Horská terapie vychází z přirozené potřeby člověka být, pohybovat se, či odpočívat v přírodě. Hlavně lidé žijící ve městech, zvláště ve velkých, jsou vystavování velkému stresu, hluku, smogu a vůbec"rychlému způsobu života", přičem ztrácejí kontakt s přírodou. Při horské terapii skupina lidí s různymi psychickými problémy podniká dlouhé túry v horách. Každý, kdo chodí rád do hor ví, že v horách se posiluje tělo a sebevědomí, uvolňuje se mysl, člověk se dostává do souladu s přírodou, což přináší povznášející, někdy až euforické pocity.
Horolezec po výstupu:
"...Svět kolem mne byl tak laskavý a dobrotivý, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Sníh, nebe, vítr a já jsme tvořili neoddělitelný celek..."
Zakladatelem horské terapie je italský psychoterapeut a psycholog Giulio Scoppola, který je také horským instruktorem. První zkušenosti v horské terapii sahají do počátku devadesátých let minulého století, kde na návrh jednoho lékaře, podnikli pacienti s psychickými problémy první dlouhou túru v horách.
"...Co říci o Hoře hor, jež věčně se zelená? Bohové dali jí do vínku nebeskou krásu. Světlo a stín zde dělí rozbřesk od soumraku. Z boků zvlněných rodí se oblaka, jež cloní mi výhled na návrat tažných ptáků. Kéž bych tak mohl stát na samém vrcholku a vidět, jak nízko jsou štíty ostatních hor...". z poezie staré Číny
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková
