9074063
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Principy tchaj-t´ i

"Pod nebem není nic měkčího a ústupnějšího než voda. Útočí-li však na tvrdé a pevné, nic ji neodolá. Nic ji nemůže změnit." Lao-c'

Čchi - životní síla

Čínské pojetí estetiky lidského těla se liší od pojetí evropského. V Evropě se preferuje štíhlý pas, u mužů také klenutý hrudník a výrazná ramena, zatímco Číňané říkají, že znakem síly je naopak vystupující břicho. Ramena nechávají uvolněně pokleslá, hrudník nevypínají, páteř však drží zpříma. V Číně, ale i v Koreji, Japonsku atd. se má za to, že v oblasti břicha, v jeho středu nazývaném "tan t'ien", což je místo uprostřed podbříšku asi o 5 cm níže než je pupek, je fyzický (těžiště vzpřímeně stojícího člověka), ale i duševní a duchovní střed člověka. V něm se shromažďuje jedna forma energie - čchi, životní síla, která je, podle potřeby, uvolňována do akcí končetin v těsné spolupráci s dýcháním. Pokud nejsou jednotlivé pohyby tchaj-t'i cvičeny správně, kultivace čchi je potom obtížná až nemožná. Kombinace relaxace a správného dýchání ve všech pohybech je klíčem k rozvoji čchi.

Harmonie a duševní stav

Nutností při tchaj-t'i je v prvé řadě dosažení harmonie mezi fyzickou a duševní složkou člověka (což je nutné pro úspěch jakékoli činnosti) a dále harmonie mezi horní a dolní částí těla, mezi jeho aktivními a pasivními částmi, harmonické užití síly atd. Proto je v tchaj-t'i důležité pohybovat se harmonicky v rytmu přírody, naučit se přirozeným pohybům. Začátečník má ve svých pohybech obvykle převahu jang, nepřiměřeně užívá svou fyzickou sílu i své čchi, je v nerovnováze a lze jej snadno vychýlit. Postupně, opakováním cvičení, dochází k uklidnění v jeho mysli, tím i k míru se svým okolím přírodním i společenským a nerovnováha se odstraňuje. Jang a jin by měly být v rovnováze.

Každé tělesné cvičení je současně cvičením mysli i cvičením těla. Číňané říkají, že nejprve jde myšlenka a pak jde síla. V tchaj-t'i musí být všechny pohyby prováděny vědomě. Nesmí se provádět mimovolné pohyby, protože vnější a vnitřní musí Tchai-t´ibýt v souladu. Tím, že se každý pohyb provádí vědomě, vytváří v mysli dominantu, která zabraňuje, aby jakékoliv myšlenky vstoupily do mysli, čímž udržuje dokonalé soustředění výhradně na pohyb. Vědomí musí kontrolovat celý průběh každého pohybu od počátku do konce souboru. Tato dominanta také zatlačuje běžné každodenní starosti mimo sféru vědomí a usnadňuje, aby se v duševní sféře rozhostil klid, pohoda a duševní jednota současně s dosažením shody složky vnitřní (vědomí) a složky vnější (tělesný pohyb). Je prokázáno, že tchaj-t'i je účinným prostředkem v léčení psychosomatických poruch, způsobených přetíženou nervovou soustavou, což je podkladem pro vznik tzv. civilizačních poruch (vysoký krevní tlak, žaludeční a dvanácterníkové vředy atd.). Od počátku musí mít cvičenec na mysli, aby zůstával dokonale klidný, bez čehokoli na mysli s výjimkou toho, že se ujistí o správné poloze hlavy, těla, paží a o tom, že dech je plynulý a hladký. Proto je nejlépe cvičit ráno, když člověk vstane z lůžka. Tehdy je ve stavu "prázdnoty" (hsu). Na Dálném východě se věří, že čchi následuje myšlenku, a proto se stáváme tím, o čem přemýšlíme. Proto je doporučováno pěstování pozitivních vztahů ke všem lidem, vzájemné ohledy a láska k bližnímu. Proto se o tchaj-t'i říká, že je výchovnou disciplinou a uměním lásky.

Užívání síly, relaxace, ohebnost

Pohyby v tchaj-t'i nejsou vedeny silou, proto by se nemělo vyskytovat krajní svalové napětí v žádné části těla. Naopak pohyby jsou tvořeny tak, aby svaly těla uvolňovaly. Je správné užívat co nejmenšího množství síly, což je taková síla, která ještě stačí k provedení cviku nebo pohybu. K tomu napomáhá i představa protisíly při pohybech paží i těla např. při činnosti ve vodě apod. Člověk se takto naučí neplýtvat energií a také provádět pohyby ladně. Tradičními výrazy týkajícími se dynamiky pohybů jsou např. "tažení" nebo "odvíjení hedvábí" pocházející z minulosti, kdy ženy odvíjely ručně hedvábná vlákna z kokonů bource morušového a devět vláken tvořilo jednu nit. Vlákno muselo být odvíjeno pomalu, velmi jemně, lehce a stálou rychlostí bez vzepětí síly, aby se nepřetrhlo. Stejně tak se má cvičit i soubor tchaj-t'i, ale není snadné toho dosáhnout. Jedná se o vysokou úroveň techniky. Závažný vztah k síle v pohybech tchaj-t'i mají také kruhové pohyby, které pro změnu směru pohybu nevyžadují větší množství energie ani výrazné svalové napětí. Nejjednodušším receptem je přitom důsledné svalové uvolnění, stav nazývaný "tělo vyprázdněné síly" a klidné hlubší dýchání. Napomáhá se tím k tělesné relaxaci, měkkosti a tím i k relaxaci duševní. Říká se, že stav komplexní tělesné relaxace má svůj základ v zatíženém chodidle "zakořeněném" v zemi, protože relaxace se může rozvinout jen v určité, relativně stabilní poloze a ne při ztrátě rovnováhy. Ideálem síly a ohebnosti při tchaj-t'i je bambus, který uhne větru a švihne zpět silou, která může zranit vše, co je v cestě.

Držení těla

Správné držení těla je jedním z předpokladů správné funkce lidského organismu a tchaj-t'i k tomu napomáhá. Poloha v postoji při tchaj-t'i má výhodu v tom, že naše mysl je nucena zůstat bdělá, protože jakýkoli útlum vede ke ztrátě rovnováhy. Dolní končetiny jsou uvolněné, takže cirkulace čchi v nich není blokována, špička nohy směřuje stejným směrem jako koleno v linii vynakládaného úsilí. Hmotnost těla je při cvičení rozložena většinou nestejně a neustále se měníTchai-t´i. Zatížená noha je jang, odlehčená jin. Postavení chodidel by mělo poskytovat stabilitu v postoji. Chodidla jsou vůči ose pohybu většinou pod určitým úhlem a jejich vzdálenost záleží na okolnostech. Velká vzdálenost mezi chodidly zvyšuje stabilitu, ale snižuje mobilitu a naopak. Těžiště těla se většinou nalézá ve stejné výši. Páteř jako hlavní pilíř je ve vzpřímené poloze, hlava je přirozeně vztyčena tak, jako by byla zavěšena za temeno shora, nebo jako bychom na něm něco nesli a má být umístěna v prodloužení páteře, nad kyčlemi a rameny, mírné vtažení brady uvolňuje krční obratle. Poloha hlavy je velmi důležitá pro duševní i fyzickou akceschopnost a soustavně se otáčí do směru vynakládaného úsilí. Důležitý je i směr a způsob pohledu. Má být klidný, svalstvo kolem očí uvolněné. Ramena a lokty jsou spuštěné a mezi uvolněnými lokty a hrudníkem by mělo být na šíři pěsti volného prostoru. Prsty rukou jsou volně u sebe, uvolněné, palec volně odtažen, zápěstí pružná. Pro správnou techniku tchaj-t'i má spolu s páteří rozhodující význam hlavně oblast kyčlí a pasu. Při každém obratu nebo pohybu se do stejného směru natáčí i kyčle. Vyhýbáme se izolovanému otáčení kyčlí do stran. Experti minulých dob říkali: " Pas a kyčle dominují tělu". Tolik základní a velmi stručná informace o držení těla při tchaj-t'i. S ním souvisí i přemisťování a pohyby jednotlivých částí těla.

Přemisťování a pohyby

Pokrčení kolen je předpokladem k pociťování podložky, lépe tlumí nárazy a napomáhá vystupování energie směrem vzhůru. Při změně postoje vpřed se krok přemisťované nohy odehrává obloukem, nohy se přiblíží k sobě a při míjení se vzájemně dotknou. Potom přemisťovaná noha přechází opět obloukem do své nové polohy, přičemž se nejprve postaví na patu bez přenesení váhy a teprve potom se postupně přenáší váha na celé chodidlo. Při pohybu vzad je situace odlišná v tom, že ustupující noha se nezatížená nejprve pokládá na špičku a pak na celé chododlo s postupným přenášením váhy. Při obratech je jedna noha zatížená a odlehčená noha se natočí do nového směru. Po vykročení se na ni přenese váha těla. Těžiště těla se pohybuje ve vodorovné poloze. Hlavní roli v pohybech a změnách směru pohybu hrají kyčle a pas, ale má se pohybovat vždy celé tělo. Neměl by existovat pohyb, který je prováděn např. jen paží. Pohybuje-li se paže, pohybuje se také pas a tím i celý trup.

Dýchání

Tchaj-t'i vyžaduje, aby dech cvičence byl přirozený a neblokovaný. Dýchání má jednoduše a nerušeně následovat pohyb. Zpravidla se vdechuje, jsou-li paže přibližovány k tělu a vydechuje se se vzdalováním paží od těla, pohyb vzhůru - vdech, dolů - výdech, otevírací pohyb paží - vdech, klesání paží - výdech. Dýchání se doporučuje naučit pomocí čchi-kungu, který podle naší zkušenosti je opravdu základem v tomto směru.

Zpracoval S. Flanderka, zdroj kniha I. Fojtíka "Tchaj-t'i a Pa tuan ťin".

Vytvořeno 29.5.2013 17:58:46 | přečteno 1414x | S.Flanderka
 
load