V civilizovaném světě má tanec dlouhou tradici. Občasné propuknutí masové tane
ční mánie ve středověku se považovalo za boží požehnání a mělo i svého patrona - sv. Víta. Později se však záchvaty tance začaly považovat za určitý druh duševního onemocnění a tanec přežil pouze jako rituál nebo kratochvíle. Vždy však existovali jedinci, kteří se domnívali, že tanec má své místo v terapii, nejen jako cvičení těla, ale jako prostředek vyjádření a v roce 1966 byla dokonce založena Americká společnost pro léčbu tancem (American Dance Therapy Association). Při tanci jde o vyjádření lidské osobnosti pohybem. Pohybové změny a změny psychologické jsou navzájem propojeny. Rytmické silné pohyby ve skupině pomáhají např. navodit pocit síly, moci, jednoty. Tance krouživé vedou zase k extatickým prožitkům, při kterých se až ztrácí pocit těla a prožívá se spirituální já. Existuje několik základních stylů a škol, z kterých si zájemci mohou vybrat dle svého cítění a potřeby ať již se jedná o tance lidové, společenské, moderní atd. Přesto je však léčba tancem stále ještě metodou, která nepřekročila stadium výzkumu. Značných úspěchů však dosáhla zejména při práci s tělesně i duševně postiženými a jako forma uvolnění.
" Povoluj svému tělu jen tolik, kolik stačí k uchování zdraví". Seneca
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková
