Díky nesmírnému vědeckotechnickému pokroku ve 20.století se život lidí v mnohém změnil. Využíváme všech jeho možností, které nám zpříjemňují a zjednodušují život, počínaje elektřinou, přes rozhlas a televizi, až k letadlům a kosmickým raketám. Jsou však lidé dnes spokojenější, šťastnější a lepší než lidé v minulých dobách? Stejně jako dřív prožívají stejné radosti, bolesti, strach a obavy, nenávist, odcizení a osamocenost a hledají stejné odpovědi na stejné základní otázky jako lidé dřív. I dnes však potřebujeme vědět, jestli se život na naší zemi objevil náhodou nebo ho někdo stvořil, jestli někdo tento složitý svět řídí ke smysluplnému cíli.
V přírodě existují tisíce důkazů, které potvrzují skutečnost, že náš vesmír, náš svět a lidstvo jako takové, stvořila mocná, inteligentní „bytost“, která má úžasný smysl pro krásu, funkčnost a radost. Lidé si proto po celé generace vytvářeli různé „bohy“ podle vlastních představ, s lidskými vlastnostmi, které zbožňovali a uctívali. Dodnes i v našem nitru zůstala „zakódována“ touha něco, nebo někoho zbožňovat, uctívat. Od materiálních potřeb, přes různé ideologie až po touhu po vyšší moci. Lidé tuto vyšší moc - Boha, Vesmír, Kosmickou inteligenci, Jednotu… - hledali zvláště v dobách nemocí, utrpení a beznaděje. V okamžicích, kdy měli zemřít, kdy si uvědomovali pomíjejícnost života a touhu po životě. Významní badatelé přírody, geniální mužové kterým se podařilo poodhrnout roušku tajemství z jejích mnohých záhad, za svým výzkumem „spatřili“ projevy a stopy „Tvůrce“ vesmíru. Za všechny alespoň dva citáty:
Před vtělením duše do člověka, tzn. před jejím oddělením od vyšší moci a příchodem na zem, slouží děloha jako „přemostění“ mezi touto vyšší mocí a reálným světem a duše jakoby ochutnávala, zda podmínky pro vstup jsou dobré (zjišťuje, jestli ji čeká dostatek lásky, něhy ....). Její snahou je, aby měla stejné podmínky jako dříve, tzn. u vyšší moci. Lidský zárodek tak žije mezi dvěma oblastmi:
Přijmutí hmotného těla je pravděpodobně součástí plánu vyšší moci (tzv. genetického plánu), který nás postupně vede ke kvalitám tohoto světa, je ve formě genů naprogramován jednak na přežití fyzické osoby jako jedince, jednak na přežití člověka jako druhu, tzn. formou potomků - dětí a má několik částí:
V dalších článcích se budeme zabývat polaritou.
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková