Alternativní terapie

Focusing je technika psychohygieny a psychoterapie vycházející z uvědomování si tělesného ohniska prožívání a vedoucí k porozumění jeho prožívaného významu a změně prožívání na základě prožívaného posunu. Duchovním předkem focusingu byl americký psychoterapeut Carl Rogers, který založil jeden z nejvýznamnějších psychoterapeutických směrů, tzv. psychoterapii zaměřenou na klienta. Rogers zdůrazňoval, že hlubší změna prožívání nenastává, když s nežádoucími pocity bojujeme vůlí. Naopak - možnost změny prožívání se otevře teprve tehdy, když se se svými obtižnými pocity sjednotíme. Toto hledisko sdílel i Rogersův žák, psychoterapeut, filozof a výzkumník Eugene Gendlin. V šedesátých letech vedl rozsáhlý výzkum účinků psychoterapie. Výzkumný tým si kladl otázku, jak to, že psychoterapie pomáhá jen v menšim počtu případů. Analýza záznamů tisiců psychoterapeutických sezení vedla k závěru, že klienti kteří později měli z terapie zásadni prospěch, dovedli už na počátku vnímat, jak nesou své problémy ve svém těle a hledat pro tyto vágní pocity co možná přesný výraz. Gendlin pak vypracoval metodu, jak se lidé mohou této dovednosti naučit - focusing. Uvědomil si, že je užitečná nejen při psychoterapii, ale též jako způsob, jak přistupovat ke všem životním tématům - malým či velkým, přijemným či nepříjemným. Metodu popsal v knize Focusing (1978). Gendlin měl a má mnoho řáků. K prvním z nich patřili Edwin McMahon a Pster Campbell, kněží a psychologové, kteři nacházejí ve focusing duchovní rozměr. Otevřenost a důvěra, s jakou člověk přistupuje k vlastnímu vnitřnímu životu, se později promítá i do vztahů k druhým lidem. Člověk neni uzavřený sám do sebe, unese i bolest, aniž by ztratil důvěru v dobrou podstatu světa.

"Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužit a prospívati je vlastnost povah vznešených." J.A.Komenský