„Světlo a tma stojí proti sobě. Avšak jedno závisí na druhém jako závisí krok pravé nohy na kroku levé“.
Podle encyklopedického slovníku vyjadřuje polarita „druh rozporu, vzájemný poměr krajních pólů nějaké jednoty. Oboustranné vylučování krajností předpokládá jejich vzájemnou spjatost“. Pokud se zamyslíme nad tímto principem, zjistíme že polaritu můžeme vidět prakticky ve všem a za vším, že je principem našeho života (dýchání, srdce) a že se navíc jedná o princip, o kterém jsou zmínky již v nejstarších zachovaných dokumentech lidstva. Např. v Sandokai, jednom ze základních původních textů zen buddhismu se říká: „Světlo a tma stojí proti sobě. Avšak jedno závisí na druhém jako závisí krok pravé nohy na kroku levé“. Když zůstaneme u Bible: „…na počátku byla tma, i Bůh řekl : Buď světlo! Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první“. To jsou klasické ukázky polarity. Praprincipy tvořící polaritu, které jsou na sobě závislé svou existencí a tvoří jednotu, byly v taoismu nazvány Jang (aktivní, pozitivní, mužský…) a Jin (pasivní, negativní, ženský…), jednota potom Tao a tyto termíny používáme dodnes. Jin a jang jsou všude. Bez nich nic neexistuje a nic se nemění.
Proč např. současný přírodovědný obraz světa nepřipouští jiný pohled na svět a na řadu jiných otázek? I to lze vysvětlit pomocí zákona polarity. Všichni máme polaritní vědomí, které nám zajišťuje, že se nám svět jeví polaritně a které subjektivně prožíváme střídáním dvou jeho stavů: bděním a spánkem, což je v podstatě obdoba vnější přírodní polarity dne a noci. Své tělesné vyjádření nachází vědomí v mozku, který se dělí, jak známo, na dvě hemisféry. Ty se vzájemně od sebe odlišují jak funkčností, tak i výkonností. Každá má své zvláštní kompetence, ale jsou propojeny spojovacím můstkem, přes který si „vyměňují“ informace. Co je ale důležité: mohou pracovat nezávisle na sobě.
Podle činnosti, kterou člověk právě vykonává, je dominantní vždy jedna z hemisfér. Současný přírodovědný obraz světa je vytvářen dominancí levé hemisféry (racionálně, rozumově, analyticky, v závislosti na čase). Je však prokázáno, že pravá hemisféra je přírodou ceněna mnohem více, protože v případě nebezpečí nebo ohrožení života okamžitě přebírá dominanci a řeší krizové situace klidně a přiměřeně. Takové situace nelze zvládnout analytickým postupem. Pro změnu současného přírodovědného obrazu světa je tedy nutná změna myšlení lidí - vědců, „zprůchodnění“ spojovacího můstku mezi jejich hemisférami tak, aby současně využívali obě poloviny mozku, tzn. aby ze „dvou mozků“ vznikl jeden, jednota.
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková