9212296
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Duchovní příčiny nemocí - sexualita, těhotenství, oběhový systém, pohybový systém

Sexualita je jedna z možných výrazových forem polarity.

Tento i následující články byly součástí závěrečné práce autora příspěvku při studiu na ŠVR. Byly vybrány a zpracovány na základě studia odborných podkladů různých autorů názorově blízkých autorovi příspěvku (jejich seznam je součástí závěrečné práce) a ten si dovoluje touto formou s ními seznámit i širokou veřejnost jako jednu z možností příčin vzniku psychických i somatických potíží člověka z pohledu laika. Je na vás, zda přijmete a budete hledat hlubší poznání, nebo ne a půjdete cestou jinou.

Sexualita a těhotenství

Sexualita je jedna z možných výrazových forem polarity, kdy se tělesně spojujeme se svým protipólem a prožíváme orgasmus jako nový stav vědomí, kdy tento stav pociťujeme jako ideál štěstí. Štěstí je tedy jednota. Bohužel, „materiální“ úroveň „sjednocování protikladů“ nám vydrží pouze omezenou dobu, proto je důležité naučit se je sjednocovat i v našem vědomí, odbourávat myšlení o protikladnosti těla a ducha, jak se často propaguje v různých náboženských skupinách.

  • Poruchy menstruace jsou projevem „nesmiřitelnosti“ s vlastním ženstvím. Ukazují, že žena se nechce smířit s touto „pravidelností“ tak, jako se nechce smířit se sexem, s muži atd. Měsíčky jsou výrazem ženskosti, plodnosti a schopnosti přijímat, ale na druhé straně jsou v podstatě porodem v malém a to je proces obětování něčeho, kusu svého Já. To samé platí i v sexuálním životě. Proto mají problémy s menstruací zejména anorektičky nebo ženy prožívající velké hrůzy nebo nejistoty, kdy „oddanost“ není na místě.
  • Potíže v těhotenství a při porodu ukazují vždy na odmítání dítěte. V mírnější podobě se projevují nevolností a především zvracením, což svědčí o tom, že očekávání dítěte vyvolává nejen radost, ale i odpor, protože se jedná o ohromnou změnu dosavadního způsobu života a převzetí zodpovědnosti za druhého. Samovolný potrat svědčí o tom, že se žena chtěla dítěte zbavit. Všechny problémy, které zpožďují nebo komplikují porod, svědčí o tom, že žena se pokouší podržet si dítě, že se ho odmítá vzdát. Císařský řez svědčí o nevůli novorozence se oddělit, nebo z druhé strany o strach matky z roztržení hráze resp. z toho, že přestane být přitažlivá pro muže.
  • Neplodnost svědčí o nevědomém bránění se ženy otěhotnět, nebo je její přání těhotenství neupřímné, motivované např. udržením si partnera. Neplodnost muže svědčí o strachu ze svazku a z odpovědnosti být otcem.
  • Menopauza a klimaktérium signalizují ženě, že přichází o rozmnožovací schopnosti. Somatické problémy s tím související jsou závislé na tom, jak intenzivně prožívala žena své ženství. Jinak se v této fázi nahromadí nenaplněná přání, žena se bojí, že něco zameškala, podléhá panice a má potřebu všechno dohonit. Často se v tomto období objevují nezhoubné nádory symbolizující těhotenství, které svědčí o nevědomých přáních otěhotnět.
  • Frigidita značí, že žena se nechce zcela oddat, naopak chce dominovat, chce se sama stát mužem. Odmítá cokoliv vpustit i vypustit, chce zůstat chladná. Případný orgasmus ohrožuje její já, protože uvolňuje sílu, kterou už její ego nedokáže řídit ani kontrolovat. Proto má z něho strach. Mužská impotence vyjadřuje bezmoc, strach z vlastní mužnosti i ženskosti jako takové. Podle zákona polarity je v každém z nás obsažen jak mužský, tak i ženský aspekt a oba tyto aspekty musíme v sobě rozvíjet, aby bylo dosaženo rovnováhy.

Oběhový systém

  • Srdce symbolizuje centrum člověka, které neřídí ani intelekt, ani vůle. Navíc symbolizuje jak jednotu, tak i polaritu, v kterou se mění s prvním nádechem a výdechem novorozence. Je spojeno s citem - s láskou, ale i s emocionálními situacemi. Při obou situacích se nám zrychlí tep, „cítíme jak nám srdce bije až v krku“ atd. Proto poruchami srdečního rytmu trpí většinou lidé, kteří používají pouze rozum a city považují za zbytečné - neposlouchají hlas svého srdce. Druhý extrém, strach o své srdce, strach z infarktu a podřizování svého života potřebám srdce jsou symptomy psychické srdeční neurózy. Na somatické úrovni se tento extrém projeví jako angina pectoris. Srdce nedostává dostatek živin, protože jeho tepny jsou ztvrdlé a zúžené. Ne nadarmo se mluví o zatvrzelém, zkamenělém srdci. Koho „svírá“ srdce, ten se stal obětí svého já a jeho mocenských choutek.
  • Krevní tlak vyjadřuje dynamiku člověka. Vzniká ze vzájemného působení tekoucí krve, která symbolizuje život a cévních stěn. Ty odpovídají hranicím, jimiž se řídí rozvoj osobnosti a zábranám, které se mu staví do cesty.
    • Nízký tlak (hypotonii)mají lidé, kteří se o zdolání těchto hranic většinou nepokouší. Nemají snahu prosadit se, před konflikty ustupují, nejdou až na samu mez, tzn. že jim chybí určitý přímý postoj, statečnost. Tato vlastnost se projeví v krizových situacích poklesem krevního tlaku v takové míře, že hypotonik omdlí. Krev „ustoupí“ stejně jako člověk před konfliktem. Potom je bezmocný, zároveň utíká před zodpovědností a navíc se mu okolí věnuje. Doslova nedovede stát na vlastních nohou - je pasivní. Nízký tlak provází i nezájem o sexualitu a chudokrevnost spojenou s nedostatkem železa v krvi. Hypotonie je projevem nedostatku energie v těle.
    • Vysoký tlak (hypertonie) vzniká nejen při tělesné zátěži, ale také již při její pouhé představě. Zvýšený krevní tlak totiž dodává více energie potřebné pro ráznější řešení úkolů, konfliktů. Hypertonikovi se proto zvýší tlak, když se v rozhovoru blíží ke konfliktní situaci, ale klesne, když potom sám o konfliktu hovoří. Je tedy důsledkem přípravy na konflikty, které nejsou řešeny a člověk se tím dostává pod „stálý tlak“. „Únikem“ je jeho vnější činorodá činnost a aktivita, které vnitřní přetlak srovnávají. Vysoký tlak také značí zadržovanou agresi. Její potlačování označované jako sebeovládání vede ke kontrakci cév a dále k srdečnímu infarktu. Nahromaděná agresivní energie doslova roztrhne srdce.
  • Křečové žíly svědčí o slabé pojivové tkáni, která se na povrchu těla projevuje modřinami při sebemenším nárazu. U křečových žil krev poklesne do povrchových nožních žil a nevrací se dostatečně zpátky do srdce. Důsledkem je, že krev, která by měla být tekutá a proudit, zhoustne, srazí se. Potom dochází k ucpání žíly krevní sraženinou, k trombóze, resp. k související embolii plic. Svědčí to o silném vztahu člověka k zemi a je výrazem určité zahálčivosti a těžkopádnosti. Lidé tohoto typu jsou snadno zranitelní i po psychické stránce. Jsou málo pružní a pohybliví nejen ve vnější, ale i ve vnitřní oblasti. Člověk je líný i ve svém vědomí, jeho názory se zahušťují v neměnné soudy. Projevuje se to např. nezapomínáním ani na sebemenší ústrk od jiných lidí.

Pohybové ústrojí

Člověk jako jediný tvor žije trvale ve vzpřímené poloze, což nám umožňuje především páteř. Ta nám dodává oporu a ohebnost, tlumí nárazy a otřesy. Na vnějším postoji člověka vidíme, jestli je rovný, přímý, neohebný nebo se hrbí, neumí stát rovně atd. Protože, podle dříve uvedených faktů, ve vnějšku se zrcadlí náš vnitřek, můžeme podle vnějšího postoje člověka usuzovat i na jeho vnitřní postoj. Bohužel se dá vnějším postojem maskovat skutečný postoj vnitřní (např. vojenským povelem „Pozor!“ můžeme dosáhnout sice vzorného vnějšího postoje, ale nic nevíme o skutečném vnitřním postoji provádějícího, který může být pouze uměle předstíraný a projeví se ve skutečné podobě v neočekávané situaci).

  • Meziobratlové ploténky zajišťují, spolu s obratli, pohyblivost a ohebnost naší páteře. Pod tlakem však mohou vyhřeznout do stran a tlačit na nervy, což způsobuje různé bolesti známé většinou pod názvem ischias. Problém tohoto symptomu se jmenuje přetížení. Někdo si nakládá na bedra víc, nežli je schopen unést, jak po stránce fyzické, tak i psychické. Je otázkou, proč to dělá? Především proto, že chce dokázat něco sám sobě, chce získat lásku a uznání. Za velkými výkony se vždy skrývají sebepochyby a pocit méněcennosti. Ten dovádí člověka k domnění, že jej nemůže nikdo milovat takového, jaký je. Proto se snaží zalíbit se formou zvyšování výkonu, bohatství, slávy, zdatnosti atd. a nakládá si stále další a další úkoly. Potom dochází ke ztrnulosti resp. zkroucení těla bolestmi spojenými se skřípnutím ploténky a to donutí člověka ke klidu. Tělo nám ukáže pravdu! V tělesné rovině nám pomůže chiropraktik tak, že ploténku vrátí do přirozené polohy. Používání analgetik na překonání bolesti pouze oddálí řešení problému, především v rovině psychické. I tam dochází totiž ke strnulosti a omezené pohyblivosti našeho vnitřního postoje a je zapotřebí rasantně uskřípnutou duši vrátit zpět do nové, zdravé polohy, tzn. vypořádat se včas a vědomě s pocitem méněcennosti a malosti.
  • Klouby zajišťují pohyblivost člověka. Pohyblivost lze však přehnat tak, že se změní v nepohyblivost. Tuto mez nám často stanoví mechanické změny na kloubech. Ztuhne - li např. nějaký kloub, znamená to, že se postižený „zasekl“, ale také že si něco umínil, že se zasekl na nějakém tématu, v nějakém systému. Tvrdý, ztrnulý zátylek svědčí např. o tvrdošíjnosti člověka atd. Při napravování kloubů se často používá tzv. extrémních poloh. Každý kloub má svou mezní hodnotu, v které se převrací ve svůj opak a potom si najde opět svůj optimální střed. Stejného principu používá i psychoterapie při léčbě extrémů psychických. Takže lze uvést do správné polohy nejen kloub, ale i určité situace, události nebo vztahy. Lze tak přejít např. z vysokého duševního napětí do uvolnění. Ke středu se však člověk musí namáhavě dopracovat. Snaha o okamžitý efekt jak fyzický, tak i psychický nekončí většinou úspěchem. Buď končí na poloviční cestě, nebo a to často končí i „podvodem“. Lidské tělo je přitom „restaurováno“ umělými protézami, ale duše zůstávají i nadále zmrzačené. Starost o duši by měla být proto mnohem důležitější než péče o tělo, protože to je, na rozdíl od vědomí, pomíjivé. K tomu ale musíme každý sám dříve nebo později dospět sami.
  • Revmatické choroby jsou spojeny se zánětem a otokem tkáně a svalů, se znetvořením a ztvrdnutím kloubů. Většinou jsou jimi postiženi lidé vyznačující se nadměrnou aktivitou a pohyblivostí po tělesné stránce. Po psychické stránce se jedná o lidi vyznačující se přehnanou svědomitostí až perfekcionismem spojenými s potřebou sebeobětování a vůlí pomáhat. Jejich vědomí je strnulé, málo pružné a pohyblivé a jejich kompenzace aktivními činnostmi slouží jako obrana proti strnulosti. Dalším problémem je nevybitá agrese postižených, která je blokována ve svalstvu a v okolí kloubů, kde se proměňuje v zánět. Ten se projeví jako bolest, která byla určena původně někomu jinému. Např. ruka postižená silným revmatem se svírá do pěsti, což v symbolice jasně ukazuje na nepřátelství a agresi (otevřená ruka je symbolem mírumilovnosti). S revmatem jsou většinou spojeny i další symptomy vyznačující zadržované nepřátelství: žaludeční a střevní potíže, srdeční symptomy, poruchy potence, úzkost, deprese. To vše jsou příznaky nezpracovaných problémů, kterými se revmatik odmítá zabývat. Ty ale v něm vyvolávají nevědomý pocit provinilosti, který kompenzuje velkou ochotou pomáhat druhým a obětovat se. Literatura tento stav označuje jako „dobře míněnou tyranii“. Omezení pohybu tak ukončí tuto falešnou ochotu.
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková
Vytvořeno 9.4.2008 8:12:25 | přečteno 10943x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load