a proto snadněji naučí přesné pozice. Při sborovém zpěvu (uvolňování hlasivek zpěvem je jedním z nejléčivějších a nejvíce uklidňujících cvičení) se hlasivky (a následně mysli) jednotlivých zpěváků a zpěvaček velmi rychle navzájem zklidní a zharmonizují. Totéž se děje při skupinové meditaci. Zklidnění jedné mysli rezonančně pomůže zklidnění myslí dalších. Úspěch jednoho je úspěchem všech. Vyladění jedné mysli má za následek postupné vyladění celé skupiny.

Prý využíváme svůj mozek jen z několika procent. Věda zatím zkoumá jen povrch ledovce a netuší, co je to vědomí. Přitom šamané všech kultur a věků věděli, jak využívat kolektivního nevědomí. Zatímco hejno ryb nebo ptáků dokáže provádět neuvěřitelně rychlé obraty a přemety a nikdy se jednotlivci v hejnu nesrazí, člověk v davu naráží. Jaksi ztratil schopnost být vyladěn na celek. Obrazně řečeno, hladina jeho mysli je poseta tisíci různě se tříštících vln a vlnek. Uniká mu smysl toho všeho. Ztrácí vnitřní pocit jistoty, klidu a míru. Pokud se ale dokáže zklidnit, třeba meditací, nemusí se zabývat ději, emocemi a jevy na povrchu (hladiny své mysli), a zaslechne, pocítí, uvidí i to, co se děje pod povrchem mysli. Zjistí, že dokáže soucítit s množstvím dalších lidí, ale také s přírodou kolem sebe. Zjistí, že jeho individuální frekvence je součástí frekvence celého národa a lidstva. Začne získávat informace jako by náhodou, shora, z jiných než obvyklých zdrojů. Napojí se na to, čemu Jung říkal kolektivní nevědomí, o čem hovoří Rupert Sheldrake ve svých teoriích o morfických rezonancích, a co se někdy nazývá akáša (dnes bychom řekli gigantická databáze všech informací o všech lidech co kdy žili, do které každý z nás každým svým činem a myšlenkou dodává další a další informace).

Při skupinové meditaci, stejně jako při rituálech (a sezónních festivalech či poutích, kdy se lidé ladí písněmi a tancem), je důležité také místo a čas, kde a kdy se meditace odehrává. To, že se meditace koná pravidelně na stejném místě, a pokud možno ve stejném čase, usnadňuje vyladění a napojení na kolektivní, místní či vesmírné rytmy a vibrace. Každá meditace pak, naopak, dodává místu informace jak o procesu harmonizace, tak o konečném stavu harmonie lidských myslí, sjednocených nějakou vírou, ideou či metodou. Každá další meditace na tomtéž místě a v tomtéž čase je pak snazší, rychlejší a efektivnější.

Jak dole, tak nahoře. Každý neuron v lidském mozku nepřetržitě vysílá elektrické vzruchy. Ne nahodile, ale v určitých rytmech. Skupiny neuronů mají tendenci se v těchto rytmech sjednotit. Jednotlivé části jinak velmi odlišně pracujících vrstev mozku se za určitých okolností také dokáží vyladit s synchronizovat. Víme, že malé děti vnímají synesteticky, tedy více smysly najednou. Víme, že někteří malíři slyší svoje barvy, někteří hudebníci vidí své melodie. Centra zraku i sluchu, přestože jsou umístěny v docela jiných částech mozku, se rezonančně vyladí na společnou frekvenci.
Vyladí-li se pak mysl (silnou emocí, silným citem, nebo meditací a jinými moderními postupy) tak, že převládne jedna frekvence, člověk zažívá extatické stavy propojenosti se všemi bytostmi a vesmírem. Zjednodušeně řečeno, již ne tisíce roztříštěných a osamocených vlnek, ale jedna velká vlna (skupiny, národa, humanity), jejíž součástí jsou statisíce synchronizovaných malých vlnek. A kdo to umí, tuší, zjistí a ví, že i tyto velké vlny jsou součástí vln ještě gigantičtějších, vesmírných.

Takto se lidé odjakživa „ladí“ a „synchronizují“ pomocí rituálů, koncertů, rytmů, písniček. V minulosti probíhal život většinou poklidným, cirkulárním tempem, a tak se lidí potřebovali harmonizovat, vyladit, spíše rychlými rytmy a písněmi. Dnes žijeme stále rychleji, a tak se potřebujeme harmonizovat, vyladit, spíše meditací.

Interference je známý fyzikální jev. Když se setkají dvě podobné (např. zvukové či energetické) vlny, nesečtou se do stejné, jen silnější, vlny, ale vznikne úplně jiná, nová vlna. Na tomto principu fungují hudební syntezátory - na základě interferenčního smíchání vlny nosné a modulační vznikne zvuk, jaký si přejeme. Takto také platí, že setkají-li se jeden člověk a druhý člověk, vytvoří něco, co přesáhne prostý součet možností. Tomuto jevu se říká synergie (výsledek je větší než součet všech částí). Jedna plus jedna je více než dvě. To platí o dvou zamilovaných, ale i spolupracovnících. Platí to však především o skupinové meditaci. Jedna meditací zharmonizovaná mysl je nádhera, dvě či víc skupinovou meditací vyladěných myslí je zázrak s menší námahou a rychlejším průběhem.

Teorie chaosu (a Bellův teorém a jiné objevy současné vědy) potvrzuje, že vše je spojeno a souvisí se vším. Většinou se uvádí „negativní“ meteorologický příklad: „Když mávne motýl křídly na Havaji, za týden je z toho na Filipínách tropická bouře.“ Zkusme se na to ale podívat pozitivně: když v nějakém chaotickém procesu začne fungovat ostrůvek harmonie (a může to být oddíl jógy, parta přátel co společně meditují, či prodejna zdravé výživy na malém městě), za nějakou dobu se celý systém zharmonizuje a přeskupí na vyšší úroveň. Člověk může meditací zharmonizovat a uklidnit rozbouřenou hladinu své mysli, skupina lidí může skupinovou meditací uklidnit rozbouřenou „skupinovou mysl“.
Právě proto, že každý z nás je v jistém smyslu každým činem zodpovědný za stav společnosti a světa, jakákoliv harmonie pak pomáhá harmonizovat a spouštět dlouhodobé harmonizační procesy. Ukazuje se, že staří moudří měli pravdu: člověk vytváří svůj svět a skutečnost. Tím, jak o ní myslí. Ukazuje se, že Buddha měl pravdu: člověk je vrozeně dokonalý. Dobrý. Podvědomí totiž neumí lhát. Vždy ví, jaké je v tu chvíli to nejlepší řešení. A stejně tak, jako se jedinec může individuální meditací a pobytem na pozitivním posvátném místě napojit na vrozenou moudrost (a zdroje štěstí) v sobě samém, skupinová meditace, umocněna např. vědomím meditujících o tom, že ve stejnou dobu meditují statisíce lidí na celém světě, spouští harmonizační procesy jedince časově a prostorově daleko přesahující.

Co uděláte, když jdete z kuchyně do spíže a cestou zapomenete, pro co jste to vlastně šli? Vrátíte se na původní místo. Tam si většinou vzpomenete. Proč asi? Co když tam „visí“ ve vzduchu ještě teplý otisk vaší původní myšlenky a vy se na ni prostě znovu naladíte? Co se stane, když přijdete na místo, kde se celá staletí v určitý den v roce scházely a modlily či meditovaly celé generace lidí před vámi? Téměř okamžitě se (pokud se neuzavřete myšlenkou „Na mně to stejně nefunguje“) vyladíte a zharmonizujete. Bude vám dobře. Ve zdech kostelů, katedrál, v kameni a půdě posvátných míst (ale také v plátnech těch nejslavnějších obrazů, v melodiích těch nejoblíbenějších písniček a skladeb) jsou vtisknuty vibrace klidných myslí našich předků. Proto jsou tak úspěšné a užívané: je snadné se pomocí nich také vyladit.
(A opačně: co se stane, když se vrátíte do bytu, ve kterém jste se často hádali? Ať jste na tom sebelépe, dříve či později se znovu začnete hádat. Stěny jsou nasáklé vibracemi, na které je snadné se naladit. Není divu, že společnost je, jaká je, když preferuje atmosféru konfliktů, kritiky, agrese. Není vidu, že parlament nefunguje, a poslanci se nemohou na ničem dohodnout, když se neustále jen hádají. A bude hůř. Zcela jistě by jim však pomohla např. kolektivní meditace.)

Psychologové a sociologové se shodují, že člověk má vlastně jen několik základních potřeba. Jednou z těch nejdůležitějších je potřeba „být součástí něčeho většího“. Společná víra, práce a především společná meditace je nejrychlejší a nejsnazší možností, jak tuto potřebu naplnit. Každá meditace, a zvláště každá skupinová meditace, je návratem domů, k původní čistotě, radosti a harmonii člověka. Spouští pozitivních změn jedince i společnosti. Není jen cestou k individuálnímu i společenskému klidu a míru. Skupinová meditace již přímo je klidem a mírem.
A co je nejdůležitější: skupinová meditace je vždy na pozitivní téma. Pomáhá, skupinově a velmi efektivně, nejen globálně, ale velmi účinně zpětnovazebně ladí i jednotlivce na pozitivní vlnu. Čím vyladěnější jednotlivec, tím vyladěnější skupina, a čím vyladěnější skupina, tím snadněji a hlubinněji vyladí jednotlivce a tím víc pak jednotlivec přispěje skupině a čím hlubinněji vyladěná skupina, tím...

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku Vlastimil Marek