Rogersovská terapie je založena na jiném postupu nežli je klasická psychoanalýza Freuda, která se snažila zachovávat přísně vědecký odstup, aby terapeut mohl pacienta vést. Klasické otázky "jak osobu léčit, uzdravit nebo měnit" jsou nahrazeny otázkami "jak naučit člověka vztahům, které může využít ke svému osobnímu růstu". Pacient intuitivně ví, co s ním není v pořádku a může tak nalézt řešení, pokud s terapeutem spolupracuje nikoli intelektuálně, ale intuitivně. Rogers prohlásil: "Dostat se do světa jiného člověka, cítit a prožívat, jako byste v tomto světě byli, je velice vzácný, ale o to mocnější prostředek". Rogersovská terapie nepoužívá pevně stanovené techniky a postupy, ale kliet i terapeut musí dodržovat určité podmínky, aby byla účinná. Klient musí akceptovat sám sebe i se všemi nedostatky a důvěřovat své vlastní zkušenosti, terapeut musí být ke klientovi otevřený, projevovat vnitřní hluboké porozumění, vcítění a poskytovat dostatek "nepodmíněného pozitivního odměňování".