Meditace je nejednoznačný pojem, protože v hovorové řeči ji chápeme jako promýšlení určitého problému, kdežto jejím terapeutickým úkolem je ovlivňování a řízení mysli. Podle materiálů organizace Friends of the Healing Research Trust má meditace orientovat mysl tak, aby se "člověk osvobodil od myšlenek, které ho rozptylují a pocitů s nimi spojených, protože ty spotřebovávají energii a způsobují stres a problémy".
V Indii a v mnohých částech Asie se meditace provozovala již v dávné historii. Na Východě vyústily meditační praktiky v jógu a staly se hlavním rysem jogínského způsobu života. Na Západě bylo vyústění jiné - v modlitbu, i když ta postupně přestávala být způsobem oproštění jedince od vlastního vědomí a stala se místo toho způsobem komunikace s Bohem, Ježíšem nebo Pannou Marií.
V současné době existuje mnoho škol zabývajících se výcvikem myšlení, někdy se zcela protichůdnými názory jak na cíl meditace, tak i na způsoby jeho dosažení. Většina z nich má tendenci věřit, že existuje jediný správný způsob meditace pro každého, a že to je náhodou právě ten, který používá ona. Ale je evidentně nerozumné doporučovat stejný program meditace dvěma lidem, lišícím se podstatně v intelektuálních, emocionálních i senzorických systémech i v jejich vzájemných vztazích.
Meditace se používá při různých druzích léčení a doporučuje se pacientům jako doplněk např. osteopatie nebo akupunktury i různých typů psychologické léčby. V terapeutickém smyslu spočívá hodnota meditace v její schopnosti pomáhat řešit stres. Relaxací mysli se uklidní také tělo a obnoví se vnitřní rovnováha organismu. Je důležité se při meditaci vzdát touhy po výsledku. Paradoxně platí, že čím méně se budete snažit, tím kvalitnější meditaci dosáhnete.