Alternativní terapie

---

Jeden výrok říká, že jóga není pro každého. Jiný zase tvrdí, že v józe si každý může najít něco pro sebe. Výroky si tedy odporují, ale jen zdánlivě. První výrok se netýká zdravotního stavu nebo věku. Jde v něm o psychickou stránku člověka. Jóga není pro lidi, kteří nechtějí na sobě pracovat. Buď jsou to nadměrně leniví a pohodlní lidé, nebo aktivní egoisti, úplně zaměření na sebezabezpečování. Kdo si našel smysl života v honbě za majetkem, mocí, slávou, karierou a tvrdošíjně se drží názoru, že jeho směr je jediný správný, ten jógu odmítne, protože mu z ní "nesype". Tím máme na mysli jógu jako ucelené učení. Na druhé straně si v józe skutečně může najít něco pro sebe každý, dokonce i sobecky založený člověk. Obrovský zásobník tělesných cvičení, očistných technik, možností práce s dechem a duševních cvičení je k dispozici každému od kolébky po hrob. Jde jen o to, správně si vybrat a co je neméně důležité, naučit se správně cvičit. V tom případě se však nedá mluvit o uceleném jógovém výcviku, ale o účelovém výběru z jógových cvičení se záměrem zlepšit si zdravotní stav. Je to potom vlastně zdravotní tělesná výchova s prvky jógy.

Často diskutovanou otázkou je věk cvičenců. Názor, že jóga není pro děti, byl vyvrácený praktickými zkušenostmi. Správnější by bylo tvrzení, že jóga je pro děti, ale ne v celém rozsahu a ne s takovým přístupem, jako je cvičí dospělí. Postupem času jsme svědky toho, jak se obsahově i metodicky formuje dětská jóga. Dosavadní zkušenosti ukazují, že děti mají jógová cvičení rády a pochvalně se o nich vyjadřují i pedagogové a rodiče. Zjistilo se, že děti jsou klidnější, soustředěnější, lépe se učí a ukazují více tvořivosti. Velmi překvapující a potěšitelné výsledky s jógovými cvičebními prvky se dosáhli i u dětí tělesně postižených, v dětských léčebných ústavech, v rehabilitačních střediscích.

O vhodnosti jógy pro staré lidi by se nemělo ani diskutovat. Indický lékař Mukund Bhole, který u nás učil jógu, řekl: "Čím je člověk starší, tím musí více cvičit. Dítě je ohebné a pružné, ale starý člověk je ztuhnutý. Proto když si chce udržet mladistvost, musí denně cvičit pružnost svého těla a čistit ho od usazenin a nánosů". Jedna ze starších teorií tvrdí, že stárnutí není nic jiného než postupné znečišťování organizmu. Mnozí cvičitelé mají zkušenost, že staří lidé jógu doslaova milují. Mají rádi její uvolněnost, pohodu, pomalost a nesoutěživost. Mnozí se až ve stáří učí vnímat své tělo a rozumět mu. Zlepšuje se nejen pružnost jejich těla, ale i duševní pohoda, výkonnost, radost ze života. Obyčejně se tvrdí, že staří lidé po odchodu ze zaměstnání ztrácejí životní motivaci, rychle upadají tělesně i duševně. Častou představou "ideální" formy péče o staré lidi je totiž jejich nečinnost, ztráta motivace, a to je to nejhorší, co se dá pro ně udělat. Znehybnění starého člověka je urychlením jeho stárnutí. To však neplatí o starších lidech, kteří cvičí jógu. Mnozí z nich se těší na odchod do důchodu a vědí, co budou dělat. Chystají se na další formy cvičení, vyzkoušejí, jak se budou moci věnovat správné výživě, lepší životosprávě, léčivým bylinkám, studiu příslušné literatury a podobně. Nacházíme u nich obdobný vývoj jako u mnohých velkých joginů, kteří lidský život dělili na čtyři hlavní období:

• Období růstu a učení. V tomto období se člověk připravuje tělesně i duševně na svoje povolání a na výchovu a zabezpečování potomstva.
• Období hodspodáře. Je to vlastně období činorodého, tvořivého a plodného života. Je věnované hmotnému zabezpečení rodiny a výchově dětí.
• Období dozrávání. V tomto období děti již stojí na vlastních nohách, takže je čas se věnovat svému osobnímu vývoji. Starší člověk již není zmítaný vášněmi a tužbou po hmotných statcích. Jeho potřeby jsou nevelké, ale cítí, že duševně je stále mladý. Je načase pokročit vpřed, ozdobit svoje šediny životní moudrostí. Jednou z nejsmutnějších věcí na světě je pohled na starého hlupáka. V životě různých lidských kultur i v pohádkách se moudrý stařec nebo stařenka těšili mimořádné úctě a vážnosti. Na takovéto ocenění nestačí jen šediny, ale především to, co je pod nimi. Proto období dozrávání není pro jogina postrachem, ale nejkrásnějším a nejhodnotnějším obdobím života.
• Období zralosti. V tomto období je člověk naplněný životní moudrostí a poznáním. Je to období harmonie a míru se sebou i s okolním světem.

Jógu tedy mohou cvičit děti i staré osoby, tedy krajní věkové kategorie lidí. O těch ve středním věku není tedy třeba mluvit. Jde jen o správný výběr cviků a technik a o jejich správné provádění. Pokud se výcvik dělá pod vedením zkušeného učitele, je jeho starostí, aby výběr zodpovídal úrovni žáka. Učitelem může však být na určitou dobu i dobrá kniha. Člověk, který se vytrvale o něco zajímá, dostává se celkem přirozeně i k pramenům informací a k poznatkům. Mnozí lidé se však shánějí hlavně po osobnostech, autoritách, kapacitách, shromažďují literaturu, kurzy, školení atd. Ještě nestráví jedno a již do sebe cpou další. Zde nepomůže žádný učitel, guru..., protože již svým přístupem si vytvářejí nerovnováhu: zahlcují se a nestačí zpracovat to, co přijali. Jóga totiž principielně staví na posilování rovnováhy nejen tělesných, ale i duchovních oblastí.

"Nejvroucnější a čistá tužba srdce se vždy splní. Toto jsem si nejednou ověřil na vlastní kůži". (M. Gándhi)

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle knihy M.Poláška - "Joga, osem stupňov výcviku".