Tanec a zpěv doprovází člověka od nepaměti. Je to první a zároveň nejjednodušší způsob komunikace mezi lidmi, kterým si sdělovali své emoce, přání, vztah k životu. Tanec a zpěv je proto součástí života domorodých obyvatel jednotlivých kontinentů. Původně náhodný tanec se stal později součástí obřadů a rituálú používaných při různých příležitostech (např. oslava nového života, úspěšný lov, úmrtí a pod.), ale již s určenými pravidly. Prostřednictvím hudby a rytmu
dochází při tanci k duševnímu spojení mezi jeho účastníky. Proto používání tance jako terapie v kmenových společnostech je všeobecné a je běžně spojováno s uvedením do transu. Pomocí hudby, bubnování a tance může kmenový čaroděj uvést do transu nejen sebe, ale i ostatní příslušníky kmene. Předpokládá se, že v transu mohou duchové, kteří ovládají tělo, tělo uzdravit nebo obnovit jeho vitalitu.
Africké tance v našich podmínkách proto spojují všechny, kteří navenek nemohou projevovat své pocity, musí je skrývat před okolním světem a chránit tak své nitro. Při afrických tancích pomocí přirozených pohybů spojených s rytmem bubnů vyjadřují sebe sama. Taneční improvizace je založena pouze na vnitřním cítění jednotlivce a jeho představách, dojde k uvolnění a spojení těla a duše s rytmem a hudbou.
"Hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskrytějším místům duše". Platón
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková
