Encounter terapie vznikla ze skupinové terapie a jejím cílem je dát možnost klientům vyjádřit všechny pocity a myšlenky, které je tíží a 
přitom vědět, že ve skupině najdou tolerantní a citlivé posluchače, kteří je nebudou zesměšňovat ani cenzurovat. Je založena na předpokladu, že "žijeme ve společnosti, která nás odcizuje od našeho těla a pocitů". Jedna z vlastností encounteru spočívá v tom, "že může pomoci uvědomit si sílu svých vlastních pocitů a odkrýt i takové pocity, které pokládáme za velice obtížně vyjádřitelné". Uvolnění energie samo o sobě pak plní psychoterapeutickou roli. V encounteru "na sebe dva lidé křičí a vyjadřují svůj hněv a nenávist, a přesto chápou, že nechtějí nad druhým vyhrát, ale potřebují svůj hněv a pocity nenávisti dát najevo, aby jim porozuměli a posunuli se o kus dál...". Záporem encounterová terapie je, že často neplnila svůj účel a stala se formou citového nátlaku. Terapeuti totiž někdy směřovali členy skupiny k tomu, aby se vzájemně fyzicky i slovně ponižovali a terapeutický cíl tak poklesl na pouhé projevy a vyvolávání sadismu.
" Nerozčiluj se, když máš pravdu, ani když má pravdu žena. Hádka bývá účelná jen v pochybných případech, kdy potřebuješ záležitost zatemnit". J. Rostand
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková
