Alternativní terapie

Kdo byl V.E.Frankl?

Zakladatel logoterapie a existenciální analýzy třetí vídeňské psychoterapeutické školy, byl profesorem neurologie a psychiatrie na Vídeňské univerzitě. Po 25 let vedl Vídeňskou neurologickou polikliniku a získal profesůru na Harvardské univerzitě na United States International University a na univerzitách v Dallasu a Pittsburghu. Od založení Rakouské lékařské společnosti byl jejím presidentem. Přednáškové cesty jej zavedly do Ameriky, Austrálie, Asie a  Afriky. Franklovy knihy byly přeloženy do 32 jazyků.

V.E.Frankl se narodil v židovské rodině v roce 1905 a již jako student projevoval zájem o psychologii a již jako mladý gymnazista si dopisoval, mimo jiné, se Sigmundem Freudem a dalšími uznávanými psychology. V rtémže roceoce 1926 v přednášce na Mezinárodním kongresu individuální psychologie v Düsseldorfu poprve před akademickou veřejností použil pojem "logoterapie" jakožto psychoterapie, která kromě odhalení a léčení psychických konfliktů a zátěží, oslovuje i duchovní dimenzi člověka. V témže roce, podle vzoru poraden pro unavené životem a Vídni a v Berlíně, upozornil v v řadě publikací na nutnost poradenských služeb pro maldistvé a nakonec poradnu založil sám a od roku 1928 organizoval poradny v dalších městech, kde se do bezplatné psychologické péče přijímala mládež v duševní nouzi, která se projevovala zvýšeným počtem sebevražd v době vysvědčení. Od roku 1930 poradenství došlo k výraznému úbytku sebevražd mezi žáky a v dalším roce nabyl zaznamenán ani jediný případ sebevraždy žáka v době vysvědčení.

Po obsazení Rakouska národními socialisty v roce 1938 směl Frankl jen omezeně pracovat jako lékař, nesměl léčit všechny nemocné a směl se věnovat pouze židovským pacientům. V té době  ve  Vídni panovala bída, beznaděj a strach a v těchto životních podmínkách a částečně kvůli hrozícím deportacím, spáchala řada vídeňských židů sebevraždu. Frankl se jajko lékař cítil zavázán Hippokratovou přísahou zachovávat život a pomáhat, léčit a zachraňovat, dokud to půjde. Vyvinul vlastní invazivní techniku s jejíž pomocí se pokoušel zachránit i pacienty po nejtěžších otravách prášky na spaní. Postupně si Frankl uvědomil "s čím se ze dne na den musí smířit, že bude i s rodiči deportován". Postupně byl internován v táborech Terezín, Osvětim, Kaufering a Türkheim. Jeho rodina, bratr a jeho žena koncentrační tábory nepřežili. Po osvobození, v roce 1945, rekonstruoval svůj původní rukopi "Lékařská péče o duši", který mu byl zabaven v Osvětimi a jeho kniha "A přesto říci životu ano - Psycholog prožívá koncentrační tábor" vyšla ve 150vydáních a prodalo se zhruba deset milionů výtisků. Franklovo poselství - jehi nepodmíněná vára v důstojnost člověka a smysl tolik křehkého bytí a jeho apel na svobodu a zodpovědnost každého jednotlivce v každé situaci - to vše oslovovalo a dodnes oslovuje a působní o to věrohodněji, že Frankl toto poselství nepředával jen v detailně rozpracovaných a klinicky použitelných psychologických modelech, nýbrž je i očividně sám žil.

Co je logoterapie?

Logoterapii nám snad nejlépe přiblíží tato Franklova věta: „O otázce, 'Jaký má život smysl?,' se domnívám, že je špatně položena a že správně zní: 'Jaký smysl chci dát svému životu?'“

"Člověk je bytost hledající smysl". Platón

Smyslem nyzýváme to, skrze co je nám něco srozumitelné a přijatelné, co nám stojí za námahu. Za smysl života máme celkové zaměření, dlouhodobé zaměření, je to tedy dlouhodobý cíl, ale neexistuje jeden jediný smysl pro celý lidský život. Pro každé období života je nějaký smysl. Smysl v životě může člověk podle Frankla najít:

V každé této události lze totiž nalézat a uskutečňovat určité hodnoty, které přinášejí uspokojení a smysl. Frankl je označuje jako:

1. tvůrčí (hodnota tvořit)
2. zážitkové (hodnota něco prožít)
3. postojové (když není možné „užívat si života" ani přinášet tvůrčí invenci, lze ještě přistupovat k situaci „správným" postojem)

Základní myšlenkou logoterapie je, že pokud není touha po smyslu naplněna, vede to od frustrace až k existenciálnímu vakuu. Člověk začíná pochybovat o smyslu své existence, o smyslu života vůbec. Tomuto fenoménu je blízká tzv. nedělní neuróza - během volna zasahuje pocit existenciální prázdnoty plnou silou, není tlumen rutinní prací v zaměstnání. Pokud se tato frustrace dále rozvíjí, může to vést až k depresi, neuróze nebo dokonce sebevraždě. Logoterapie pak pomáhá pacientovi najít východisko z jeho existenciální frustrace. Využívá k tomu průzkumu a podpory osobního hodnotového žebříčku pacienta. Za základní atributy lidského života považuje svobodu a odpovědnost vůči svědomí.

Frankl přenesl do psychologické a lékařské praxe otázky, které byly do té doby rozpracovávány především na poli filosofie a teologie, např. otázku utrpení z nesmyslnosti existence, otázku odpovědnosti, svobody člověka apod. Franklovo chápání člověka a světa vychází z klasické západní filosofické tradice (Platón, Aristotelés), z filosofie existence a fenomenologie (zejména M. Scheler, K. Jaspers, E. Husserl, M. Heidegger, M. Buber). Významně jej také ovlivnilo setkávání s lidmi v mezních životních situacích, nejprve s pacienty, později se spoluvězni v nacistických koncentračních táborech. Teoretickým základem logoterapie, někdy Franklem označovaným jako existenciální analýza, je „optimistická“ antropologie. Frankova antropologie spočívá na dvou pilířích: