Delší dobu jsem se rozmýšlel jestli mám orientační běh zařadit mezi terapie, protože dnes se již jedná o výkonnostní sport, ale pro rekreační běžce spojuje hned dvě terapie:
- terapii pohybovou

- terapii hrou
Orientační běh umožní každému vydatný pohyb na čerstvém lesním vzduchu ve formě běhu, resp. rychlé chůze v přirozeném přírodním prostředí, neustálé napětí, dobrodružství, ve kterém budete hrát hlavní roli a vždy vyhrajete (pokud "to" sami nevzdáte) a získáte návyky, které uplatníte i v běžném životě - neztrácet hlavu v náročnějších situacích, kdy je třeba se správně rozhodovat, orientovat se v neznámém prostředí, sebedůvěru, spoléhat se na vlastní síly. Čtení mapy za pohybu ještě navíc nutí přemýšlet, takže je zaměstnán i mozek. Obrovskou výhodou pro začátečníky, zejména pro ty nesmělé je, že "orientačně běháte" v lese, kde na vás nikdo nevidí, nikdo nekomentuje poznámkami váš výkon.
Co je tedy orientační běh?
Je to hra, nákaza - bacil - který napadá člověka a nutí ho běhat po lese s mapou a za pomoci buzoly si hledat cestu "k pokladům", od kontroly ke kontrole v neznámém terénu.
"Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe". LAO C´